Santiago Peña. Foto Francarballopy, Wikimedia, CC BY-SA 4.0
Paraguay dlouhodobě patří mezi nejméně mediálně pokryté státy Latinské Ameriky. Stát, který v 19. století se sousedními státy prohrál úhlavní válku, přišel v ní o dvě třetiny populace a o značnou část území. Stát, kde takřka nepřetržitě vládne jedna politická strana, kterou asi nejvíce proslavil diktátor Alfredo Stroessner se svou 35 let trvající fašistickou diktaturu, jednou z nejtvrdších v Latinské Americe.
Spolu s Bolívií patří mezi jihoamerické státy bez přístupu k moři a mezi ty ekonomicky nejméně rozvinuté a s největšími sociálními rozdíly. Paraguay se tak zřídka kdy dostává na titulní stránky novin, její geopolitická pozice je marginální. Prezidentské volby jsou Vhodnou chvílí pro analýzu vývoje státu, jehož teritoria spolu s hlavním městem Asunción patří mezi vůbec nejstarší Evropany osídlená místa v Jižní Americe.
Neskolitelná moc Partido Colorado
V neděli 30. dubna se v Paraguayi konaly dlouho očekávané všeobecné volby. Paraguay, podobně jako ostatní země Jižní Ameriky, je prezidentským systémem, a tak se hlavní pozornost soustředila na volbu budoucí hlavy státu. Současně se každých pět let společně s prezidentskou volbou konají volby do dvoukomorového kongresu: do Poslanecké sněmovny a Senátu.
Obě komory se v Paraguayi volí poměrně jen s tím rozdílem, že volba do Sněmovny je rozdělena do jednotlivých volebních obvodů, kdežto Senát se volí pouze v jediném celostátním. Senát čítá 45 mandátů, Sněmovna 80.
Paraguay se tak po vyhlášení výsledků prezidentských voleb stala dalším státem Amerik, kde extrémní pravice přetavila emoce z volební prohry v pouliční násilí doprovázené konspiračními teoriemi a vysokou mírou nedůvěry v ústavní pořádek.
Prezidentské primárky v tradiční paraguayské konzervativní straně Partido Colorado vyhrál čtyřiačtyřicetiletý ekonom Santiago Peña, který byl od začátku považován za kandidáta bývalého prezidenta Horscia Cartese. Za sjednocenou opozici Concertación para un Nuevo Paraguay nebo zkráceně Concertación (česky Koalice pro novou Paraguay) kandidoval Efraín Alegre ze středolevé radikálně liberální strany Partido Liberal Radical Auténtico.
Šedesátiletý Alegre kandidoval již potřetí (dvakrát neúspěšně), v minulosti byl ministrem v administrativě Fernanda Luga, který byl sesazen impeachmentem v roce 2012. Většina paraguayských zdrojů včetně zahraničních analýz predikovala vyrovnaný souboj.
Vítězem v jednokolové většinové volbě se ale nakonec suverénně stal Santiago Peña, který získal 42,74 procent hlasů. Druhý Efraín Alegre obdržel jen 27,49 procent hlasů a zcela propadl. Největším překvapením s téměř 23 procenty hlasů se na třetí příčce umístil pravicově populistický kandidát Paraguayo „Payo“ Cubas Colomes.
V USA v rodině paraguayského vojenského důstojníka narozený Paraguayo Cubas je vedle jednoznačného vítězství Peñi zřejmě největším překvapením voleb a současně varovným signálem pro paraguayskou levici, která i po usilovném sjednocení v tradičně konzervativní zemi utrpěla drtivou porážku.
Levice tak bude muset dalších pět let vydržet v opozici a pokusit se o další z mnoha pokusů, jak sesadit Partido Colorado z pozice moci. Partido Colorado totiž ve volbách obdrželo pohodlnou většinu i v obou komorách a nezdá se, že by Peñovi cokoli stálo v cestě řádně plnit prezidentský mandát, jak se například stalo Pedrovi Castillovi v Peru.
Nutno podotknout, že Partido Colorado od zavedení volebního systému v roce 1953 prohrálo pouze jediné prezidentské volby a to v roce 2008, kdy vyhrál již zmíněný a impeachmentem o čtyři roky později sesazený Fernando Lugo. Jde tak o opravdu jednu z mála současných demokratických stran na světě, které po tak dlouhou dobu nepřetržitě vládnou.
Paraguayský Bolsonaro
Pozornost si nicméně v tuto chvíli zaslouží zejména antisystémový Cubas. Jeho rostoucí politická síla se promítla i ve volbách do Senátu a do Poslanecké sněmovny. I tam, podobně jako v prezidentské volbě, dosáhl třetích nejlepších výsledků a s jeho stranou Partido Cruzada Nacional (česky Národní strana křížové výpravy) získal pět křesel v Senátu a čtyři křesla ve Sněmovně.
Paraguayský Bolsonaro, jak je některými analytiky a médii „Payo“ Cubas označován, výsledky voleb neuznal a ihned druhý den po volbách vyzval vlastní podporovatele k protivládním demonstracím. V Asunciónu a na dalších místech v Paraguayi došlo k několikadenním blokádám a násilnostem nespokojených voličů.
Paraguay se tak po vyhlášení výsledků prezidentských voleb stala dalším státem Amerik, kde extrémní pravice přetavila emoce z volební prohry v pouliční násilí doprovázené konspiračními teoriemi a vysokou mírou nedůvěry v ústavní pořádek.
Jenže Cubas není v paraguayské politice žádným nováčkem. Politicky se angažoval už v devadesátých letech, kdy se dostal do kongresu na kandidátce středově levicové Partido Encuentro Nacional (česky Strana národního střetnutí). Národní stranu křížové výpravy založil teprve v roce 2018. Krátce na to byl za ni zvolen do Senátu.
Avšak za výtržnosti na půdě Senátu doprovázené útoky na policii byl Senátem zbaven funkce, aniž by odsloužil alespoň polovinu mandátu. Cubas je tak znám svým agresivním vystupováním od urážení, fyzické potyčky a napadání politických oponentů až po čirý antisemitismus. Není překvapením, že se tak například hlásí k politice Nyeba Bukeleho, který v Salvadoru vládne pomocí tzv. trestního populismu.
Hlavní politickou agendou Cubase a jeho Národní strany křížové výpravy je populisticky z krajně pravicových pozic vedený boj proti korupci a obecně proti systému. V kampani v souboji o prezidentský úřad Cubas například sliboval trest smrti obžalovaným z korupce. V zásadě voličům sliboval radikální změnu prostřednictvím násilného vypořádání se s establishmentem.
V těchto volbách se původně s ním a jeho stranou pokoušela o spolupráci i široká opoziční koalice. S tou se ale Cubas brzy rozešel, ať už z programových nebo mocenských důvodů, aby brzy na to ohlásil vlastní kandidaturu. Při pohledu na volební výsledky tak zřejmě šlo o naprosto zásadní moment.
Nejasné východisko z politického statu quo
Společně s obdobím Stroessnerovy diktatury Partido Colorado vládne v zemi nepřetržitě od roku 1947 (zvolená ve volbách od roku 1953) pouze s jedinou volební porážkou. Přestože po pádu diktatury v roce 1989 došlo ke změně režimu, tak politická transformace v případě pravidelného předávání moci mezi jednotlivými demokratickými stranami nebyla v zásadě naplněna.
Hněv, který je zde nedílnou součástí společenské frustrace z absence střídání moci, posílil extrémní politické síly i v těchto konkrétních volbách. Populistická manipulace jak z kuchařky Donalda Trumpa nebo Jaira Bolsonara si našla své oběti i v Paraguayi.
Sociální ani ekonomická situace v Paraguayi skutečně není dobrá a vysoká míra korupce je jen třešničkou na dortu přetrvávajícího statu quo, který je živnou půdou pro mesiáše všech nedemokratických barev. Výsledky voleb doposud neuznal ani Alegre, který požaduje manuální přepočítání alespoň 10 procent hlasů ve všech okrscích. To samo o sobě dokládá úroveň frustrace i v demokratickém opozičním táboře. Takto výraznou porážku málokdo předvídal a političtí šíbři z koalice Concertación mají rozhodně o čem přemýšlet.
OAS, která patří mezi hlavní mezinárodní pozorovatele voleb v obou Amerikách, jakékoliv pochybnosti k průběhu hlasování a sčítání voleb dementovala a nezdá se, že by mělo dojít k jakémukoli překontrolování výsledků. Naopak Santiago Peña působí suverénně a naznačuje, že se chystá na velké reformy.
Bude tedy rozhodně zajímavé, jak se bude nadále Cubas a zejména celkově Národní strana křížové výpravy profilovat. Zda se nestane pouze obskurní stranou extremistů, nebo se jí naopak povede onu frustraci ještě více podchytit a stane se hlavním vyzyvatelem Partido Colorado v příštích všeobecných volbách.
Sjednocená levice v Paraguayi totiž aktuálně působí, že má daleko menší mobilizační potenciál a nedaří se jí přilákat ony nahněvané masy, které jí tentokrát k úspěchu chyběly. Lze ale předpokládat, že s reformami to tak snadné mít Peña přeci jen v konzervativní konstelaci nebude a ke střídání moci přeci jen konečně dojít může. Otázkou zůstává, zda Paraguay nakloní doleva nebo naopak ještě více doprava.
Autor je politolog-latinoamerikanista.