Foto Pxhere, CC0 1.0 DEED
Důchodová reforma, kterou představila vláda, obsahuje celou řadu různých opatření, z nichž se lidé asi nejvíc děsí zvyšování věku odchodu do důchodu. Vládě lze přičíst k dobru, že alespoň vyjmula určité náročné profese, které budou moct odcházet do důchodu o něco dříve, to je alespoň náznak naděje, že někdo z architektů reformy přemýšlel nad tím, jak se asi cítí senioři, kteří musejí vykonávat fyzicky těžkou práci. O tom, že by se to podařilo nastavit skutečně spravedlivě, lze ovšem pochybovat.
Věk odchodu do důchodu bude podle návrhu navázaný na naději dožití padesátiletých osob tak, aby průměrná doba strávená v důchodu byla 21,5 roku. Pro ty z vás, kdo na toto číslo, stejně jako v první chvíli já, nevěřícně koukáte a srovnáváte je s věkem, kdy půjdete do důchodu a s vaší nadějí na dožití, jedná se o naději na dožití osob, které už se dožily důchodového věku, ta je v tom případě vyšší, než když se počítá z celkové populace.
Délka zdravého života u Čechů totiž za padesát let téměř nevzrostla. Teď je to kolem oněch 62 let. A není důvod si myslet, že začne přiměřeně růst pod pohrůžkou pozdějšího odchodu do důchodu.
Kromě poslanců za SPD, kteří už delší čas mluví o dalším věkovém ukazateli, a to o věku, kterého se dožíváme ve zdraví, se na toto téma vyslovilo i ministerstvo zdravotnictví a odbory. Snad se konečně začne mluvit o tom, že řešit důchodový systém neustálým posouváním odchodu do penze, je slušně řečeno úplně hloupé, krátkozraké a hlavně neudržitelné.
Představuji si, v jakém světě asi žijí lidé, kteří kolem sebe nemají žádného seniora, kterého něco bolí, je unavený a potřebuje odpočinek. Jaké profese asi dělají všichni příbuzní a kamarádi lidí, kteří chtějí neustále posouvat věk odchodu do důchodu? A jak málo imaginace mají ti, kdo toto vymýšlí. Vidím před očima tolik lidí, kteří dělají těžkou fyzickou práci, která je bolí. Vidím, jak jim ta práce život zkracuje, jak vypadají starší, mají zdravotní problémy a nemůžu uvěřit tomu, že jim někdo chce toto martýrium prodlužovat. Protože všichni těžce pracující se do sebelépe vymezených náročných povolání pochopitelně nevměstnají.
Zároveň to samozřejmě neznamená, že by lidé neměli mít ve stáří možnost pracovat. Jsou tací, které to naopak udržuje při životě a s odchodem z práce jsou nešťastní. Jenže je to značně individuální a hodně záleží na fyzické i psychické kondici a také na tom, jakou profesi daný člověk vykonává. Od jistého věku by to měla být volba. Ten věk by v Česku aktuálně neměl být vyšší než 62 let.
Články, jež obsahují nářky o tom, že se u nás věk dožití ve zdraví prakticky nezvyšuje, se periodicky opakují. Délka zdravého života u Čechů totiž za padesát let téměř nevzrostla. Teď je to kolem oněch 62 let. A není důvod si myslet, že začne přiměřeně růst pod pohrůžkou pozdějšího odchodu do důchodu. Ale i kdyby byla vyšší a i kdyby stále rostla, těžko by mohla kompenzovat prognózy ohledně našeho vymírání. Dobrá zpráva ale je, že tyto prognózy nejsou vzhledem k tomu, co nás čeká, vůbec důležité.
Migrace, předpovědi a společenské zvraty
Podíváme-li se do historie, můžeme si udělat takový malý pokus, kdy si představíme, jak by se rozpočtově odpovědně řešila fiktivní důchodová nebo jakákoliv jiná reforma s ohledem na následující generace. Ať už bychom umístili rok fiktivní reformy kamkoliv do minulého století, museli bychom konstatovat, že by to byla vzhledem ke společenským zvratům poměrně marná snaha, za kterou by generace vnuků a pravnuků asi stejně nepoděkovaly. To samozřejmě neznamená, že nemá s ohledem na budoucí generace smysl nic řešit. Takových věcí tu máme řadu a na prvním místě v ní stojí klimatická krize.
Vzhledem k tomu, že jsme ji ale neřešili, je jasné, že v následujících desetiletích, bude Evropa doslova zaplavená lidmi ze zemí, ve kterých už nebude možné kvůli klimatu žít. Problémů budeme mít nad hlavu a dělat si v tuto chvíli starosti s tím, že naše populace stárne, je vlastně až legrační. My dnes celkem s jistotou víme, že stojíme před obdobím plným zvratů, masové migrace a potřebou promyslet všechno jinak. Včetně toho, že není udržitelné, aby se kapitál hromadil v rukou úzké skupinky lidí a ostatní čelili větším či menším sociálním problémům. Změna daňového mixu, jak se eufemisticky říká vyššímu zdanění kapitálových trhů a majetku, by v tuto chvíli dávala mnohem větší smysl než týrání seniorů tím, že budou nuceni chodit do práce i ve chvíli, kdy by měli zaslouženě odpočívat.
Další důležitou dovedností, kterou bychom si měli osvojit, je integrace migrantů. Měli jsme si to možnost vyzkoušet na lidech, kteří k nám uprchli před válkou na Ukrajině. Přišli k nám lidé všech možných profesí, řada lidí se vzděláním, přitom jsme toho potenciálu ale nedokázali využít. Bez koordinované a důsledné pomoci příchozím, kdy by se naučili jazyk, se nepovedlo v mnoha případech integrovat lidi, kteří mohli slušně vydělávat a platit daně. Místo toho nám zde často lidé s expertním věděním, vzděláním a mnoha dovednostmi něco montují na továrních linkách nebo pracují za pakatel ve službách, navíc kvůli špatnému nastavení sociálního systému mnohdy načerno. Proč například Francie, která má populaci starší než my, dokáže pořád ještě udržovat odchod do důchodu na dvaašedesáti letech? Je to proto, že umí příchozí lépe zapojit a ano, také využít.
V tomto ohledu je také úplně zásadní, aby naše školství umělo integrovat děti rodin uprchlíků. To by znamenalo jeho úplnou reformu. Místo toho můžeme sledovat, jak neumíme integrovat často ani děti z českých rodin, natožpak z těch romských. Vzdělávací systém založený na tom, že úspěch mají jen děti úspěšných rodičů, je jednou z nejhorších děr, která naše příprava na budoucnost má.
Dalo by se ještě dlouze pokračovat, ale místo toho se klidně můžeme hádat o to, jakým tempem budeme posouvat odchod věku do důchodu. To fakt nikoho nenapadlo, že to má nějakou hranici, za kterou se to vzhledem ke zdraví lidí už stejně nemůže vyplatit? Tak ráda bych se dožila politické reprezentace schopné myslet trochu do budoucnosti.
Autorka je redaktorka Alarmu.
Text vyšel s podporou Friedrich-Ebert-Stiftung.