Foto Jan Starzak, Flickr, CC BY 2.0 Deed
Z rozhodnutí Krajského soudu ve Varšavě (Sąd Rejonowy) je poslední z tria polských veřejnoprávních médií, tedy televize TVP, v likvidaci. Stalo se tak zapsáním likvidátora Daniela Gorgosze do Národního soudního rejstříku (Krajowy Rejestr Sądowy), k čemuž došlo 8. dubna. Soud dal tímto krokem za pravdu současné vládě, která si byla jistá, že radikálními změnami ve všech třech veřejnoprávních médiích, kam se počítá Polské rádio (Polskie Radio), televize TVP a tisková agentura PAP, nekoná protiprávně. V případě polských médií veřejné služby jde ale pouze o dílčí krok na cestě k absolutní reorganizaci, jíž neodkladně potřebují. Nejsou však sama, kdo si musí vztahy s politiky vyjasnit.
Posledních skoro pětatřicet let se tu více, tu méně, ale nakonec takřka neustále veřejnoprávní média zmítala ve vleku toho, kdo zrovna vyhrál volby. Nejdál zašla při svém osm let trvajícím sejmovém angažmá strana PiS. Od roku 2015 se média veřejné služby stala propagandisty zcela nepokrytě a už delší dobu bylo jasné, že pokud partaj Jaroslava Kaczyńského a její spojenci Sejm neovládnou i potřetí, bude nevyhnutelné tuto kontinuitu narušit.
Posledních skoro pětatřicet let se tu více, tu méně, ale nakonec takřka neustále veřejnoprávní média zmítala ve vleku toho, kdo zrovna vyhrál volby.
Ujala se toho nová vláda premiéra Donalda Tuska a šlo o kroky neúprosně tvrdé. Nastala výměna na stranu PiS orientovaných lidí a uvedení mediálních společností rovnou do stavu likvidace. Je zcela na místě si myslet, že kdyby vláda nepostupovala takto ostře, situace ve veřejnoprávních médiích by se v současném právním zmatku, o němž bude ještě řeč, měnila v lepším případě hrozně pomalu, v horším vůbec.
Samotnou likvidaci si v případě televize TVP, rozhlasu a tiskové agentury PAP můžeme představit jako jakousi reorganizaci lidí a pravidel. V zásadě by však nemělo jít o definitivní konec, alespoň to polští politici zatím naznačují. Neznamená to ale, že nevznikl nebezpečný precedens. Problémem, jehož je na místě se bez legislativních změn obávat, je fakt, že současná vláda k ozdravení médií využila dosud přehlížený nedostatek v legislativě a totálně tak popřela princip mediální nezávislosti.
Jde o kolizi dvou zákonů, kdy na straně jedné je médiím garantována nezávislost od politiky, a na straně druhé je z moci úřední může na základě obchodního práva ministr kultury uvést do stavu likvidace, což Bartłomiej Sienkiewicz také učinil. Udělal to s deklarovaným úmyslem napravit vše, co po sobě zanechala strana PiS.
Likvidace není jen o uzdravování médií, nese s sebou i rizika
Práce na změnách by se ale neměla natahovat na dobu delší, než je nezbytně nutné. Stav likvidace totiž může ohrožovat nezávislost médií. Bývalý předseda TVP Juliusz Braun upozorňuje, že televize teď závisí jen a pouze na rozhodnutích ministra, a to jí na důvěryhodnosti zkrátka nepřidává.
Dalšími, pro koho není stav likvidace příznivý, jsou zaměstnanci. Přestávají totiž platit některé právní předpisy a oni proto nejsou dobře chráněni před ukončením pracovního poměru třeba v době nemoci nebo dovolené. V bezpečí nejsou ani lidé před důchodem. Za normálních okolností se zaměstnavatel nemůže rozloučit s těmi, jimž do penze zbývají čtyři roky. Změna nastává, jde-li o firmu v likvidaci.
Dvojí dozor nad veřejnoprávními médii daný právním chaosem kolem mediálních rad dává ale tušit, že se situace hned tak nezklidní. Kvůli minulé vládě média veřejné služby od roku 2016 dozorovala účelově utvořená Rada národních médií (Rada Mediów Narodowych). Ústavní soud ale její pravomoc zpochybnil, když řekl, že zbavit nadále fungující Radu pro rozhlasové a televizní vysílání (KRRiT: Krajowa Rada Radiofonii i Telewizji) možnosti volit a odvolávat vedení veřejnoprávních médií a nahradit tento orgán jiným, je protiústavní. Vláda strany PiS ale celých sedm let soudní zjištění ignorovala. Paralelně tak fungovaly rady dvě. Jedna měla své kompetence posvěcené ústavními soudci a druhá stranickou zarputilostí.
Jak se z tohoto zmatku vyhrabat, nynější vláda doteď úplně nevymyslela. Klíčové by mělo být zrušení Rady národních médií. To ale nebude jen tak. Vznikla na základě zákona, musí tím pádem legislativně i skončit a než se tak stane, může to trvat. Kromě velkého vymetání lidí jmenovaných za vlády strany PiS vede současný kabinet depolitizaci médií zatím spíše ústy. Konkrétní koncepci budoucího fungování těch veřejnoprávních dosud nemá.
Pokud ale svá slova o tom, že vrátí média Polákům, myslí opravdu poctivě, bude muset svůj záběr rozšířit také o mediální skupinu Polska Press, kterou stále ještě vlastní státem z většiny držená petrochemická společnost Orlen, která si největšího vydavatele regionálního tisku koupila v roce 2021. Opozice se tehdy strachovala o nezávislost tisku.
Teď za nové vládní garnitury se zatím jen změnilo vedení společnosti Polska Press a tituly koncernu hledají nové šéfredaktory. O tom, že by se jej mohl v zájmu větší novinářské nezávislosti Orlen zbavit nebo vůči němu alespoň nastavit takovou politiku, jaká by nevzbuzovala podezření, že jsou jeho novináři státními podpantofláky, doteď nic nepadlo. Pro vládu, která chce v zemi obnovit právní řád, je to přinejmenším důvod k zamyšlení.
Autorka je novinářka.