Santiago Abascal. Foto Vox España, Flickr, CC0 1.0
Nakonec 179 poslanců zvedlo ruku pro vznik nové vlády se staronovým předsedou Pedrem Sánchezem. Kromě Sánchezových socialistů (PSOE) šlo o zástupce levicového nutí Sumar a regionálních stran z Baskicka, Katalánska a Kanárských ostrovů. Na konkrétní podobu vlády si ale Španělsko ještě počká.
Čtvrtečnímu hlasování předcházely měsíce tvrdého vyjednávání a také nepokojů, které se zintenzivnily v posledních týdnech. Pravicoví politici i influenceři mobilizovali své podporovatele, kteří se tak opakovaně nejen před sídlem PSOE v Madridu střetli s policií. Výsledkem byly desítky zraněných a zadržených.
Proti krajně pravicovým demonstrantům velmi brzo zakročila policie, což podle deníku El País vyvolalo rozbroje i uvnitř vedení policejních sborů. Výsledkem jsou desítky zadržených a zraněných, především na straně policie.
K volebním urnám šli přitom Španělé už v červenci. Vyhrocená a polarizující kampaň před volbami, které byly původně v plánu až na prosinec, tak naznačovala, že ani povolební vyjednávání nebude vedeno v rukavičkách. Během uplynulých měsíců si tak trochu nečekaně pokusy o získání důvěry pro svůj kabinet vyzkoušely obě nejvýraznější postavy voleb. Nejprve selhal lídr pravicové Lidové strany Alberto Núñez Feijóo, který se v kampani i během vyjednávání opíral především o krajně pravicové hnutí Vox. Vítěz voleb ale na potřebných alespoň 176 mandátů nedosáhl a na řadu se tak dostali druzí socialisté.
Sánchezův povedený risk
Strana úřadujícího premiéra Pedra Sáncheze přitom do voleb po výbuchu v těch květnových regionálních vstupovala s neveselými prognózami. Jenže charismatický lídr socialistů, jehož chtěla část straníků po květnovém fiasku odvolat, zariskoval. Přesunul hlasování na dřívější termín, čímž zaskočil své soupeře (a rovněž všechny voliče) a vsadil na své silné stránky, ať už rétorické schopnosti nebo pozitivní ekonomické výsledky své vlády.
Do vyjednávací pozice, ze které nakonec obhájil premiérský post, mu pomohl také špatný závěr kampaně v podání lidovců, a především pak obavy Španělů z toho, že by se poprvé od konce Francovy diktatury na vládě podílela krajní pravice. Risk s posunutím voleb Sánchezovi vyšel. Socialisté navzdory očekávání nepropadli a příliš neztratily ani ostatní levicové subjekty. Už krátce po volbách tak bylo jisté, že pravice vládu nesestaví. Král Filip VI. dal sice lidovcům možnost se o sestavení vlády pokusit, Feijóo a spol. ale neuspěli.
Kontroverzní amnestie
Povolební vyjednávání ale pro socialisty velmi brzy začala drhnout v podmínkách spolupráce ze strany separatistických uskupení především z Katalánska. Klíčovým bodem sporu se stala diskutovaná amnestie pro osoby podílející se na neústavním referendu o nezávislosti v čele s Carlesem Puigdemontem.
Zakladatel strany Junts per Catalunya (Společně pro Katalánsko), toho času v politickém exilu v belgickém Waterloo, totiž pro návrat do své rodné vlasti bez hrozby uvěznění potřebuje právě amnestii. Sám lídr socialistů ale amnestii před volbami odmítal z důvodu neústavnosti, vzhledem k rozložení politických sil ale brzy otočil. Na rozsahu amnestie se tak nakonec Sánchez a separatisté domluvili v polovině listopadu. Třiadvacetistránkový dokument obsahuje slib odpustit všechny zločiny spojené s katalánským separatismem a bojem za nezávislost v letech 2012 až 2023.
Za pohrdání soudem ano, za zločiny proti zájmům EU ne
K prominutí má dojít v případě všech trestných činů souvisejících s penězi, zneužitím veřejných prostředků nebo zneužitím pravomoci veřejné funkce. Stejně tak tomu bude u přečinů jako pohrdání soudem, přestupek proti veřejnému pořádku, napadání policistů, kladení odporu při zatýkání nebo veřejná kritika úřadů. Amnestie naopak nezahrnuje rozsudky za vraždu, napadení, mučení, nelidské zacházení, terorismus, zradu, zločiny proti finančním zájmům EU a zločiny z nenávisti jako rasismus nebo antisemitismus. Pro osoby zapojené do katalánského boje za nezávislost bude výše uvedené znamenat propuštění z vězení nebo vazby, a především vymazání trestního rejstříku.
Podle předkladatelů zákona o amnestii, tedy socialistické strany, je amnestie potřebná k vyřešení „výjimečné situace“. „Sociální a politické napětí s katalánskými separatisty by (bez amnestie) mohlo pokračovat i v budoucnu,“ uvedli socialisté. Podle Sáncheze navíc amnestie není protiústavní a má oporu v evropském právu i dalších zemích EU.
Klidný říjen, rozbouřený listopad
Opak si ale myslí zástupci i stoupenci současné a zřejmě i budoucí pravicové opozice. Stejně tak se proti dohodě se separatisty postavily soudcovské unie, sdružení žalobců i sdružení finančních inspektorů a s amnestií nesouhlasí ani většina španělské veřejnosti. Otázkou amnestie se navíc bude zabývat také Evropský parlament a detaily si v dopise pro španělskou vládu vyžádal také eurokomisař pro justici Didier Reynders.
Už na začátku října vyšlo do ulic Barcelony na protest proti amnestii podle úřadů přes padesát tisíc lidí. Akce tehdy spojila po volbách nepříliš jednotnou Lidovou stranu, naopak krajní pravice na pochodu chyběla. Zbytek měsíce pak země žila především dalším vyjednáváním o vládě, rozkolu ohledně konfliktu v Izraeli a také přísahou princezny Leonor na ústavu, což je jeden z prvních kroků v jejím nástupnictví na trůn. I tato událost ale ukázala rozštěpení španělské politiky, kdy se ceremoniálu nezúčastnili hned tři členové dosluhující levicové vlády a také zástupci zmiňovaných katalánských stran.
Zatímco říjen se nesl v poměrně poklidném duchu, listopad znamenal pro Španělsko přesný opak. Téměř od prvního dne začala krajní pravice svolávat demonstrace k sídlu PSOE v Madridu. Proti demonstrantům velmi brzo zakročila policie, což podle deníku El País vyvolalo rozbroje i uvnitř vedení policejních sborů. Výsledkem jsou desítky zadržených a zraněných, především na straně policie.
Zdvižené pravice a výzvy k převratu
V už tak napjaté situaci pak 9. listopadu došlo v Madridu k postřelení v oblasti obličeje zakladatele krajně pravicového Voxu Aleja Vidala-Quadrase. Podezření, že se na útoku podílel někdo z krajní levice, ale policie brzy odmítla. Podle vyšetřovatelů i údajné výpovědi Quadrase útočil profesionál s vazbami na íránský režim, uvádí deník El Mundo.
V průběhu listopadu účast na demonstracích rostla a minulou neděli na pochod proti amnestii organizovaném Lidovou stranou dorazilo až několik stovek tisíc lidí. Zatímco akce organizované ve většině velkých měst Španělska proběhly v poklidu, účastníci pravidelných protestů před centrálou socialistů postupně přitvrzovali.
Nejradikálnější demonstranti zde opakovaně provolávali fašistická hesla a výjimkou nebyly zdvižené pravice nebo zpěv fašistické hymny „Cara al sol“. Před sídlem socialistů se pak demonstrovalo i v den úspěšné Sánchezovy investitury, čímž organizátoři zaznamenali čtrnáctý den protestů v řadě, a rozhodně ne poslední.
Dost netradičně krajně pravicoví demonstranti kritizovali také monarchii, což je obvykle téma levice a separatistických stran. Kvůli (úspěšnému) pokusu o složení vlády pro Sáncheze z rukou krále Filipa VI. tak protestující hromadně odstraňovali ze státní vlajky královský znak a skandovali hesla proti královské rodině. Mezinárodní pozornosti se pak protestům dostalo také díky účasti známého konzervativního moderátora Tuckera Carlsona.
Krátce po získání důvěry ale španělským mediálním prostorem rezonovala ještě jedna zpráva. V pátek server InfoLibre zveřejnil zprávu o výzvě armádě, aby Sáncheze zbavila úřadu. Tu podepsala přibližně padesátka vysoce postavených vojenských velitelů ve výslužbě, z nichž část působila v armádě ještě za fašistického režimu.
Urážky a nejistá budoucnost
V podobně vyhroceném duchu se nesla i debata v parlamentu ohledně Sánchezovy investitury. Lídr Voxu Santiago Abascal označuje dohodu socialistů s katalánskými separatisty za „převrat“, zákon o amnestii chce napadnout u soudu a Lidovou stranu vyzval ke „koordinované reakci“.
Největší pozornost na sebe během jednání v parlamentu upoutala předsedkyně madridské regionální vlády a jedna z nejviditelnějších tváří PP Isabel Díaz Ayuso. Během Sánchezova projevu, ve kterém kritizoval předsedu lidovců Feijóa, bylo na záběrech z galerie vidět, že na Sánchezovu řeč reaguje slovy „hijo de puta“ (v překladu zku*vysyn).
Po silné kritice se ale Díaz Ayuso bránila slovy, že ve skutečnosti říkala podobně znějící větu „me gusta la fruta“ (v překlad Mám ráda ovoce). Celou kauzu, kterou později Ayuso glosovala slovy, že „ráda pomohla španělským ovocnářům“, následně ještě zparodoval populární satirický pořad Polònia.
Zatímco hádky v kongresu jsou s odstupem spíše úsměvné, při sledování dění v ulicích a na poli vyjednávání převládá vážnost. Španělská média se výjimečně shodují na tom, že nový parlament je „velmi rozdělený“ (El Mundo), „nepřátelský“ (ABC) a „nečeká ho nic jednoduchého“ (El País).
Přehledná a klidná situace ale není ani v bloku, který pro Sáncheze jako předsedu vlády zvedl ruku. Znovu vypuknul spor mezi hnutím Sumar a jeho předchůdcem hnutím Podemos (ty se ve volbách spojily do jedné formace) a političtí komentátoři upozorňují, že široká koalice opřená o regionální separatisty bude zřejmě vše, jen ne stabilní.
Autor je spolupracovník redakce.