Foto Asamblea Nacional del Ecuador, Flickr, CC BY-SA 2.0
Na těle neprůstřelná vesta, okolo zástupci armády i policie. Tak v neděli v Olónu odvolil Daniel Noboa, kandidát a pozdější vítěz druhého kola prezidentských voleb v Ekvádoru, v němž se utkal s Luisou González. Záběry jasně ukázaly, v jaké situaci se jihoamerická země nachází.
„Zítra začneme pracovat pro nový Ekvádor, začneme pracovat na rekonstrukci země zmítané násilím, korupcí a nenávistí,“ řekl krátce po svém zvolení Noboa. Ekvádorcům nový prezident slíbil, že zemi vrátí „úsměv a mír“. Ekvádorem totiž v posledních měsících otřásly vraždy hned tří politiků. V srpnu došlo během prezidentské kampaně k vraždě jednoho z kandidátů. Investigativního novináře Fernanda Villavicenciu během jednoho z volebních mítinků při nástupu do auta zasáhlo několik výstřelů a byl na místě mrtvý. Jen o několik dní později podlehl střelným poraněním Pedro Briones, člen strany Občanské revoluční hnutí bývalého prezidenta Rafaela Correy. A v červenci došlo k vraždě starosty přístavního města Manta Agustína Intriaga.
Hlavním tématem minimálně druhého kola prezidentské kampaně se tak stala bezpečnostní situace. Ekvádor se v posledních letech propadl do chaosu a násilí. Jen v letošním prvním pololetí policie zaznamenala 3568 vražd, tedy téměř dvojnásobek oproti stejnému časovému úseku v roce 2022.
Prohra favoritky
„Ekvádor zažívá své nejkrvavější období. Může za to neschopná vláda, která dovolila, aby kontrolu ve státě převzaly mafie,“ uvedla v létě Noboova protikandidátka Luisa González. Poukazovala tak mimo jiné na konec konzervativního prezidenta Guillerma Lassa. Toho se většinově levicový kongres rozhodl odvolat kvůli podezření z napojení na narkoobchod. Než to ale stihl udělat, Lasso rozpustil parlament a vyhlásil předčasné volby, v nichž se rozhodl nekandidovat.
Nepříliš silný mandát, vysoká nedůvěra v demokracii mezi Ekvádorci a špatná ekonomická situace – s tím vším se musí introvertní politik popasovat.
Ekvádorská ústava je specifická prvkem nazvaným „muerte cruzada“ (vzájemná smrt), který zavedl v roce 2008 prezident Correa. Pokud jsou prezident a jednokomorový parlament ve vzájemném konfliktu, který zamezuje chodu státu, může hlava státu kongres rozpustit. Znamená to ale i její konec ve funkci.
Právě na Correu chtěla navázat kandidátka jeho strany, vítězka prvního a favoritka druhého kola Luisa González. Voličům slibovala znovuzavedení sociálních programů svého mentora a boj s vysokou kriminalitou. Ve druhém kole ale dosáhla jen na 48 procent hlasů. „Těm, kteří mě nevolili, gratuluji, váš kandidát vyhrál. Jako Ekvádorce vás objímám. Toto je demokracie,“ uznala porážku pětačtyřicetiletá právnička.
Podle stanice BBC v souboji mladého dua (Noboa se stal nejmladším prezidentem v historii země) rozhodli právě mladí voliči. Podle průzkumů jim vadila polarizační kampaň levicové kandidátky.
Syn slavného otce
Do čela Ekvádoru se tak nakonec postaví teprve pětatřicetiletý podnikatel s minimem politických zkušeností. Do politiky Noboa vstoupil až v roce 2021, když byl zvolen do Národního shromáždění, ve kterém působil i jako člen hospodářského výboru.
Absolvent amerického Harvardu ale sbíral zkušenosti už od osmnácti let, kdy založil svou první firmu. Měl přitom na koho navazovat. Jeho otec Álvaro Noboa, nejbohatší muž Ekvádoru a zakladatel společnosti Noboa corp., zbohatnul na jedné z největších exportních komodit země – na banánech. Dodnes se původně rodinná firma rozrostla do konglomerátu, který má pod sebou 128 společností v desítkách zemí světa, jak uvádí stanice NRP. Zatímco v obchodu se Noboovi staršímu dařilo, v politice to bylo horší: Álvaro Noboa je pětinásobný neúspěšný kandidát na post hlavy státu.
Politického úspěchu se dočkal až jeho syn. Centristického politika ale nečeká po nástupu do funkce jednoduchá situace. Už teď je jisté, že se bude potýkat s obvyklým problémem prezidentských systémů, tedy s nedostatečným zastoupením svých spojenců v parlamentu. Noboova strana totiž v Národním shromáždění nezískala většinu. Prezident, který kvůli předčasným volbám povládne jen do konce původního Lassova mandátu, tj. do května 2025, se bude muset spolehnout na širokou koaliční vládu. Jinak by mohl skončit jako jeho předchůdce.
Obtížné pro něj tak bude splnit i předvolební sliby týkající se tolikrát skloňované bezpečnosti. V kampani slíbil bojovat s mocnými zločineckými kartely, které jsou v Ekvádoru podle analytiků řízeny z věznic, jež zločinci zcela ovládli. Noboův plán byl přesunout nejmocnější zločince do vězeňských lodí na moři nedaleko ekvádorských břehů a zaměřit se na přístavy, odkud kartely rozesílají drogy do světa (především do Evropy, kam míří 80 procent zásilek kokainu, mezi jehož největší producenty patří sousední Kolumbie a Peru).
V rámci „operace Fénix“, jak Noboa postup proti zločinu v kampani nazval, by policie a armáda měly dostat nejmodernější techniku včetně systému na rozpoznávání obličejů, uvádí agentura AP.
Neradostné vyhlídky
„Myslím, že je velmi malá šance, že by prezident, byť i ve velmi dobré pozici, za 18 měsíců s bezpečnostní situací Ekvádoru něco zmohl. Nikdo z kandidátů navíc v takové pozici nebyl, a už vůbec v ní není Noboa,“ řekl stanici NPR člen neziskové organizace Rada pro zahraniční vztahy Will Freeman.
Před Noboou navíc stojí také řešení ekonomické situace, protože Ekvádor tvrdě zasáhla pandemie covidu. „Aktuálně je Ekvádor jediná mezi andskými zeměmi (Venezuela, Ekvádor, Kolumbie, Peru, Bolívie, Chile, Argentina), která v posledních pěti letech eviduje pokles HDP,“ řekl serveru Americas Quarterly politický analytik Sebastian Hurtado.
Nepříliš silný mandát, vysoká nedůvěra v demokracii mezi Ekvádorci a špatná ekonomická situace – s tím vším se musí podle mediálních profilů introvertní politik popasovat.
Zatímco Daniel Noboa může oproti jiným prezidentům v regionu působit možná až nudně, jinak tomu je u jeho viceprezidentky. Právě její výběr podle novinářů způsobil rozepře uvnitř Noboovy koalice. Pravicová politička Véronica Abad totiž opakovaně veřejně odmítala právo na potrat a také se opřela do feministického hnutí nebo LGBTQ+ menšin. Mimo to vyjádřila své sympatie ke španělskému krajně pravicovému hnutí Vox nebo Donaldu Trumpovi či Jairu Bolsonarovi.
Autor je spolupracovník redakce.