Foto Svirlando, Wikimedia Commons (CC BY SA 4.0)
V pátek 28. 6. zemřel František Čuba, výrazná osobnost československého zemědělství s mezinárodním přesahem. Na sklonku svého života byl docent Čuba znám jako nejstarší a často absentující senátor, který se v důsledku dlouhodobé kritiky vzdal svého mandátu. Do té doby bylo jeho jméno známé spíše střední a starší generaci. Hodnocení jeho osobnosti pak bylo většinou rozporuplné. Jaká byla jeho životní dráha a jak moc rezonuje jeho osoba ve spojení s JZD Slušovice?
Cílevědomá osobnost
František Čuba žil svým způsobem výjimečný život. Narodil se 23. ledna 1936 v Březové na Zlínsku. Vystudoval střední zemědělskou technickou školu a v roce 1955 se zapsal do studia na Vysoké škole zemědělské v Praze. O rok později vstoupil do KSČ. Po absolvování studia pracoval od roku 1960 na zemědělském odboru ONV v Gottwaldově, odkud přešel v roce 1963 do JZD Slušovice, kde byl zvolen předsedou. A z podprůměrného zemědělského družstva nakonec vytvořil přední podnik, který proslavil po celé republice i v zahraničí.
Ve Slušovicích byla otevřena dostihová dráha, restaurace ve vyřazeném letadle, výstavní sál, hotel a vnitropodniková banka umožňující zaměstnancům platit kartou v síti družstevních prodejen.
Čuba stál už během studií u tvorby nových zemědělských teorií. Navíc se seznámil s lidmi s vazbou na ministerstvo zemědělství a zemědělské oddělení ÚV KSČ. Štěstí měl i na spolužáky, mladou generaci progresivistů, z nichž mnozí zůstali v předních funkcích až do pádu bývalého režimu. V dobách uvolnění regulované demokracie se jeho budovatelský étos projevoval ve využívání nových příležitostí. V roce 1968 se stal předsedou nově vzniklého okresního zemědělského sdružení v Gottwaldově, které fungovalo jako nezávislá zájmová platforma předsedů JZD. Zároveň podepsal dopis odsuzující vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa. V období přestavby hospodářského mechanismu se však již do veřejných aktivit nepouštěl; místo toho maximálně zintenzivnil zahraniční spolupráci, propůjčování majetku do osobní péče a nezemědělskou výrobu, která v původně zemědělském podniku představovala více než devadesát procent tržeb. Schopnost zaujmout spřátelené osoby s přístupem k moci mu částečně pomáhala překonávat obvinění, která mu hrozila A nové zastánce našel i později v devadesátých letech.
Když František Čuba stanul v čele Slušovic, vynikal na svůj mladý věk vysokou odborností a hlavně cílevědomostí. JZD Slušovice, založené v roce 1952, původně hospodařilo s primitivními nástroji. Čuba však zavedl v družstvu nová pravidla organizace práce, která byla přísnější než stanovy z vládních předpisů. Jedno z nich například znělo: „Kdo přijde na pracoviště pozdě, nedostane ten den ani práci, ani mzdu.“ Již tehdy ukázal své ambice, když prohlásil, že zestonásobí obrat družstva. Čuba v souladu s politikou KSČ a v předstihu před většinou ostatních usiloval o koncentraci okolních družstev, kterou započal připojením JZD Neubuz. Slučování družstev prováděl až do konce osmdesátých let, kdy již Slušovice hospodařily na území sedmnácti obcí, sestávaly z dvaceti výrobních závodů a v roce 1987 zaměstnávaly 6 411 lidí.
Autorita, které se nikdo nestavěl na odpor
Inovace nabraly na obrátkách v osmdesátých letech, kdy byla ve Slušovicích otevřena dostihová dráha, restaurace ve vyřazeném letadle, výstavní sál, hotel a vnitropodniková banka umožňující zaměstnancům platit kartou v síti družstevních prodejen, které se objevovaly i v Praze. Po vědeckotechnické stránce byl provoz rozšířen o tiskárnu, výrobu mikropočítačových systémů a první výrobu PET lahví v zemích RVHP. V mezinárodním obchodu JZD spolupracovalo s francouzským družstvem na systému pěstování kukuřice, založilo vlastní farmu na Kypru a pěstovalo plodiny na Ukrajině. V oblasti rekreace organizovalo pro zaměstnance a děti zájezdy do Itálie a vlastnilo vilu v nedalekých Luhačovicích.
Tyto aktivity pochopitelně nezůstaly bez zájmu StB. Ta nejpozději od poloviny sedmdesátých let sledovala činnost Čuby i dalších vedoucích pracovníků. V JZD se vytvořila síť spolupracujících osob, které ji informovaly o mezinárodních kontaktech. Z těchto zdrojů vyplývá, že i když Čuba svá vlastní pravidla dodržoval, u právních předpisů tomu tak nebylo. Navzdory mnoha podezřením z narušování hospodářského plánu, osobního obohacování, uplácení, zastrašování či snahy o monopolizaci výroby však nechala tajná policie systém hospodaření v JZD Slušovice existovat.
Nelze popřít, že Čuba měl schopnost velmi dobře se orientovat v mocenském systému. V rámci svého pracovní postavení byl ve styku se zahraničními osobnostmi a sám byl zván na akce zastupitelských úřadů USA, Kanady či Finska. Ačkoli byl respektovaný obchodník, těmto akcím se obvykle vyhýbal a posílal na ně svoje zástupce. Měl výlučné pravomoci v personální politice družstva a autoritu, které se zaměstnanci nestavěli na odpor. Využil také nabídky speciálních programů a poskytl Slušovicím výlučné postavení experimentálního družstva, z čehož JZD čerpalo své zlepšovací novinky.
Přetrvávající popularita
Po roce 1989 se mnozí zaměstnanci družstva osamostatnili, zúročili své zkušenosti a založili vlastní podniky. O úspěchu těchto firem svědčí fakt, že dokud celá daň z příjmu náležela obcím, měly Slušovice výrazně vyšší příjem než po daňové reformě, založené na celorepublikovém průměru. Nástupkyní družstva byl DAK MOVA, který však nedostal v České republice registraci, a proto jej nechal Čuba zaregistrovat na Slovensku. Tato situace však již předem vedla nástupnickou firmu k zániku. Série zaniklých společností, neexistence účetních dokladů a řada dalších potíží pak dodnes tisícům bývalých zaměstnanců komplikuje nárok na důchod.
Rozpad JZD Slušovice po Listopadu byl v každém případě pro Františka Čubu velkou ranou. Řadu svých velkolepých plánů včetně přestavby obce a zkrácení silničního tahu mezi Zlínem a Vsetínem už nedokázal uskutečnit. S ohledem na přírodu to dnes jistě není na škodu. Čuba si však silně uvědomoval moc symbolů a snažil se budovat pozitivní obraz družstva, které stvořil. Ačkoli se po celý život vyhýbal politickým funkcím a v osmdesátých letech 20. století dvakrát odmítl nabídku na post ministra zemědělství, v roce 2014 se stal senátorem. Skutečnost, že po téměř dvacetileté odmlce dokázal Čuba bez volební kampaně, v níž by prezentoval svůj politický program, vyhrát senátní volby, ukazuje, že jeho obliba byla v regionu velmi silná.
Autor je historik.