Foto Mosreg.ru, Wikimedia Commons, CC BY 4.0 DEED
V Krasnogorsku u Moskvy 22. března zaútočili teroristé na návštěvníky místního obchodního centra Crocus. Útočníci zahájili palbu, zapálili shromaždiště, kde místní kapela plánovala koncert, a poté budovu opustili a ujeli autem. Obětí teroristických útoků je 143, zraněných 360. Desítky lidí byly prohlášeny za nezvěstné a záchranáři a dobrovolníci po nich stále pátrají. Mezinárodní společenství vyjádřilo soustrast pozůstalým a solidaritu s ruskou společností. Pro oficiální ruská média a vládu se však tragédie stala pohodlným způsobem, jak mezi obyvatelstvem podnítit proválečné a nacionalistické narativy.
Ukrajinská rozvědka a radikální xenofobie
Téměř okamžitě po incidentu se na sociálních sítích a na federálních televizních kanálech začaly šířit různé verze toho, kdo by za zločinem mohl stát. Odpovědnost za teroristický útok převzala jedna z buněk Islámského státu. A i když se zdá být příliš brzy na přesné určení viníků, Kreml podporuje zcela jinou verzi. Ta spojuje teroristický útok s Ukrajinou. Sám Putin prohlásil, že „toto zvěrstvo je pouze článkem v řetězu útoků těch, kteří proti naší zemi bojují od roku 2014 ve jménu neonacistického kyjevského režimu“. Opora pro tuto verzi je však velmi nejistá.
Vyděšené a naštvané ruské obyvatelstvo bude snazší poslat do války v rámci plánovaného odvodu dalších tří set tisíc lidí.
Hlavním „důkazem“ ruské propagandy o roli Ukrajiny v teroristickém útoku je místo, kde byl zadržen jeden z údajných teroristů. Jeho auto bylo zastaveno na dálnici v Brjanské oblasti, přes niž je možné dostat se jak do Běloruska, tak do Ukrajiny. Oficiální představitelé ukrajinské rozvědky mezitím jakoukoli účast na teroristickém útoku popírají. Příběh o útěku teroristů na Ukrajinu je také zvláštní: válka probíhá třetím rokem a pohraniční oblasti Ruska a Ukrajiny se skládají téměř výhradně z obranných linií a minových polí, což zjevně znemožňuje, aby civilní vozidla překročila hranice.
Pro kremelský režim však nejsou chyby v oficiální verzi důležité. Obviňovat Ukrajinu a následovat „stranickou linii“ je pohodlný způsob, jak ukázat loajalitu a oddělit nepřátele státu od pochybujících elit nebo nespokojených obyvatel. Navíc to vyhovuje ruské radikální pravici, která má teď důležitý argument pro útoky na Ukrajince i migranty neslovanské národnosti. Právě migranti se po této tragédií stali opravdovými obětními beránky. Život lidí ze Střední Asie přitom nebyl v Rusku nikdy jednoduchý ani příjemný. Každodenní xenofobie, absence jakýchkoli sociálních záruk a otrocké pracovní podmínky jsou pro ně běžná realita.
Nyní, když probíhají procesy proti možným teroristům, kteří jsou přistěhovalci z Tádžikistánu, se situace cizinců ještě zhorší. Už teď si stěžují na výhrůžky a urážky na sociálních sítích, na výslechy ze strany policie i ze strany ruských ultras a bojí se o život. Řada tádžických komunit ve velkých městech Ruské federace radí spoluobčanům, aby večer nevycházeli z domova. Ve Státní dumě se mezitím hovoří o zpřísnění migrační legislativy a nucené deportaci občanů Kyrgyzstánu a Tádžikistánu.
Na vysoké politické úrovni se Rusko stále snaží udržovat s Tádžikistánem přátelské vztahy, ostatně ruská ekonomika je silně závislá na neustálém přílivu nízkopříjmových pracovníků ze Střední Asie. Kreml však také přitakává ultrapatriotickým voličům a jejich agresi. Odtud pramení naprosto otřesné podmínky při zadržování údajných zločinců. Podle lidskoprávních aktivistů byli zadržení při výsleších surově biti. Video ze zadržení jednoho z podezřelých se objevilo na proválečném telegramovém kanálu Grey Zone, úzce spojeném s Wagner PMC. Zobrazuje zraněného klečícího muže obklopeného lidmi v maskáčích. Ti se snaží nakrmit zadrženého jeho vlastním uříznutým uchem a vyhrožují, že udělají totéž s jeho genitáliemi. Těžko předvídat, k čemu může taková demonstrativní krutost dále vést.
Strach a nenávist
Jedním z předmětů spekulací kolem tragédie v Crocusu je připravenost Ruska na možné nebezpečí. Některé zdroje uvádějí, že ruské i americké bezpečnostní služby věděly o chystaném teroristickém útoku s velkým předstihem. Pokud opustíme dohady, že teroristický útok byl buď záměrně nezlikvidován, nebo dokonce i organizován ruskou FSB, zůstává otázka: proč nebyla přijata žádná protiopatření?
Smutnou pravdou je, že Rusko se obecně nestará o životy vlastních občanů. V Beslanu v roce 2004 zemřelo 334 lidí v důsledku velmi neúspěšného útoku na teroristy, kteří v místní škole drželi personál i žáky jako rukojmí. Při útoku na Dubrovku v roce 2002 speciální složky vymyslely plán na otrávení teroristů uspávacím plynem, ale nepostaraly se o dostatečnou lékařskou podporu pro záchranu rukojmích, takže zemřelo 174 lidí. I nyní se životy obyčejných Rusů pravděpodobně nepodařilo zachránit kvůli nedbalosti a nepřipravenosti ruských bezpečnostních složek. Jinak si lze jen těžko vysvětlit, proč se policie a speciální jednotky nepokusily do hořícího obchodního centra dostat a zachránit lidi, a místo toho čekaly, až budovu opustí teroristé.
Oběti teroristického útoku se režimu hodí: pomstou se dá ospravedlnit řada zvěrstev. Opozice je prakticky zničena a je nepravděpodobné, že si ruští občané budou nyní na postup autorit nějak významněji stěžovat. Pro široké vrstvy lidu je nyní snazší přijmout oficiální verzi o strašlivých migrantech. Občan, který věří podobným vyprávěním, bude za vinného považovat kohokoli, od taxikáře z Tádžikistánu nebo Kyrgyzstánu až po americké špiony a ukrajinskou rozvědku. Nikoliv Putina, který na místo tragédie ani nepřijel.
Ukrajinská verze je pro Kreml ještě výhodnější. Válka na Ukrajině nyní trvá třetím rokem, ruské zásoby se vyčerpávají a vyhlídka na konec podpory Ukrajiny ze strany Spojených států po Trumpově zvolení prezidentem zatím není hotová věc. Putin se tak uchýlil ke dvěma metodám, které se naučil během let v službách KGB: lhát a ničit lidské životy.
Vyděšené a naštvané ruské obyvatelstvo bude snazší poslat do války v rámci plánovaného odvodu dalších tří set tisíc lidí. Režim přitom kašle na současné oběti teroristického útoku stejně jako na ty, kteří budou nespravedlivě zasaženi odvetnými opatřeními státu. Není ani tak důležité, zda se mluví o Ukrajincích, kteří musí zůstat bez tepla a pod neustálou střelbou, nebo o Tádžicích, ze kterých se stanou cíle xenofobních útoků. Čím déle bude Rusko ve své současné podobě existovat, tím více lidských životů postihne strach a nenávist.
Autor studuje politologii na Masarykově univerzitě v Brně.