Foto Marco Gualazzini, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0 DEED
„Může to znít zvláštně, ale osvojení jazyka nemá nic společného se vzděláním. Je to lidská přirozenost. Naopak být gramotný znamená naučit se techniku a další dovednosti, které nepatří k přirozené výbavě člověka. Některé aspekty tohoto procesu ale mohou probíhat ,přirozeněji‘, než bychom očekávali,“ říká lingvistka Egle Mocciare.
Nové migrační toky ze subsaharské Afriky do Evropy jsou ovlivněné změnami motivací a demografií migrantů. Mladí jedinci bez rodin opouštějí politicky nestabilní a chudé oblasti a hledají lepší příležitosti v zahraničí. Současná vlna migrace, která pochází ze subsaharské Afriky, je tak značně odlišná od předchozích krizí.
Zvláštností subsaharské vlny je zejména jazyk. Region je totiž jazykově velmi rozmanitý. Většina z lidí, kteří tuto oblast opouští, jsou multilingvální, a to i v případě, že nejsou gramotní. To by jim teoreticky mělo následně ulehčit práci při osvojování si nového jazyka v cílové zemi. To se ale bohužel neděje. „Řešení“, která nyní prosazuje současná italská premiérka Giorgia Meloni, ale která uplatňovali už její předchůdci, mají daleko k ideálnímu přístupu. Snaží se, často velmi pochybnými prostředky, toky migrace zadržet nebo zastavit, což má katastrofální následky.
Subsaharská Afrika je jazykově velmi komplexní region. Lidé z těchto oblastí znají hned několik desítek jazyků, které používají podle kontextu.
„Je zřejmé, že dosavadní evropské i italské antiimigrační politiky jsou naprosto neúspěšné, protože problém se snaží překonat tím, že jej zastaví. Migrace je ale mnohem obecnější fenomén. Lidé v průběhu dějin vždy migrovali, migrují a vždy migrovat i budou. To u některých tolerujeme, jiní jsou už odstrkovaní,“ míní Mocciare která se podílela na sociolingvistickém výzkumu migrace ze subsaharského regionu pro Palermskou univerzitu a nyní působí na Masarykově univerzitě v Brně.
Kam migranti ze subsaharské Afriky směřují?
To se dá těžko říct přesně. Jisté ale je, že to není stejné jako v minulosti, kdy byli lidé zvyklí přesouvat se z jednoho místa na druhé s jasným cílem, například z Turecka do Německa, jak tomu bylo v sedmdesátých letech. To u nových migračních vln neplatí. Nějakou svoji vysněnou destinaci samozřejmě můžou mít. Není ale jasná a během cesty se může i několikrát změnit. Samotný proces migrace je totiž mnohem méně organizovaný než v minulosti. Obecně ale můžeme tvrdit, že směřují z regionu subsaharské Afriky přes Středozemní moře někam do Evropy. Je těžké specifikovat přesněji kam. Část z nich, jak můžeme vidět, končí na Sicílii nebo jinde v Itálii, ale pravděpodobně to nebyla jejich vysněná destinace.
Čím se tyto nové vlny migrace odlišují?
Pro tyto nové vlny, ano úmyslně zdůrazňuji plurál, protože se nejedná jen o jednu vlnu, je typický pohyb především mladých lidí, velmi často i nezletilých, a především se jedná o muže. Ti pak opouštějí své země původu sami bez rodičů nebo rodiny. V nedávné minulosti bylo typické, že migrující člověk měl rodinu. Otec nebo syn se vydali na cestu a plánem pak bylo dostat zbytek rodiny k sobě do ciziny. Nyní jde ale spíš o individuální pohyb.
Tito mladí lidé pocházejí z velmi těžkých podmínek. Bavíme se tady totiž o velmi chudých zemích, které jsou politicky nestabilní. Jedná se většinou o zemědělské oblasti, kde pro spoustu lidí není dostupné ani základní vzdělání. Samozřejmě ale migrují i osoby s vysokým vzděláním, které mají třeba i doktoráty.
Když se většině lidí nedostává ani základního vzdělání, zásadní problém pro ně tedy bude jazyková bariéra, že? Jak se s ní potýkají?
Subsaharská Afrika je jazykově velmi komplexní region. Lidé z těchto oblastí znají hned několik desítek jazyků, které používají podle kontextu. Tím se samozřejmě také liší, jak moc jazyk ovládají. Jsou multilingvální a svoje jazykové schopnosti pak ještě prohlubují během cesty.
U nás jsme zvyklí se jazyky učit institucionálně, ve školách. Dbáme na detaily a na gramatiku. V tomto kontextu tomu tak ale není. Jedinci, kteří znají několik jazyků, používají z každé řeči něco. Jazyky kombinují a mísí.
Ač to laikovi může znít zvláštně, osvojení jazyka nemá nic společného s institucionálním vzděláním. Je to lidská přirozenost. Mluvený jazyk totiž předchází tomu psanému a jedná se tak o dvě rozdílné dovednosti. Jazyk se tedy může naučit v přirozeném prostředí interakcemi s jeho mluvčími, a to bez studia. To pak do jisté míry platí i o gramotnosti. To je samozřejmě naučená technika, nikoli přirozená vlastnost člověka, jako je tomu u jazyka. Nicméně i díky využívání sociálních médií, která mladí migranti masivně používají k výměně informací během své migrační zkušenosti, lze určité aspekty gramotnosti rozvíjet i mimo explicitní vzdělávání, kterému jsme zvyklí tuto dovednost přisuzovat.
Jak to ale funguje, když neumějí číst a psát?
Je to sice těžko uvěřitelné, ale funguje to. Představte si tuto situaci. Jste mladý člověk a chcete odejít. Chcete se odstěhovat. Chcete odjet někam do zahraničí. Možná chcete být fotbalistou nebo si třeba chcete otevřít pizzerii, ale hlavní je, že mátě nějaký sen a chcete si ho splnit. Nějak se dostanete ze země, ale nejste si tou cestou jistý. Uvědomte si, že jsem říkala, že se jedná o jednotlivce, takže cestujete na vlastní pěst. Takže se podíváte na Facebook.
Chápou, jak funguje Facebook a vidí na něm různé obrázky a příspěvky. I bez gramotnosti nebo i s jen velmi slabou základní znalostí pochopí obecné významy. Nutně potřebují najít informace, takže se snaží podívat třeba na zeď kamaráda. Vidí kousky vět a něco jako komentáře k obrázkům. Pochopí kontext a možná i kousek textu a jelikož jsou vícejazyční, vezmou část francouzštiny, část wolofštiny a pak už jen kopírují, co pochopili. Tím samozřejmě zjednodušuji, protože v tomto poli nemáme tolik výzkumu.
Když například uvidí na zdi svého přítele nějakou pěknou fotku a pod ní třeba „to je pěkné“, tak si tedy tyto dvě informace spojí a z kontextu vydedukují význam?
Ano, chápou obecný smysl, pragmatický, holistický smysl situace. Říkala jsem, že se jedná o velmi mladé lidi a ti jsou zvyklí používat sociální média.
Například je tam vaše fotka s komentářem „všechno nejlepší k narozeninám“. Takže člověk pochopí kontext a snaží se ho replikovat někde jinde. Nemůžete samozřejmě očekávat, že budou mít fantastické písemné kompetence, ale nějakým způsobem se dokážou dorozumět.
Může to také fungovat tak, že když se někde přepravují a potkají se s dalšími migranty, tak se zeptají, jestli by jim někdo danou zprávu nepřeložil.
Gramotnost je pro nás, pro naši kulturu, něco, co se získává ve škole. Člověk jde do školy a hned se naučí číst a psát, pokud ho k tomu neženou rodiče už dřív. Ale ve skutečnosti může být gramotnost také výsledkem neformální cesty. A to právě i migrací, protože když se neumím podepsat, napsat své jméno nebo přečíst si zprávu a můj kolega mě to naučí, tak stále získávám nové znalosti. Jen neformální cestou.
Samozřejmě, že žijeme ve společnosti, která je založená na písmu. Písmo má obrovskou praktickou a symbolickou roli, takže je to i tak obrovské omezení pro lidi, kteří nechodili do školy nebo si neosvojili gramotnost.
Jestli si tedy dokážou osvojit cizí jazyk a mluví pak jakousi kombinací už naučených jazyků, když se dostanou do Evropy, zvládnou se naučit tamní jazyky? Po delším setkávání se s Italy se dokážou dorozumět italsky?
Ideálně ano. Je tu ale bohužel ještě jeden aspekt, který bychom měli vzít v úvahu, a tím je nízká expozice a nízká interakce s místními komunitami. Migranti, kteří přicházejí z Afriky, v různých okamžicích migrační cesty zažívají to, co bychom mohli označit jako „segregaci“. Nemusí to nutně znamenat vězení, ačkoli vězení je často součástí migrační zkušenosti, ale musíme vzít v úvahu také hotspoty a přijímací centra, kde žijí izolovaně od místních komunit. Tím je interakce s místními lidmi velmi nízká. Pokud pak nejsou vystaveni jazyku takzvaných rodilých mluvčí, je pro ně poměrně náročné si jazyk osvojit.
Takže tu máme takový paradox. Na jedné straně máme lidi s obrovským jazykovým potenciálem, kteří mají velmi komplexní jazykový repertoár, který dokážou použít i v opravdu obtížných podmínkách. Na druhé straně tito lidé nejsou schopni komunikovat s místními lidmi, protože nemohou zachytit dostatek jazykových vstupů k vypracování a osvojení si nového jazyka.
Výsledkem pak je, že třeba jejich italština, kterou mluví jedna ze skupin, kterou jsem studovala, je i po dvou letech velmi málo rozvinutá. Je to kvůli tomu, že ji prakticky nepoužívají. Nemůžou si najít kvalifikovanou práci nebo se zařadit do vzdělávacího systému. Zůstávají tak na pozicích, kde je potřeba jen omezená slovní zásoba. Pracují třeba jako prodavači květin nebo nosí kufry.
Naučí se tedy nějakému dialektu nebo slangu, ale ne spisovnému jazyku?
Bylo by skvělé, kdyby tomu tak bylo. Z mé případové studie ale vychází, že sicilština, místní jazyk, kterým se na Sicílii mluví vedle italštiny, je pro migranty neobvyklá. Sicilštinu používají Sicilané pouze mezi sebou. Migranti se tak spíš naučí jakousi zjednodušenou verzi jazyka, kterou na ně mluví rodilí mluvčí v absurdní představě, že jim lépe porozumí.
Takže to, co by mělo být velkou výhodou, se vlastně ani tolik neuplatní?
Jsem přesvědčena o tom, že pokud budou dobré podmínky pro to, aby se mohli zapojit do formální cesty vzdělávání, najít si práci, normálně komunikovat s lidmi, tak se tahle schopnost může plně rozvinout. Mezi jazyky se pohybují velmi snadno, ale potřebují lepší podmínky, aby z výhody nezůstala jen potencialita.
Jedná se tudíž o chybu migračních politik jednotlivých zemí, které nedovolují migrantům začlenit se a tím se i naučit jazyk?
Je zřejmé, že dosavadní evropské i italské antiimigrační politiky jsou naprosto neúspěšné, protože problém migrace se snaží překonat tím, že ji zastaví. Jde o to, že migrační toky nejsou „krizovými“ momenty, které je třeba překonat pomocí více či méně represivních politik. Každou migrační fázi je také třeba zasadit do správného politického, ekonomického i klimatického kontextu.
Migrace je zkrátka mnohem obecnější fenomén. V průběhu dějin lidé vždy migrovali, migrují a migrovat budou. U některých ji tolerujeme, ale u jiných ji odmítáme.
Když píšete vědecké práce o tomhle tématu, poslouchá vás někdo? Reaguje na vaši práci nějaká z příslušných evropských institucí?
Doteď se to nestalo. Máme skutečně nepřeberné množství výzkumů, ať už z pohledu lingvistiky, tak od mých kolegů sociolingvistů. Evropská unie nám na ně dává velké množství peněz. Rada Evropy dokonce investuje do kulturního soužití, ale stále je tu střet mezi lidmi, kteří vedou výzkum a tuto problematiku studují, a lidmi, kteří vedou země politicky. Bohužel taková už je historie lidstva.