Foto Robert S. Donovan, Marxist Student Federation, CC BY-SA 3.0
Organizace Oxfam představila nejrozsáhlejší studii o klimatické nerovnosti vůbec. Na 136 stránkách popisuje devastující vliv miliardářů na životní prostředí. Z dat vyplývá, že jedno procento nejbohatších produkuje stejně emisí jako „nejchudších“ 66 procent. V roce 2019 to bylo 5,9 miliardy tun oxidu uhličitého čili asi o miliardu víc, než vyprodukují celé Spojené státy. Podle výpočtu agentury pro ochranu životního prostředí toto množství zapříčiní smrt 1,3 milionů lidí v důsledku vedra.
Chiara Liquori, poradkyně pro politiku v oblasti klimatické spravedlnosti, upozorňuje na to, že devastace planety nejvíce dopadá na ty nejzranitelnější – na lidi žijící v chudobě, na marginalizované etnické skupiny, na migranty a ženy. Krize klimatu a nerovnosti se podle ní pohánějí navzájem.
Jasně to dokládá fakt, že bohaté země, zpravidla státy takzvaného globálního Severu, jsou zodpovědné za 40 procent emisí, zatímco globální Jih se na nich podílí z ani ne půl procenta. Například Afrika, kontinent pojímající šestinu obyvatelstva této planety, produkuje pouhá čtyři procenta CO2.
Neustále však rostou také nerovnosti v rámci států. Zatímco dřív byli miliardáři výlučně bílí muži z Evropy či Ameriky, dnes se situace mění. Tato elita se navíc těší obrovské politické moci plynoucí z vlastnictví médií a sociálních sítí, práce lobbistů či udržování kontaktů s vysoce postavenými politiky, kteří jsou mimochodem často sami součástí onoho jednoho procenta nejmajetnějších.
To má samozřejmě obrovský vliv na jakékoliv vyjednávání. Jedním příkladem za všechny budiž summit COP26, pořádaný OSN v roce 2021. Na něm bylo přítomno více lobbistů fosilního průmyslu, než kolik členů čítá delegace osmi zemí zpustošených klimatickými změnami, jmenovitě Pákistánu, Bangladéše, Filipín, Mosambiku, Myanmaru, Haiti, Portorika a Baham.
Jediným východiskem je podle Oxfamu radikální změna na mnoha úrovních. Spravedlivá transformace vyžaduje rychlý odklon od fosilních paliv a zásadní pokles nerovností ve společnosti. Toho se dá docílit zejména daněním superbohatých a zavedením daně z neočekávaných zisků z fosilního průmyslu. Peníze získané touto cestou je nutné investovat do pomoci nejchudším, snížení nerovností a přechodu na obnovitelné zdroje energie. 60procentní daň z příjmu pro procento nejbohatších by například pomohla snížit emise o 695 milionů tun, což je více, než byla uhlíková stopa Spojeného království za rok 2019.