Foto Chatham House, Flickr, CC BY 2.0
Nástupcem dosavadního nigerijského prezidenta Muhammadu Buhariho byl 1. března volební komisí vyhlášen jeho spolustraník Bola Tinubu, bývalý guvernér metropole Lagosu. Podle zdejšího volebního systému musí vítěz nejen získat většinu hlasů, ale také minimálně 25 procent hlasů v nejméně dvou třetinách z 36 federativních států země. V zemi je dlouhodobě nízká volební účast, která letos klesla o osm procentních bodů na pouhých 26,7 procenta. Na problematičnost takto velkého demokratického deficitu poukázal profesor Carlos Lopes z univerzity v Kapském Městě, který poznamenal, že Bola Tinubu bude vládnout také 211 milionům lidí, kteří ho nevolili.
Volební pozorovatelé (včetně těch z Evropské unie) vyjádřili pochybnosti o průběhu hlasování i samotného sčítání hlasů.
Každý ze tří hlavních kandidátů – vedle Tinubua také Atiku Abubakar z Lidové demokratické strany (PDP) a Peter Obi z Labouristické strany – uspěl ve 12 federativních státech. Tinubu získal podle volební komise 36,61 procenta hlasů před druhým Atiku Abubakarem s 29 procenty. Podle dosluhujícího prezidenta Buhariho výsledky ukazují, že demokracie v Nigérii dozrává. „Ještě nikdy se volební mapa neposunula tak drasticky během jednoho cyklu,“ napsal na twitter Bulhari. Politická analytička Ene Ede ale výsledky hodnotí jinak – podle ní jen zdůrazňují přetrvávající hluboké rozpory v nigerijské společnosti. Mnoho Nigerijců podle ní volilo „podle etnického a náboženského klíče nebo příslušnosti k sociální třídě“, jak řekla pro Deutsche Welle. Výsledky tak podle ní ukazují, jak hluboce je nigerijská společnost rozdělena a že se tato tendence nadále prohlubuje.
Od vojenské diktatury k hybridnímu režimu
Nigérie započala proces demokratizace v roce 1999, kdy v zemi skončila vojenská diktatura. Země je považována za hybridní režim, ve kterém mají armáda a silové složky stále významnou moc. Už od roku 1999 nigerijské politice dominují dvě hlavní strany, které se staly hegemony tamní politické scény. Vítěz Bola Tinubu je představitelem jedné z nich – centristické „catch-all“ strany APC (All Progressives Congress), která je spojena také s dosavadním prezidentem Muhammadu Bulharim. Druhou stranou je pak konzervativní pravicová Lidově demokratická strana Nigérie protikandidáta Atiku Abubakara.
Nově zvolený prezident Tinubu je považován za vlivného politického kmotra, který formoval novodobý politický systém země. Stál u zrodu strany APC a je považován za jednoho z nejbohatších nigerijských politiků. Mnohokrát čelil obviněním z korupce a praní špinavých peněz, za což ale nebyl odsouzen. Al-Džazíra uvádí, že zdroj jeho bohatství není znám, zato jsou známy podíly v několika podnikatelských aktivitách od médií přes daňové poradenství až po nemovitosti.
Spor o legalitu voleb
Výsledek voleb už napadly tři opoziční strany, oba hlavní protikandidáti a šest opozicí vedených federativních států. Lidově demokratická strana, Labouristická strana Nigérie a Demokratický kongres uspořádaly 1. března konferenci, na které vyzvaly ke zrušení výsledků voleb. Žádost o zneplatnění pak podalo i šest států, které ale později svůj krok stáhly.
Opoziční strany hovoří o násilí a zastrašování voličů a také o tom, že nebyla splněna minimální kritéria transparentních, svobodných a spravedlivých voleb. Také volební pozorovatelé (včetně těch z Evropské unie) vyjádřili pochybnosti o průběhu hlasování i samotného sčítání hlasů, včetně selhání systémů, které mají zamezit manipulaci s volebními hlasy. Pozorovatelé kritizovali orgán národní volební komise za špatnou organizaci a zpoždění hlasování. Přímo o podvodech se ale pozorovatelská mise nezmiňuje.
Kandidát Peter Obi řekl, že je přesvědčen o tom, že volby vyhrál on, a dodal, že prozkoumá všechny právní možnosti. Podle oficiálních výsledků národní volební komise přitom Obi skončil na třetím místě s necelými 25,5 procenta hlasů. Jeho podpora se podle oficiálních výsledků koncentrovala zejména v na jihovýchodě Nigérie, kde většinově žije etnikum Igbo, jehož příslušníkem je i Peter Obi. Igbové jsou třetí nejpočetnější (většinově křesťanské) etnikum v zemi. Už před volbami však řada pozorovatelů upozorňovala, že Obi nemá ve volbách šanci vyhrát, protože neuspěje u převážně muslimského severu země.
Nečekaný úspěch nigerijských labouristů
Peter Obi z Labouristické strany, který Tinubua porazil v jeho domovském státě Lagos, už požádal o zpřístupnění všech materiálů, včetně hlasovacích lístků a dat z elektronických hlasovacích zařízení. Obi v kampani vyzýval ke sjednocení a hlasování nezávisle na vyznání, etniku nebo lokálních identitách. Z pozice outsidera se dokázal vyprofilovat do čela předvolebních průzkumů a narušit dosavadní dominantní bipartismus dvou hlavních stran. Na rozdíl od britské jmenovkyně přitom byla nigerijská Labouristická strana doposud spíše okrajová.
Obi dokázal využít nespokojenosti mladých lidí, které se mu podařilo mobilizovat. Jeho předvolební videa masivně kolovala po sociálních sítích a stal se populární především u lidí mladších 25 let. Navzdory rétorice vymezující se vůči současným nigerijským elitám a politickému statu quo, ovšem Obiho dosavadní působení napovídá, že on sám je součástí nigerijské elity. Bývalý manažer několika nigerijských bank rétoricky bojující proti korupci figuruje v dokumentech Pandora Papers, podle kterých na Britských Panenských ostrovech založil spletitou obchodní off-shore obchodní strukturu. To vše v době, kdy byl zároveň také guvernérem.
Přesto se dokázal Obi začlenit do probíhající vlny mobilizace nespokojených mladých lidí, kritizující korupci a rostoucí policejní násilí v zemi. Obiho kandidatura se objevila v říjnu 2020, v době, kdy se zrodilo také protestní hnutí #EndSARS, v němž mladí Nigerijci požadovali rozpuštění kontroverzní policejní jednotky SARS, která v Nigérii nechvalně proslula policejní brutalitou a zneužíváním moci. Decentralizované hnutí #EndSARS se postupem času stalo také významným kritikem ekonomické nerovnosti v zemi. V Nigérii, která v posledních dekádách zaznamenala rapidní ekonomický růst a investiční boom, bohatne jen velmi úzká skupina elit, zatímco téměř polovina obyvatel žije pod hranicí chudoby.
Země se navíc v současné globální ekonomické krizi potýká s dalšími problémy, které krizi lidí pod hranicí chudoby zhoršují. Inflace přesahuje 20 procent a mnoho lidí trpí nedostatkem energií a zejména potravin. Řada analytiků poukazuje, že zemi by do budoucna výrazně pomohla větší decentralizace politické moci a zásadní politické reformy, včetně změny ústavy z roku 1999.
Autor je publicista.