Bojovník za dekriminalizaci pěstování konopí Dušan Dvořák rád provokuje. Za pravdu by ale neměl jít sedět

Třetího prosince pokračuje soud se známým aktivistou usilujícím o zdostupnění konopných léčiv. Autoritám leží v žaludku Dvořákova tvrdohlavost a s jeho aktivitami má problém i farmaceutický průmysl. Léky z konopí totiž nelze patentovat.

Dušan Dvořák, speciální terapeut, adiktolog a zakladatel několika projektů protidrogové léčby a prevence, je jedním z lidí, kteří vedou boj za legalizaci, respektive dekriminalizaci pěstování konopí a především za jeho udržitelný výzkum, uplatnění v medicíně a dostupnost konopných produktů pro každého pacienta. Z osobní zkušenosti vím, že Dvořákovo úsilí pomohlo od bolesti mnoha pacientům (a někdy zřejmě i vyléčilo jejich nemoci). Státní struktury a ekonomické zájmy však dlouhodobě blokují snahy o pokrok v tomto směru a neváhají používat represivní opatření vůči těm, kteří konopí pěstují, vyrábí z něj produkty a užívají je. Samotný Dušan Dvořák byl od roku 2010 už desetkrát obviněn a několikrát odsouzen – oficiálně za to, že na zahradě domu na Prostějovsku pěstoval každoročně stovky rostlin konopí, ačkoli nikdy nebylo prokázáno, že by šířil toxikomanii či se na produkci konopí obohacoval. Vždy mu šlo o zpřístupnění konopí k léčbě a výzkum jeho léčebných vlastností.

Léčba závažných onemocnění

Státní zástupce se pokusil Dvořáka na základě tzv. znaleckých posudků zbavit svéprávnosti. Podle jednoho z nich bylo shledáno, že v letech 2008–2012 byl zcela nepříčetný, a nemohl proto obhajovat netrestnost léčby konopím. Jeden soudní znalec před lety o Dvořákovi prohlásil, že „když nechápe, že páchá trestnou činnost, je to znak bludu a patří na půl roku až rok na uzavřené oddělení“. Za podobnými pokusy stojí snaha Dvořáka umlčet pro jeho nepohodlné názory. V čem a komu jsou nepohodlné?

Dušan Dvořák má bezpochyby rád velkohubá slova a provokace. Za to by ale ve spravedlivé a kulturní společnosti neměl být nikdo kriminalizován a nesmí to být ani přitěžující okolnost.

Prostějovský státní zástupce se léta pokouší dokázat, že Dvořákova slova vyvrací množství psychotropní látky THC ze sklizených rostlin z jeho zahrady. To ovšem není argument proti Dvořákovým slovům a činům, přestože by se to tak mohlo podle zkostnatělé litery zákona jevit (zároveň ale existují pochybnosti o transparentnosti a způsobu měření obsahu látky). Pěstované odrůdy měly především vysokou koncentraci kanabidiolu (CBD), tedy léčivé látky, kvůli níž Dvořák konopí pěstuje a vyrábí z něho masti, tinktury a oleje. Ty slouží pacientům s různými diagnózami, jako je rakovina, AIDS, roztroušená skleróza, Alzheimerova choroba a řada dalších, často závažných zdravotních problémů, k tišení bolesti či samotné léčbě.

Dvořák ve spolupráci s lékaři upozorňuje na úspěchy konopné terapie u fatálních stavů diabetes, včetně možnosti vyhnout se amputacím končetin. Ve svých aktivitách navazuje na všeobecně uznávané výzkumy chemika Lumíra Hanuše, objevitele anandamidu, který je zásadní pro zkoumání mechanismu léčebných účinků konopí. Tyto výzkumy započaly už v padesátých letech v Olomouci, ale v současném českém klimatu nemají velkou podporu a ještě méně jsou jejich závěry uváděny do praxe (což neplatí například v Izraeli, kde profesor Hanuš působí).

Nikdo nemůže jít sedět za velkohubá slova

Soudkyně a soudci přehlíží Dvořákovu argumentaci o chybějící trestní podstatě jeho jednání s odkazem na článek 6 Listiny základních lidských práv a svobod a zákon 40/2009 Sb. §150 o neposkytnutí pomoci a místo toho odkazují na vyhlášku 236/2015 Sb. o konopí v lékárnách. To se však působí jako cynický výsměch lidem, protože zmiňovaný zákon toho nemocným příliš nepřináší: jde především o velký kšeft. Cena konopného léčiva je velmi vysoká (podobně jako na černém trhu), přitom by si konopí mohl každý vypěstovat doma s minimálními náklady, jakkoli jeho zpracování může být problematické. Další překážkou je omezenost některých lékařů, kteří konopné přípravky raději nepředepisují, nebo množství konopí v distribuci. Problém představuje rovněž absence výběru produktů, které by kombinovaly léčivé látky podle konkrétních potřeb pacienta.

Vzhledem k osobním vazbám, známostem a vysokým odměnám, které připadají soudním znalcům, obhájcům a soudcům, se opakovaná Dvořákova prohlášení o justiční mafii, jež blokuje zákonné změny v dané oblasti, nezdají tak přitažená za vlasy. Arogance moci a peněz bohužel snadno vyhrává nad svědomím. Jeden ze způsobů, jak člověka Dvořákova typu zničit – vedle kriminalizace, pokusů o zbavení svéprávnosti a permanentního vyvolávání pocitu ohrožení –, představují vysoké pokuty. K tomu se přidávají různé bulvární, štvavé a často lživé články různých regionálních novinářů (v čele s Martinem Zaoralem a Michalem Kadlecem, jejichž jiné texty podle Syndikátu novinářů porušují etiku novinářské práce a jsou rasistické).

Integritu Dvořákova konání dokládá jeho celoživotní zájem o pomoc druhým. V roce 1994 v Olomouci s kolegy spoluzaložil nevládní organizaci Sananim, která pod jeho vedením vybudovala první terapeutickou komunitu, víceúčelové Středisko prevence, léčby a rehabilitace osob ohrožených drogovou závislostí s přidruženou galerií U Mloka, jež funguje dodnes. Podílel se také na vzniku standardů kvality zdravotně-sociálních služeb a zákona o sociálních službách. Dušan Dvořák má zároveň bezpochyby rád velkohubá slova a provokace. Za to by ale ve spravedlivé a kulturní společnosti neměl být nikdo kriminalizován a nesmí to být ani přitěžující okolnost. Člověk není neomylný, i když na to ve své pýše občas zapomíná. To ovšem platí desetinásobně pro lidi působící v byrokratických a represivních aparátech. Stále rostoucí tlak na ekonomické imperativy, odměňující jen chování zaměřené na vlastní prospěch, musí přestat být mainstreamem.

Léky z konopí nejdou patentovat

Ústřední problém však zůstává obvykle poněkud v pozadí: politici nejsou ochotní podpořit výzkum a uplatnění postupů, které pomáhají nemocným či trpícím lidem, protože to zkrátka nevyhovuje ekonomickým zájmům mocných soukromých společností. V tomto smyslu lze chápat Dvořákova slova, že by farmaceutickým firmám hodně narušilo hospodaření, kdyby byly léky z konopí dostupné, protože nejdou patentovat.

Na obranu Dvořáka vystoupila řada kulturních a vědeckých elit, mimo jiné fotograf Jindřich Štreit, primář olomoucké gynekologické kliniky Aleš Skřivánek, umělec Petr Váša, hudebníci David Koller a Martin E. Kyšperský nebo kapely Dunaj a Švihadlo. Dvořák je od loňska v podmínce na 36 měsíců s odkladem na čtyři roky. Ačkoli byl při posledním zářijovém přelíčení údajně řádně omluven ze zdravotních důvodů, byl na něj vydán zatykač. Poté požádal o azyl v Kanadě. Šestého listopadu byl zatčen a umístěn do vazby, kde setrvá přinejmenším do úterý 3. prosince, kdy na Okresním soudě v Prostějově začne v jednu hodinu odpoledne další přelíčení. Na jeho podporu se téhož dne od dvanácti hodin před zmíněným soudem uskuteční protestní shromáždění zastřešené heslem „Za konopí víc než za vraždu?! Soud s Dušanem Dvořákem“.

Julian Assange, oběti nezákonné policejní provokace v rámci tzv. akce Fénix, ale i amazonští indiáni, jejichž domovina je cynicky drancována, nebo právě Dušan Dvořák, ti všichni jsou na jedné lodi a zasluhují naši solidaritu, pokud upřednostňujeme prospěch celé společnosti před soukromými zájmy. A proto bychom měli usilovat o legalizaci marihuany a konopí a tlačit naši politickou reprezentaci k investicím do výzkumu a zajištění dostupnosti konopných léčiv. A samozřejmě bychom měli volat po osvobození Dušana Dvořáka a dalších nespravedlivě stíhaných a vězněných. Ano, Dvořák je excentrik, performer a provokatér. To ale trestné není a nesmíme dopustit, aby bylo.

Autor je filosof.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies