SIAT vykopal kanál, aby omezil přístup farmářů k půdě. Foto Elfreda Kevin-Alerechi
V říjnu 2019 se Emmanuel Emeka, rybář z vesnice Mgbu-Anyim, vydal lovit ryby na řeku poblíž firemní palmové plantáže v Elele Alimini ve státě Rivers na jihu Nigérie, aby nakonec spatřil mrtvé ryby plovoucí na hladině řeky. Nezaměstnaný mladík, který přežíval ze zisku z každodenních úlovků z řeky, musel po několikahodinovém hledání ryb v řece rybolov ukončit.
„Všichni jsme se snažili, aby ve vodě byl dostatek ryb. SIAT se snaží likvidovat škůdce, ale zároveň ničí naši vlastní obživu. Něco (ryb) prodám a něco sním,“ říká a vzpomíná na dřívější rybářské zkušenosti před znečišťováním ze strany korporace SIAT, které podle něj začalo kolem roku 2017.
Většina obyvatel Elele Alimini pila především vodu z řek mini-Igwe a mini-Igbu. Zatímco zemědělci v řece namáčejí a omývají maniok, rybáři v řece loví ryby buď pro vlastní potřebu, nebo na prodej. Jak jsme si mohli sami ověřit při návštěvě ve zdejší komunitě, část palmových plantáží společnosti se skutečně nachází přímo v blízkosti řek.
Jak Emeka dále uvádí: „Ještě v letech 2012 až 2013, kdy sem přišla firma SIAT, bylo vše v pořádku a stále jsme mohli v řece lovit ryby. Ale od roku 2017 do roku 2020 už bylo všechno znečištěné.“
Úbytek rybí populace v řece přiměl některé starší lidi v komunitě, aby začali pátrat po zdroji tohoto znečištění. Podle Emeky došli nakonec ke zjištění, že hlavním viníkem je chemická látka, kterou SIAT využívá jako postřik na své palmové plantáže, aby hubila plevel a škůdce a zvýšila tak svoje zisky.
Z vlastníků půdy se stali nájemníci
Sampson Eleonu, kterému je 81 let a je vůdcem komunity, chodil teprve do základní školy, když předchůdce SIAT, státní podnik Rivers State of Nigeria Palm (Risonpalm), přišel požádat jeho otce Miniekoma, nevzdělaného muže, aby se vzdal rodinné půdy v Elele Alimini pod záminkou, že na tom vydělá. Podle něj jeho otec netušil, že to byl začátek utrpení, kterému jsou vystaveni obyvatelé Mgbu-Anyim v Elele Alimini v místní radě Emohua ve státě Rivers.
„Risonpalm přišel v roce 1959 a sebral nám veškerou zemědělskou půdu pod falešnými sliby, z nichž jsme nikdy nic neviděli. Můj otec napsal Risonpalmu dopis, ve kterém jim sdělil svoje požadavky, které se souhlasem podepsali, ale nikdy je nesplnili,“ dodal s tím, že diskuse proběhla před nigerijskou občanskou válkou a dokumenty týkající se dohody se už nepodařilo najít.
Ačkoli belgická společnost SIAT na svých internetových stránkách tvrdila, že od Eleleho získala 5 718 hektarů půdy, Eleonu a další mladí vůdci rodiny Mgbo-Ivu tvrdili, že společnost zabrala 6 tisíc hektarů, což nyní vede k nedostatku potravin a někteří obchodníci tak musí každoročně vést zápas o to, aby měli dostatek potravin k prodeji i k jídlu.
Mgbo-Anyim se skládá ze tří rodin, jejichž pozemky byly také zabrány, ale „pozemky naší vlastní rodiny (Mgbo-Ivu) byly nejrozsáhlejší. Všechno nám sebrali, nezbylo nic,“ řekl Elenwo Joseph, bývalý vůdce komunity, během rozhovoru s Elenwem.
Podobně jako komunita Elele Alimini se i místní společenství Ubima ocitlo ve sporu se společností SIAT, a to hlavně kvůli odmítání plateb, zabírání půdy a znečištění životního prostředí, které výrazně postihlo tamější zemědělce.
Společnost si podle místních vzala více půdy, než jí náleželo, a dnes „kupujeme půdu od sousedních obcí, abychom na ní hospodařili,“ litoval Eleonu během našeho rozhovoru v domě v Elele Alimini.
Místní představitelé protestovali v letech 2020 a 2021 proti tomu, že společnost zabírá půdu a nebere ohled na místní komunity: SIAT si od nich vyžádala informace o jejich bankovních účtech, ale ústně slíbené peníze už jim nevyplatila. Joseph uvedl: „Během protestu jsme požadovali, aby podepsali novou dohodu, protože se společností SIAT žádnou dohodu nemáme. Dokonce ani nájemné, o kterém tvrdí, že ho zaplatili, nemáme žádný dokument, který by toto tvrzení dokládal. Ptal jsem se otce, který mi říkal, že jim dali peníze, ale nic nepodepsali. Chtěli po nich, aby celou věc sepsali na papír, ale kopii jim nedali. Můj otec neumí ani číst.“
V Nigérii má společnost za sebou celou historii záborů půdy, na které už si mnoho místních obyvatel bezvýsledně stěžuje. V roce 2011 protestovala místní komunita proti tomu, aby SIAT získal jejich pozemky. V důsledku toho, že společnost SIAT zabírá zemědělskou půdu tamějších komunit, mají její členové na Pobřeží slonoviny, jako jsou Famienkro, Koffessou-Groumania a Timbo, problémy s nákupem předražených potravin.
Některé rodiny z Pobřeží slonoviny přišly o své blízké ve snaze získat zpět svou půdu, kterou vláda přidělila společnosti. Více než 11 tisíc hektarů půdy zabrala společnost s podporou vlády pro gumárenskou plantáž v regionu Prikro. Africké náboženské organizace se proti postupu ohradily, nicméně problém se dosud vyřešit nepodařilo. Stejnému problému jako Nigérie a Pobřeží slonoviny čelí také Ghana.
Moussa Komenan, obyvatel vesnice Famienkro v regionu Prikro, vysvětluje: „Než společnost zabrala naše pozemky, pěstovali jsme rýži, kukuřici, batáty a okru. Teď máme malé kousky půdy, ale potraviny si často musíme kupovat.“
Zdejší obyvatelé proti společnosti neustále bojují už od jejího příchodu v roce 2013. SIAT sice nyní pozemky vyklidil, protože byznys s kaučukem příliš nevynášel, ale komunita nad svou půdou kontrolu už nezískala. Komenan vysvětlil, že jejich boj pokračuje: „Teď hledáme někoho, kdo by nám pomohl získat naše pozemky zpět.“
Selhání společenské odpovědnosti firem
SIAT Group v roce 2021 oznámila, že v Africe dosáhla příjmů přes 173 milionů eur. Bohužel se jí to podařilo tím, že zabrala půdu místních komunit a poškodila životní prostředí, čímž nedodržela své deklarované závazky v oblasti společenské odpovědnosti. Ve zveřejněném memorandu o porozumění nebyla uvedena roční částka, kterou má společnost SIAT vyplácet nigerijským vlastníkům půdy. Několik hostitelských komunit v Ubimě a Elele Alimini tvrdilo, že společnost platí roční nájemné ve výši jednoho dolaru za hektar, což vyvolalo další konflikty mezi místní komunitou a korporací SIAT. Dalším rodinám zároveň nezaplatila ani tuto minimální částku. Pro představu je nutné zmínit, že částka, kterou SIAT platí za hektar půdy, je třikrát nižší než poplatek, kterou obyvatelé komunity obvykle platí sousedním vesnicím za pronájem zemědělské půdy na sezónu.
Podobně jako komunita Elele Alimini se i místní společenství Ubima ocitlo ve sporu se společností SIAT, a to hlavně kvůli odmítání plateb, zabírání půdy a znečištění životního prostředí, které výrazně postihlo tamější zemědělce.
Podle Okechuwku Amadiho, mladého předsedy Sdružení pronajímatelů pozemků Ubima, trvalo firmě SIAT deset let, než po obnovení činnosti původních vlastníků na svých zemědělských pozemcích zaplatila poplatky za pronájem půdy. Amadi také obvinil společnost z toho, že svými nákladními auty ničí silnici vedoucí k jejich zemědělské půdě, čímž následně ztěžuje farmářům z Ubimy přístup na jejich farmy.
Styvn Obodoekwe, programový ředitel Centra pro životní prostředí, lidská práva a rozvoj, kritizoval jednání společnosti za „akt bezbožnosti“ ve státě, kde je půda vzácná. Zároveň Obodoekwe kritizoval vládu za to, že nesprávně používá zákon o využívání půdy k násilnému zabírání půdy lidí, ačkoli zákon uvádí, že vláda smí zabrat část půdy pouze pro „veřejný zájem“ a nikoliv ji vyvlastnit ve prospěch soukromé společnosti.
Vyzývá tak vládu k novelizaci zákona o využívání půdy, který umožňuje vykořisťovat místní skrze příliš jednostranný proces získávání pozemků. Místní právník v oblasti lidských práv Courage Nsirimovu tvrdí, že vláda podle něj zákon využívá ke zvýhodňování společností, s nimiž má dobré vztahy, aby pod rouškou zákona získávala pozemky drobných vlastníků.
Jeho odmítnutí zákona v dnešní podobě je jednoznačné: „Základem zákona o využívání půdy je vykořisťování, které je postaveno proti lidem.“ Poznamenal, že zákon je založen na záměru, aby federální vláda měla exkluzivní nárok na veškerou ropu a ropné produkty v Nigérii; k tomu ale potřebuje nástroj na získávání pozemků od soukromých vlastníků. „V Nigérii je nyní půda ve vlastnictví vlády. Jednoho dne se můžete probudit a vláda vám řekne, abyste se sbalili ze svého domu, protože chce vaši půdu,“ dodal.
Nekončící utrpení
O závažnosti situace vypovídá i příběh Grace Amadi – vdovy, která je závislá na úrodě ze své půdy, aby uživila sedm dětí. Dnes jezdí do sousedního státu Bayelsa, kde nakupuje zemědělské produkty, jako je maniok, který zpracovává a vyrábí z něj místní jídlo zvané „gari“. Za dopravu utratila 4 tisíce nigerijských nair, což podle jejích slov není pevná cena a závisí na množství nakupovaného zboží.
„Když nepojedu do Bayelsy koupit maniok, tak zkrátka nebudeme mít co jíst,“ vyprávěla v místním jazyce. Do sousedního státu Bayelsa to má necelou hodinu jízdy, kam dnes cestuje dvakrát týdně, aby nakoupila těch několik klíčových surovin, které si za své peníze může dovolit.
„Za cestu do Bayelsy jsem utratila 1 000 nair a při návratu jsem zaplatila 3 000 nair i s manioky. Všechny peníze použité na cestu jsem si musela půjčit.“ Podle jejích slov utratila 3 000 nair za nákup 50 kg manioku v cementovém pytli. „Předtím se prodával za 2 000 nair, ale teď zvýšili cenu o polovinu,“ řekla, zatímco čekala na dělníka najatého na přivezení manioku.
Podle farmářky Justiny Welegbe musela její rodina od doby, kdy jim společnost SIAT zabrala zemědělskou půdu, přestat hospodařit. Přesto nezískali žádné odškodnění. Před vyvlastněním zemědělské půdy ve prospěch společnosti SIAT Justina pěstovala batáty, maniok, kokosové boby, kukuřici a melouny a tyto plodiny prodávala, aby si mohla koupit potraviny jako například rýži, které místní půda není schopna vyprodukovat.
Jednou ze známých praktik společnosti SIAT je vybudování vodního kanálu kolem své palmové plantáže, kterým brání zemědělcům v přístupu k jejich farmám přes místní potok. Členové komunity využívali řeku k přístupu na farmy ještě před příchodem společnosti SIAT, protože řeka představovala nejrychlejší cestu, jak se k nim dostat. Podle Welegbe ale „SIAT naši řeku znečistila a využívá policii k pronásledování farmářů, kteří ji využívají k přístupu na své farmy.“
V důsledku neustálých stížností obyvatel komunity Elele, s nimiž jsme hovořili a kteří poukazovali na SIAT jako na znečišťovatele komunitního potoka – jediného zdroje pitné vody a příčiny úbytku ryb v jejich řece – jsme se rozhodli odebrat vzorky vody, abychom nechali zjistit její chemické složení. Byly odebrány dva vzorky: jeden z komunitního potoka a druhý z oblasti, kde SIAT vykopal zmíněný kanál. Reportéři se rozhodli odebrat oba vzorky, přičemž oba ukázaly, že hodnota pH je výrazně nižší než norma doporučená WHO, která činí 6,5–8,5 pH.
Kingsley Nwogbidi, předseda Nigerijské společnosti pro životní prostředí, při zhlédnutí analýzy výsledků testu uvedl, že pH je velmi kyselé a „není vhodné ani k pití, ani k jakémukoli jinému použití.“ Uvedl, že vzhledem k vysokému obsahu chloridových iontů (CL), dusičnanového dusíku (NO3) a síranové síry (SO4) může mít negativní vliv na lidi, zvířata a mořské živočichy.
Dále poznamenal, že pokud se hnojiva používaná na zemědělské půdě spláchnou do řek obce, jak tvrdí členové komunity, „bude tam patrně ještě mnohem více patogenních sloučenin, které jsou nebezpečné pro vodní život,“ a vyzval komunitu, aby se obrátila na ekologickou společnost pro odborné poradenství.
Ministerstvo přírodních zdrojů státu Missouri uvádí, že chloridy (CL) se mohou do životního prostředí dostat prostřednictvím hnojiv, odpadů z chovu hospodářských zvířat, prostředků na potlačení prašnosti nebo průmyslových podniků, přičemž už jejich nízké hladiny mohou být toxické pro ryby a mohou mít také ničivý účinek na stromy a další rostliny.
Podle Glennova výzkumného střediska je zakalení vody způsobené suspendovanými pevnými látkami, jako jsou bahno, jíl a průmyslové odpady. Výzkum ukázal, že „ryby v zakalené vodě ztrácejí na hmotnosti a že tento úbytek hmotnosti se zvyšuje s nefelometrickými jednotkami zákalu, což dokazuje, že dlouhodobé vystavení zákalu je škodlivé pro růst.“
Výsledek testu z oblasti komunity Elele vykazuje hodnotu 7, ačkoli normální rozmezí pro celkové množství rozpuštěných pevných látek je 0 až 5. Podle odborníků je jednou z častých příčin nadměrného množství těchto látek, které může být pro ekosystém škodlivé, jejich odtok ze zemědělských ploch s pesticidy. Studie prokázaly, že příliš velké množství těchto látek ve vodě je nebezpečné pro vodní živočichy, jako jsou ryby, obojživelníci a obratlovci.
Podle různých výzkumů je optimální hladina rozpuštěného kyslíku (DO) nad 6,5–8 mg/l a mezi 80 a 120 procenty; laboratorní výsledky však ukazují, že říční voda má hladinu DO čtyři procenta. Podle Wales Natural Resources: „Ryby a další živočichové se mohou udusit a uhynout, pokud hladina kyslíku ve vodě rychle klesne.“
NESREA, vládní agentura, do jejíž působnosti patří ochrana a rozvoj životního prostředí a zachování biologické rozmanitosti, popřela, že by o znečištění životního prostředí v komunitách věděla. Místní ředitel Nosa Aigbedion požadoval, aby komunita napsala agentuře oficiální dopis a k celé situaci uvedl: „Domnívám se, že v tomto případě se jedná o velmi závažný problém. Často dostáváme spoustu falešných a nepotvrzených stížností na znečištění, jen abychom zjistili, že stěžovatel někdy ani není členem komunity. V návaznosti na to někdy požadujeme získat úplné údaje o samotné stížnosti a stěžovateli. Řekněte komunitě, že pokud jsou jejich tvrzení pravdivá, měli by nám oficiálně zaslat dopis, ve kterém uvedou své připomínky.“
Zatímco vládní agentura se k celé situaci zachovala velmi vlažně, veškeré naše snahy o získání vyjádření společnosti SIAT v Nigérii se nesetkaly ani s dílčím úspěchem.
Tato investigativní práce vznikla za podpory nadace Journalismfund.eu