Maďarsko není pro chudé

15. říjen 2018 se zapíše do dějin Maďarska jako den sklizně politiky strukturální stigmatizace a kriminalizace bezdomovectví. Měsíce omílané téma migrace, prezentované maďarským premiérem jako bezpečnostní hrozba, nepřináší patřičné výsledky, a tak se Orbán vrátil ke strategii podrývání lidských práv domácího obyvatelstva. Represe proti lidem bez domova v Maďarsku není novinkou. Je to osm let, co byl Orbán zvolen premiérem a jednou z jeho prvních politických otázek bylo právě to, jak v Maďarsku vyřešit bezdomovectví. Na prvotní snahy, kdy ministerstvo vnitra usilovalo o vyhánění lidí bez domova z veřejných prostranství, reagoval ústavní soud s tím, že zamýšlená opatření jsou protiústavní. I tak si ale vláda našla způsob, jak kriminalizaci bezdomovectví zavést do praxe.

Represe jako odsouvání problémů

Koketování s myšlenkou kriminalizace bezdomovectví není novinkou v evropském ani mimoevropském prostoru. I v USA za posledních deset let přibylo mnoho zákonů, které se soustředí na zákaz sezení či ležení, otálení či zahálky a žebrání ve veřejných prostranstvích. V České republice zase vznikají různé vyhlášky, které mají obdobné cíle. Maďarsko si však vyslouží nechvalné prvenství tím, že kriminalizaci bezdomovectví zanese do ústavy.

Kriminalizace chudoby a označování lidí bez domova za jedince neprospěšné pro společnost je praktikováním politiky strukturální stigmatizace a porušováním základních lidských práv.

Represivní opatření cílí na to, aby se lidé bez domova „odsunuli“ mimo zorné pole veřejnosti. Otázka je kam. Kapacity pobytových zařízení jsou nedostatečné a panují v nich žalostné podmínky. Očekávat, že v takovém prostředí budou lidé bez domova trávit čas a dávat si dohromady život je možná dobrý námět na sci-fi, ale v maďarské realitě vede jen k prohlubování problému. Pokud se totiž mužům a ženám, kteří jsou nuceni žít na ulici, nebude líbit prostředí azylových domů či ubytoven, můžou skončit za mřížemi.

Orbán se prý obává bezpečnostního rizika, ale spíš by se měl bát vlastní politiky, která je zodpovědná za zhoršování podmínek pro život i prohlubování bezdomovectví. Vládou řízená kriminalizace chudoby a označování lidí bez domova za jedince neprospěšné pro společnost je praktikováním politiky strukturální stigmatizace a porušováním základních lidských práv.

Kriminalizace bezdomovectví nefunguje

Když Orbánův mluvčí Zoltán Kovács hovoří o tom, že maďarská vláda poskytuje výrazné finanční prostředky na řešení bezdomovectví, zapomíná na to, že kriminalizace bezdomovectví řešením není. Represivní opatření vedou do pasti narůstajících dluhů, nezaměstnanosti a kriminality. Kriminalizace bezdomovectví je také nesmírně drahá. Jen si představte všechny policejní, soudní a vazební náklady. Na to, abychom při řešení bezdomovectví něčeho dosáhli, potřebujeme přehodnocení celého přístupu k otázce sociálního vyloučení a také přesunutí peněz, kterými je financován management represe, do financování bydlení a podpory.

Pokud se maďarská vláda nerozhodne řešit hlavní příčiny bezdomovectví, počet lidí bez domova bude růst. A jediným funkčním řešením je pomoci lidem s bydlením. Kriminalizace oproti tomu nepředstavuje skutečnou odpověď. Můžeme jen doufat, že Česká republika nebude kroky maďarské vlády příliš inspirována.

Autorka je sociální antropoložka, pracuje jako poradkyně v Platformě pro sociální bydlení.