Maskot miliardářů Jeffrey Epstein

Příběh Jeffreyho Epsteina je studií patologického chování, které je spojeno s akumulací extrémního bohatství, a argumentem pro svět bez miliardářů.

Epsteinova kauza je natolik bizarní a znepokojující, že není divu, s jakou rychlostí kolem ní vzniklo množství nejrůznějších konspiračních teorií. I ty zcela ujeté jsou v tomto případě stále uvěřitelné a v jejich jádru navíc je zcela jednoduché a banální poselství: miliardáři by neměli existovat. V současnosti stále není úplně jasné, jak vlastně Jeffrey Epstein přišel ke svému obrovskému bohatství. Určitě ale nepocházelo z jeho údajného zaměstnání. Ať už se ke svému astronomickému majetku dostal vydíráním bohatých a mocných, organizováním prostituce pro tu nejmovitější klientelu nebo ještě horšími aktivitami, jedno je jisté: Epsteinovo extrémní bohatství nejde oddělit od jeho zločinů.

Zneužívání bohatství a moci

Epsteinovými oběťmi byly mladé dívky bez domova nebo z nemajetných či náhradních rodin. Epstein jim nabízel spoustu peněz, sliboval zářnou pracovní kariéru a dával jim množství dárků. Luxusní způsob života mu navíc pomohl zločiny zamaskovat, protože je prováděl na svém soukromém ostrově, kam neměla přístup veřejnost. Tým elitních právníků Epsteinovi zajistil, že budoucí trest nebude nijak tvrdý, kdežto opatření, která dopadla na jeho oběti, byla natolik zničující, že některé z nich skončily jako bezdomovkyně pod mostem. Epstein dlouho využíval svého bohatství k tomu, aby se vyhnul postihům. Nejprve si převedl trvalé bydliště na americké Panenské ostrovy, aby se vyhnul kontrolám úřadů v New Yorku. Přitom ale trávil více času v Novém Mexiku, kde využil díru v zákonech, aby se vyhnul zařazení do státního rejstříku sexuálních násilníků.

Dnes již víme, že Epstein chtěl být jakýmsi Čingischánem 21. století a chtěl šířit svou DNA v populaci pomocí umělého oplodňování žen na svém ranči v Novém Mexiku.

Shovívavost, s níž úřady k Epsteinovi při vyšetřování jeho zločinů přistupovaly, byla umožněná množstvím konexí s nejbohatšími elitami v USA. Tyto konexe byly produktem jeho extrémního bohatství, kterým se snažil zavděčit i vědcům a univerzitám. Vzniká tak začarovaný kruh, protože Epstein původně zbohatl díky svým známostem ve finančním sektoru, které si vytvořil, přestože se živil jako učitel matematiky. Jinými slovy se dá říct, že nelidské zločiny, z nichž byl Epstein obviněn, by nebyly možné bez extrémní nerovnosti, která v současném světě převažuje. To samozřejmě nezní nijak zvlášť objevně, ale úplně jiný rozměr to dostane, když se dozvídáme, co měl Epstein v plánu.

Dnes již víme, že Epstein chtěl být jakýmsi Čingischánem 21. století a chtěl šířit svou DNA v populaci pomocí umělého oplodňování žen na svém ranči v Novém Mexiku. Ze zatím neznámých důvodů si také chtěl nechat po smrti zamrazit svoji hlavu a penis. Jakkoli tyto příklady mohou nahánět hrůzu, je třeba si uvědomit, že jeho politické názory nebyly o nic méně děsivé, když brojil proti univerzální zdravotní péči a proti programům bojujícím s chudobou, které podle něj povedou k přelidnění světa.

Obcházení zákonů i státních hranic

Epsteinovy rasistické a eugenické názory (možnosti genetického vylepšení lidské rasy, nebezpečí přelidnění chudých) však nejsou nijak výjimečné. Sdílejí je mnozí rasisté a neinformovaní lidé. Na rozdíl od nich ale Epstein mohl své myšlenky skutečně realizovat a patrně opravdu chtěl změnit svět prosazením svých názorů. To se ale nikdy nedozvíme, protože nejbohatší lidé bývají obvykle značně diskrétní. O Epsteinových zločinech dnes víme jen díky nepravděpodobné souslednosti událostí, které nakonec vedly k vyšetřování. Domnívat se, že Epstein mezi globální elitou představoval zcela ojedinělý jev, je každopádně absurdnější než si myslet, že byl jen jedním z mnoha ujetých miliardářů, o jejichž plánech se nikdy nedozvíme. Taková možnost se ukazuje jako pravděpodobnější hlavně tehdy, když se dozvíme, že se miliardář Peter Thiel zajímá o pokusy zastavit stárnutí pomocí infuzí krve mladých lidí, nebo o tom, jak obsesivní zájem má mnoho miliardářů o globální přelidnění.

Jedním z problémů současné nerovnosti je tendence k akumulaci bohatství. Mnoho lidí, včetně vašich sousedů a členů rodiny, má jistě svérázné představy o tom, jak by měla fungovat společnost. Jediný háček tkví v tom, že nemají miliardy dolarů, aby své názory mohli uskutečnit. Tento problém se ještě zesiluje s tím, jak rozkladný účinek má bohatství na lidský mozek. Anekdotické příměry i mnohé vědecké studie se shodují v tom, že nadměrná koncentrace bohatství a moci snižuje respekt k pravidlům společnosti. Kromě toho také snižuje schopnost empatie, morálních soudů a štědrosti. V rozhovoru se sociologem Brookem Harringtonem, autorem knihy Capital Without Borders: Wealth Managers and the One Percent (Kapitál bez hranic. Manažeři bohatství a jedno procento, 2016), jeden manažer o třídě nejbohatších lidí řekl: „Státní hranice pro ně nejsou důležité. Mohli by je klidně zrušit. Stejně tak zákony. To je potenciálně velmi nebezpečné.“

Lidé odtržení od ostatních

Byla by ale chyba příliš se soustředit na nejobscénnější aspekty Epsteinova případu. I když nepochybně mnoho bohatých lidí provozuje podobné aktivity, jeho případ je jen mimořádně bizarní variantou banálnějších, ale i velmi nebezpečných způsobů, jakými extrémně bohatí lidé potají ničí náš svět. Patří k nim popírání klimatických změn, bílý supremacismus, ovlivňování volebních procesů a diktování veřejných zájmů. I zdánlivě bohulibé aktivity těch nejbenevolentnějších miliardářů, jako je Warren Buffett nebo Bill Gates, vzbuzují značné pochybnosti, neboť jim většinou předcházely aktivity velmi kontroverzní.

Extrémně bohatí lidé si mohou kupovat občanstvírůzných zemích nebo likvidovat média, která se jim nelíbí. Pomáhají dosazovat krajně pravicové politiky k moci, blokují snahy zastavit klimatickou krizi, účastní se organizování státních převratů, financují různá hnutí, která se snaží zvrátit politický vývoj 20. století, nebo se vyhýbají obvinění ze závažných zločinů. A někteří, stejně jako Jeffrey Epstein, organizují mezinárodní síť nelegálního obchodu s prostitucí.

Takové tendence nejsou jen typickou výsadou bohatých, ale tvoří přirozený výsledek koncentrace moci, kterou drží nevelká skupina lidí značně odtržených od žité zkušenosti většiny obyvatel světa, podobně jako feudální monarchové a totalitární diktátoři. Ti pod sebou vytvořili nové třídy lidí, kteří se často vyznačovali extrémní krutostí, a soustředili moc pouze pro ni samotnou. Dnes už víme, kam koncentrace bohatství a moci vede: otázka však zní, zda jsme ochotni s tím něco udělat.

Autor je redaktor magazínu Jacobin.

Z anglického originálu Jeffrey Epstein Is the Face of the Billionaire Class, publikovaného na webu jacobinmag.com, přeložil Jan Sůsa.

 

Čtěte dále