Foto Bernd Wannenmacher
Mohl byste na začátek představit svou pozici na Freie Universität Berlin?
Jsem politolog, který zde už deset let pracuje jako výzkumník v oboru environmentálního práva. V rámci své vědecké kariéry jsem se zaměřoval na otázku energie a environmentálního řízení a potom, co jsem napsal krátkou studii o spotřebě energií na Freie Universität, mi prorektor nabídl, abych své závěry uvedl do praxe. A tak jsem v rámci univerzitní administrativy putoval na pozici koordinátora energetického řízení. To bylo před téměř dvaceti lety. Nejdřív jsem pracoval sám, ale časem jsme založili řídící orgán pro environmentální správu. Za posledních dvacet let jsme si k udržitelnému řízení vytvořili celistvý přístup. Klíčovým aspektem našeho managementu je, že se snažíme propojit různá pracoviště v rámci univerzity – vědu, výuku, mobilitu i kampus. Oddělení, jehož jsem ředitelem, zahrnuje v současnosti tým deseti lidí a šesti studentů, kteří nám asistují. Pracujeme v souladu s cíli udržitelného rozvoje, jak je v roce 2015 vymezila OSN.
Oddělení tedy vzniklo čistě z iniciativy univerzity?
Ano, jeho založení bylo ze strany univerzity zcela dobrovolné a platí to i pro jeho dnešní provoz. V Německu neexistuje právní povinnost mít takovou strukturu ani možnost ji vymáhat. V jiných zemích, třeba ve Švédsku, mají povinnost publikovat zprávy o udržitelnosti, které na úrovni univerzitní administrativy přirozeně vedou k zakládání koordinátorských pozic. Jednou z výhod dobrovolného přístupu je, že spolupracujete převážně s lidmi, kteří jsou v otázkách udržitelnosti osobně motivováni. Univerzita tento proces podpořila především kvůli úsporám. Diskuse o ochraně klimatu začala v devadesátých letech minulého století, tedy před více než dvaceti lety… A dnes už víme, že příležitost pro záchranu klimatu bude za pár let nenávratně pryč.
Jakým tématům a aktivitám se věnujete?
Je toho hodně. Například jsme se více zaměřili na obor mezinárodní spolupráce. Před čtyřmi lety jsme společně s našimi strategickými partnery založili mezinárodní síť pro udržitelnost, která se nazývá University Alliance for Sustainability. Síť si klade za cíl koordinovat různé aktivity týkající se udržitelnosti, a to hlavně skrze spolupráci ve výzkumu a vzdělávání. Aliance je také otevřena administrativním pracovníkům za účelem posílení vzájemné výměny nápadů a zkušeností mezi univerzitami. Síť je sponzorována převážně ze zdrojů German Academic Exchange Service (DAAD). Mezinárodní spolupráce je jedním z hlavních pilířů naší práce, řešíme ale také koordinaci nového vzdělávacího programu zaměřeného na udržitelnost. Jde o kompetenční modul Rozvoj udržitelnosti (Sustainability Development), který je povinnou součástí všech bakalářských programů v rámci kurzů obecných profesních dovedností. Letos nabízíme osm seminářů a jeden cyklus přednášek, což svědčí o tom, že tato problematika studenty zajímá. Momentálně plánujeme zavést nové semináře pro vzdělávání studentů pedagogiky.
U nás na univerzitě je asi padesát profesorů, kteří podepsali prohlášení, že nebudou létat do destinací, jež jsou vzdálené do tisíce kilometrů.
Také bych rád poukázal na aktivity iniciativy SUSTAIN It!, která byla v roce 2010 koncipována jako společný projekt studentů a zaměstnanců školy. Tato iniciativa organizuje univerzitní dny, které nabízejí desítky workshopů, seminářů, filmů, událostí a jiných kreativních aktivit. Mimo to SUSTAIN It! řídí prostor sdílení jídla, městské zahradničení a výměnu oblečení, a tvoří tak velmi živou součást snahy o dosažení udržitelnosti. Co se týče kampusu, věnujeme se nejen energetické efektivitě a ochraně klimatu, ale také řešíme otázky nakládání s vodou a odpadem. Udržitelnost znamená víc než jen ochranu životního prostředí a že má také společenské, kulturní a ekonomické aspekty. Velmi důležité je hnutí Fridays for Future (FFF), které klade důraz na ochranu klimatu a které pro univerzitu vytyčilo velmi ambiciózní cíl, a sice že do roku 2025 dosáhneme klimatické neutrality. To je ovšem pravděpodobně nesplnitelné, třeba proto, že univerzita je napojena na celoměstský rozvod tepla, který nečerpá z obnovitelných zdrojů.
Kterých cílů jste už dosáhli a které máte v plánu splnit?
Jedním z našich cílů je zvýšit energetickou výkonnost od roku 2016 do 2027 o deset procent. Je to velmi ambiciózní, protože od roku 2001 jsme již snížili naši spotřebu energií o 28 procent, což je mezi německými univerzitami jedinečný úspěch. Požadavky FFF nás však inspirovaly k tomu, abychom si vytyčili nové cíle pro rok 2030 a 2040. Jedním z nich bude dosažení klimatické neutrality rychleji, než jí dosáhne Berlín i celé Německo. A také jsme přišli s novou strategií pro udržitelnou mobilitu, která bude ve svém záběru přesahovat chod kampusu. Udržitelná mobilita v sobě zahrnuje infrastrukturu pro bicykly i možnosti sdílené mobility a určuje politiku pracovních cest, která bude propojovat potřebu mezinárodní spolupráce s udržitelností.
Koho je podle vás potřeba mobilizovat a s kým spolupracujete?
Pokud nedovedete mobilizovat všechny dotčené strany, nemůžete být v oboru udržitelnosti úspěšní. Jde o mezisektorové snažení, které nemůže fungovat bez podpory vyššího a středního managementu. Jednou z největších výhod tématu udržitelnosti je, že lidi, kteří se udržitelnosti věnují, najdete napříč různými odděleními univerzity. Musíte ale brát vždy v potaz, že všichni mají i svou denní práci a rutinu. Vzdělávání a vývoj potřebují čas. Abyste mohli budovat nová spojenectví, musíte vždy uvažovat způsobem win-win. Neznamená to, že budete jen šetřit, ale že se budete také vzájemně podporovat.
Na konferenci na AV ČR jste mluvil o potřebě začít s technickými řešeními, které pak povedou ke změnám v chování. Také jste zmínil finanční pobídky, které akademiky motivují k udržitelnému chování…
Pokud nefunguje dobře infrastruktura, pak opravdu nedává smysl, aby členové univerzit měnili své chování. Abych dal příklad: pokud nefungují termostatické ventily nebo nemůže být topení automaticky ztlumeno, je naprosto normální, že si lidé v přehřátých pokojích otevřou okna. Na druhou stranu je velmi důležité, abychom lidi informovali o možnostech, jak šetřit energii v momentě, kdy budou tepelné a ventilační systémy dané budovy efektivní.
Během konference byl znatelný váhavý přístup představitelky Akademie věd. A Univerzita Karlova ani nevyslala zástupce svého vedení. Jaké by měly být první kroky k zavedení udržitelnějšího provozu v tak velkých institucích?
Nejdůležitější je mít pozici, která umožňuje takové kroky koordinovat. V prvních deseti letech jsme do zvýšení energetické efektivity ročně investovali 1,5 až 2,5 milionu eur. Moje role spočívala ve spolupráci s externími inženýrskými kancelářemi, které se specializovaly na energetickou výkonnost. Ve vybraných univerzitních budovách jsme udělali průzkumy za účelem optimalizace řídících technologií, hlavně tepelných rozvodů a ventilace. Takový první krok je zajímavý z důvodu rychlé návratnosti investice a jsou u něj také velmi rychle vidět výsledky. Průměrná úspora tepla byla 35 procent a v některých budovách jsme dosáhli dokonce čtyřicetiprocentní úspory na energiích.
Takže se ta investice vrátila?
Ano, a to velmi rychle. Pro investice v prvních dvou letech byla doba návratnosti asi tři roky. Později jsme udělali i zateplení střech a stropů na nejvyšších podlažích. To návratnost trošku prodloužilo, ale průměr byl do pěti let, což je pro veřejnou instituci pořád velmi zajímavé. Občas jsme také mohli využít berlínské externí veřejné fondy, což jenom zvýšilo dopad projektu.
Když se bavíme o mobilitě akademiků, je třeba podotknout, že letecká doprava je jednou z nejméně ekologických položek akademického světa. Není privilegiem bohatých univerzit, že si mohou dovolit využívat spíše vlakovou dopravu než tu leteckou?
Ano, to je velká výzva. Prvním krokem by mělo být otevření debaty mezi akademiky a také zviditelnění environmentálních dopadů jejich práce. U nás na univerzitě je asi padesát profesorů, kteří podepsali prohlášení, že nebudou létat do destinací, jež jsou vzdálené do tisíce kilometrů. Zásadní součástí našeho programu je také vyhodnocení toho, jaké cesty mohou být nahrazeny virtuální komunikací. Potřebujeme více podobných příkladů úspěšné virtuální komunikace, jako jsme viděli na pražské konferenci. Virtuální část konference fungovala skvěle, protože jeden z organizátorů na sebe vzal roli technické podpory.
Kromě iniciativy SUSTAIN It! na vaší univerzitě významně působí hnutí Fridays for Future. Jakým způsobem by podle Vás měla univerzitní správa na takové iniciativy reagovat?
Byli bychom blázni, kdybychom se studenty nespolupracovali. To oni jsou na univerzitní půdě tou nejdůležitější složkou. Poté, co FFF zorganizovalo v červenci sněm pro všechny studenty, byl navázán dialog mezi studenty z FFF a naším rektorem. Studenti také navštívili mé oddělení a hovořili jsme o plánech do budoucna i o tom, co už máme za sebou. V říjnu jsme měli setkání delegátů FFF, prorektora, rektora a zástupce rektora pro výzkum. Byl to velmi konstruktivní dialog a prvním výstupem bylo, že založíme řídící komisi pro udržitelnost a ochranu klimatu, ve které budou mimo jiné zasedat i zástupci z řad studentů. Komise své působení odstartuje v prosinci nebo lednu prvním workshopem. Před čtyřmi měsíci se konal sněm studentů, sešlo se jich asi 600, a přišli se sedmi klíčovými požadavky, pro které žádali podporu univerzity. Jejich hlavním bodem bylo, aby univerzita byla klimaticky neutrální do roku 2025. Vedení univerzity před pár týdny potvrdilo svůj zájem o tento plán. Dalším krokem bude projednání jejich požadavků v rámci řídící komise. Myslím si, že požadavky studentského hnutí představují impulz k novému promyšlení naší práce a přimějí nás být ambicióznější, než jsme byli doposud.
Z angličtiny přeložil Vít Bohal.
Andreas Wanke byl hostem konference Academic Institutions and Communities in the Times of Ecological and Climate Disruption: Part of the Problem or the Solution?, konané na AV ČR a podpořené programem Strategie AV21: Špičkový výzkum ve veřejném zájmu.