Pedro Sánchez (vlevo). Foto European Parliament, Flickr, Creative Commons, CC BY 2.0
Dva dny se na konci září snažil lídr Lidové strany (Partido Popular) Alberto Núñez Feijóo přesvědčit poslance a poslankyně, aby umožnili vznik pravicové vlády. Jak ale předpovídali španělští komentátoři, neúspěšně. Dostatek zákonodárců neoslovil ani v jednom ze dvou hlasování. Nutno říci, že už před samotným pokusem o získání důvěry věřil nejviditelnější tváři španělské pravice málokdo. Server Politico dokonce Feijóoa přirovnal k legendárnímu rytíři Donu Quijotovi a jeho boji s větrnými mlýny. To se odrazilo i v jeho kandidátském projevu. V něm předseda lidovců totiž věnoval více prostoru politické opozici než svým plánům. Před novou dolní komorou parlamentu tak Feijóo a jeho spolustraníci opakovaně útočili na socialisty i separatistické subjekty z Baskicka a Katalánska.
Proti „teroristům“
Zatímco v případě baskického EH Bildu Feijóo uvedl, že nepodpora jeho kandidatury od tohoto subjektu „je pro něj čest“, katalánskou stranu Junts nepřímo obvinil z přelétavosti. Podle Feijóoa zakladatel strany Carles Puigdemont, toho času v politickém exilu ve Waterloo, sliboval podporu i jemu. Nabídku ale lídr lidovců označil za „faustovskou“ a odmítl ji. Bez hlasů některé ze separatistických stran ale pravice vládu vytvořit nemůže. Lidovci sice předčasné volby (přesunuté z prosince na červenec) vyhráli, levice ale neztratila tolik, kolik se čekalo, a socialisté dokonce mírně posílili. K pravicovému bloku tvořenému PP a krajně pravicovým hnutím Vox se pak po volbách přidali jen dva poslanci reprezentující Kanárskou koalici a Unii navarrského lidu.
Pokud bude lídr socialistů chtít zůstat předsedou vlády, bude tak muset vyjít vstříc separatistům a splnit jejich požadavky a zároveň neodradit své spolustraníky ani voliče.
Lidová strana tak doplácí na spolupráci s krajní pravicí, se kterou sedí v regionálních vládách i na radnicích napříč Španělskem. Hnutí Vox, hlasitý odpůrce vládní progresivní politiky, tak minulý týden nazvalo Sáncheze „nejzkorumpovanějším premiérem v dějinách Španělska“. V odvetě hnutí Sumar při jednání o důvěře Feijóovi vzkázalo, že se premiérem nestane, protože „je pevně svázán s krajní pravicí“.
Hledání koaličního partnera
K potřebné většině alespoň 176 křesel tak pravici nadále chybí čtyři zákonodárci. Výsledkem kampaně namířené proti separatistům, v níž je pravicový blok označoval za „teroristy“ i „ohrožení demokracie“, byl především úbytek možných koaličních partnerů. Zatímco Katalánská republikánská levice (ERC) tak nabídku k vyjednávání bez váhání odmítla, Baskická národní strana se setkáním s Feijóoem souhlasila. Předem ale avizovala, že nemá s lidovci o čem jednat.
Feijóo tak na schůzce se svým úhlavním rivalem Sánchezem přišel s návrhem „střídavé vlády“. Výměnou za podporu z řad socialistů by tak vláda pravice trvala namísto čtyř let jen dva roky, po nichž by vládu vytvořili socialisté, a to bez nutnosti poohlížet se po podpoře od separatistů. Předseda vlády ale tuto myšlenku odmítl a pravicovému kandidátovi na premiéra připomněl, že před volbami právě on sliboval Sánchezův konec v čele Španělska. Po dvou neúspěšných pokusech pravice jsou tak na řadě ve volbách druzí socialisté.
Hlavní slovo mají separatisté
O tom, zda se na podzim Španělé dočkají nové vlády, nebo budou muset po Novém roce znovu k volebním urnám, tak rozhodnou právě separatistická uskupení, především pak katalánští Junts. Strana sice mírně oslabila, sedmička poslanců má ale v povolebním vyjednávání klíčovou roli.
O jejich hlasy stojí především lídr socialistů a premiér Pedro Sánchez, který by se opřel také o levicovou koalici Sumar, Katalánskou republikánskou levici a regionální strany z Baskicka a Galicie. Podporu Junts Sánchezovi přislíbili výměnou za amnestii pro autory neústavního referenda o nezávislosti Katalánska. Mezi ně se řadí i zmíněný Puigdemont. Přesvědčený nacionalista, který se dokonce v zahraničí prokazoval falešným katalánským občanským průkazem, na rozdíl od svých spolupracovníků před španělskou justicí neskončil. Zatímco Puigdemont už šestým rokem žije v Belgii, hned devíti jeho kolegům soud v roce 2019 uložil tresty ve výši od 9 do 13 let. V rámci zklidnění situace mezi Madridem a Barcelonou udělil v létě 2021 Sánchez všem z nich milost.
Úkol pro mistra kompromisů
Puigdemont a spol. tak zažívají paradoxní situaci. Výsledkově skončili pod očekáváním a v Katalánsku naopak posílili socialisté. Zároveň se ale stali žádanými koaličními partnery, což si především strana Junts dobře uvědomuje a podpora tak nebude levná. „Neuděláme z Pedra Sáncheze premiéra výměnou za nic,“ řekla bezprostředně po volbách lídryně kandidátky Junts do Kongresu Míriam Nogueras. „Junts nevznikla proto, aby stabilizovala španělský stát, ale aby Katalánsko bylo nezávislým státem,“ zdůraznila také zvolená poslankyně. Strana se už krátce po volbách nechala slyšet, že se její pozice nezmění ani v případě, že „bude amnestie, nikoliv však referendum“.
Sánchez, kterého v nejbližších dnech král Filip VI. pověří sestavením vlády, tak bude muset dostát své pověsti mistra kompromisů. Situaci mu ale zkomplikovaly události ihned po volbách, kdy v jeden den španělská prokuratura požádala Nejvyšší soud o vydání mezinárodního zatykače na Puigdemonta a katalánská policie zadržela a později propustila europoslankyni za stranu Junts Claru Ponsatí.
Katalánština do Bruselu
Své vyjednávací schopnosti nicméně Sánchez ukázal už v průběhu srpna, kdy získal podporu pro socialistickou kandidátku na předsedkyni dolní komory Kongresu Francinu Armengol. Pro Armengol zvedlo ruku celkem 178 poslanců včetně sedmičky zástupců Junts. I to ale mělo svou cenu.
Puigdemontova strana výměnou za podporu Armengol požadovala zařazení katalánštiny na seznam oficiálních jazyků EU. Premiér Sánchez tak ve snaze získat podporu i z odbojných španělských regionů odeslal žádost na zařazení katalánštiny, baskičtiny a galicijštiny mezi úřední jazyky EU. K tomu ale bude potřeba souhlas dalších 26 členských států a zářijové diskuse napověděly, že pro španělského premiéra to bude nelehký úkol.
Ožehavá amnestie
Ještě větší důraz ale Puigdemont a jeho strana klade na již zmíněnou amnestii. Ta by se měla týkat všech, kteří se podíleli na protiústavním referendu, a Puigdemont by se tak mohl bez obav vrátit do rodného Katalánska.
Poslední dny ale ukazují, nakolik jde o ožehavé téma. Proti možnosti amnestie se staví pravice, která na předposlední zářijový víkend svolala do Madridu demonstraci. Na ni nakonec podle organizátorů dorazilo přes 60 tisíc lidí, z politiků se zde ale ukázali jen zástupci Lidové strany.
S možným krokem ale nesouhlasí ani někteří Sánchezovi spolustraníci. Podle bývalého socialistického premiéra Felipeho Gonzáleze by amnestie znamenala, že Puigdemont nepřekročil zákon a celá situace by se tak mohla opakovat. „Nemůžeme se nechat vydírat,“ uvedl González.
Sánchezovo dilema
Pokud bude lídr socialistů chtít zůstat předsedou vlády, bude tak muset vyjít vstříc separatistům a splnit jejich požadavky a zároveň neodradit své spolustraníky ani voliče. „Bude muset přesvědčit voliče a své zákonodárce, že amnestie, která byla nemožná – a protiústavní – jen před několika měsíci, je nyní nějakým způsobem možná,“ řekla stanici France 24 politická analytička Marie Elisa Alonso a zdůraznila, že Sánchez má „velmi malý manévrovací prostor“.
Mimo amnestie navíc ve vzduchu stále visí otázka dalšího katalánského referenda. S tímto požadavkem totiž podle France 24 do vyjednávání vstoupila katalánská ERC. Předseda katalánské regionální vlády Pere Aragonès opakovaně zdůraznil, že podpora jeho strany ERC závisí na umožnění legálního referenda o nezávislosti.
Hrozba dalších voleb
Ačkoli je aktuálně větší pozornost věnována amnestii, nejkontroverznějším tématem je právě referendum. Tedy červená linie, kterou Sánchezova vláda dosud odmítla překročit, píše deník El País. Referendum ale s ohledem na dění posledních dní zřejmě bude součástí vyjednávání. Zástupci Junts a Katalánské republikánské levice totiž minulý týden podepsali pakt, ve kterém se zavázali, že nepodpoří lídra socialistů, pokud se výslovně „nezaváže vytvořit efektivní podmínky pro uspořádání referenda“.
Podle komentátorů jde o projev nedůvěry mezi Katalánskem a Madridem, kterou se v následujících dvou měsících pokusí Sánchez překonat. Pokud se mu to nepodaří, dojde v listopadu k rozpuštění parlamentu a vyhlášení dalších voleb na leden 2024. Pro Španělsko by nešlo o nikterak výjimečnou situaci, k opakování voleb došlo v letech 2019 i 2016. Na společnosti, kterou letošní vyhrocená volební kampaň ještě více rozdělila, by ale ta další mohla zanechat hluboké stopy.
Autor je spolupracovník redakce.