Foto PxHere CC0
Výzkumníci vědeckého ústavu Jama Surgery zkoumali výsledky více než milionu pacientů z Kanady a Švédska. Pacienti operovaní ženami měli výrazně lepší výsledky a méně komplikací během měsíců po operaci. „Jako chirurg – muž si myslím, že bychom se nad těmito výsledky a jejich příčinami měli zamyslet,“ řekl britském u Guardianu kanadský lékař Christopher Wallis, který vedl jeden z výzkumných týmů. Dodal, že mužští chirurgové by se ze stylu práce, který mají jejich kolegyně, zřejmě mohli něco naučit. Skupina vědců zkoumala více než 1,2 milionu pacientů, kteří byli operovaní mezi lety 2007 a 2019. Sledovali jejich stav 90 dnů po operaci a zjistili, že 13,9 procent pacientů operovaných muži trpělo během této doby takzvanými „nepříznivými pooperačními událostmi“, mezi které může patřit řada různých komplikací od problémů vyžadujících další operace, přes závažné infekce, infarkt, mrtvici až po úmrtí. Lidem operovaným ženami se dařilo lépe i v dlouhodobějším horizontu jednoho roku od operace – s nepříznivými pooperačními událostmi se potýkalo 20,7 procent z nich oproti čtvrtině pacientů operovaných muži. Zkoumané byly nejrůznější operativní zákroky, z nichž mnohé jsou velmi složité, jako například operace mozku či srdce, operace dalších orgánů, kostí nebo cév, celkem pětadvacet různých typů zákroků.
Druhá studie s podobnými výsledky pochází ze Švédska a zabývá se 150 tisíci pacienty, kterým bylo potřeba odoperovat žlučník. Také podle ní měli pacienti operovaní ženami po operacích méně komplikací a v nemocnici strávili po zákroku méně času. Vědci stále řeší, co může být příčinou zjištěného rozdílu, ale něco napovídá fakt, že ženy ve zkoumaných případech strávily operacemi průměrně více času. V současnosti se proto vědci nejvíce přiklání k tomu, že lepší výsledky byly způsobeny tím, že ženy byly trpělivější a pečlivější. Muži mohou mít naopak větší sklony k riskování. „Muži a ženy se ve své lékařské praxi zřejmě liší,“ říká doktor Wallis. Paradoxem je, že v některých zemích a kulturách lidé věří, že ženy nemohou být tak dobrými chirurgy jako muži. Pokud už ženy v chirurgii jsou, oproti mužům se mnohem méně nacházejí na seniorních, vedoucích a rozhodovacích pozicích, jak upozorňuje i zmíněný doktor Wallis. Fakt, že ženy jsou v chirurgii častěji spíše na nižších pozicích Wallis taktéž opírá o data. Přitom právě s rovnoměrnějším zastoupením v profesní hierarchii, kde by mohly mít na dění ve svých institucích a oboru vliv, by mohly chirurgii obohatit o jiné přístupy.