Experti vypočítali minimální důstojnou mzdu. Víc než polovina Čechů na ni nedosáhne

Podle propočtů expertní skupiny činí minimální důstojná mzda pro Českou republiku 31 463 korun hrubého, v Praze 36 850 korun. Většina Čechů pobírá méně, medián mezd je 29 127 korun.

Je normální jet jednou za rok na dovolenou? Mít peníze na to zajít občas do kina? Zaplatit dětem kroužky? Mělo by být možné si z každé výplaty něco odložit stranou? Odpovědi na tyto otázky přináší nezávislá a neformální platforma expertů a expertek z veřejných a vědeckých institucí, odborů a neziskových organizací. Na výpočtech pracovali tři roky, výsledkem jsou webové stránky Minimální důstojná mzda, na kterých jsou kromě propočtů i další informace o problémech, se kterými se lidé s nízkými příjmy setkávají. Podle výsledků expertní skupiny minimální důstojná mzda pro Českou republiku za rok 2019 čítá 31 463 korun hrubého, respektive 36 850 korun hrubého pro Prahu. Příjem v takové výši zajišťuje jednotlivcům pracujícím na plný úvazek a jejich domácnostem, že mohou při stávající hladině cen pokrýt výdaje za všechny běžné věci nutné ke skromnému, ale důstojnému životu.

Pracující chudoba a nenadálé výdaje

Současné statistiky o chudobě nezachycují situaci ekonomické nejistoty, kterou zažívá mnoho lidí pracujících na plný úvazek, kteří ze svého příjmu nedokážou pokrýt všechny běžné výdaje. Takový stav, v odborné debatě nazývaný working poor neboli pracující chudoba, může přitom mít závažné důsledky, ať již individuálního rázu ve smyslu zadlužování se, práce na úkor volného času bez odpočinku a času na rodinu či ekonomicky motivovaného setrvávání v nefunkčních vztazích.

V jednom z příběhů lidí žijících v ekonomické nejistotě zveřejněném na webové stránce projektu pečovatelka Anna líčí svou situaci, kdy si s manželem oba nosí do práce obědy z domova, přesto na konci měsíce z výplaty neuspoří vůbec nic. „Pokud rodinu potká nečekaný výdaj, je to vždycky trochu průšvih. Třeba když všichni najednou potřebujeme zubaře, vyjde to na několik tisíc. Zaplatíme to, ale musíme to stáhnout z jídla nebo si odpustit boty. Ale očkování proti klíšťové encefalitidě a meningokoku jsem dětem nedávno musela odepřít,“ vysvětluje pečovatelka.

Na ekonomickou nejistotu části obyvatelstva přitom doplácí celá společnost – nízké mzdy jsou nezřídka dorovnávány dávkami z veřejného rozpočtu, zadlužení lidé utíkají do šedé ekonomiky, a státu tak chybí jejich odvody. Lidé s nízkou kupní silou také nemohou přispívat k rozvoji ekonomiky regionů. „Dlouhodobý pocit, že zájmy těchto lidí nejsou ani veřejně artikulovány, natož aby je někdo hájil, přispívá k pocitům frustrace a nedůvěry ve stát – což pak dopadá na společnosti jako celek,“ shrnuje další důvody jedna z autorek, antropoložka Lucie Trlifajová.

Právě na tuto situaci reaguje nástroj tzv. minimální důstojné mzdy, který vychází ze zahraničních konceptů tzv. living wage. Pokouší se vyčíslit, jak vysoký by měl na základě aktuálních cen za běžné výdaje být příjem, aby je z něj lidé byli schopni pokrýt. Podle odborářky Aleny Paukrtové, která se na nástroji podílela, důstojná mzda znamená například to, že pracující matka samoživitelka může zaplatit svým dětem školu v přírodě. „A nemusí je vyčleňovat z kolektivu, protože na to nemá. A taky se nerozbrečí, když jí zkolabuje pračka nebo lednička a jde si v klidu koupit novou,“ vysvětluje Paukrtová, jakými aspekty života se při výpočtu experti zabývali.

Bydlení, ale i hygiena a volný čas

Nástroj počítá se standardními výdaji v následujících osmi kategoriích: bydlení, stravování, oblečení a obuv, doprava, telekomunikace, zdraví a hygiena, volný čas a vzdělávání a úspory. Kde to bylo možné, vychází propočet z dostupných dat, oficiálních metodik či expertních doporučení. Položky nezahrnují náklady na jakékoliv dražší zvláštní potřeby ani výdaje na nákladnější spotřebu, například mimořádně kvalitní, udržitelnou či lokální. „Z povahy věci je zřejmé, že o detailech jednotlivých položek lze vést debatu, to ale nezpochybňuje potřebu nástroje jako takového,“ komentuje výpočet členka expertní platformy, politoložka Kateřina Smejkalová. „Je také nepravděpodobné, že by taková debata mohla nakonec dospět k významně nižší částce,“ myslí si politoložka.

V absolutních hodnotách se český výsledek pro rok 2019 pohybuje výrazně níže než jeho západní protějšky, přesto výpočet ukázal, že v České republice na minimální důstojnou mzdu nedosahuje ani polovina pracujících. Medián mezd je totiž 29 127 korun. Pro představu 170 tisíc lidí pobírajících minimální mzdu bude muset i po jejím zvýšení příští rok vyjít s méně než polovinou částky umožňující pokrýt obyčejný materiální standard, výrazně níže se pohybuje také nezabavitelné minimum, které ze mzdy zůstává 860 tisícům lidí v exekuci. „Přesně těmto částkám chceme vyčíslením minimální důstojné mzdy nastavit zrcadlo,” konstatuje další z autorů, ekonom Jan Bittner. „Nízká úroveň příjmů v Česku není jen hra s čísly nebo účetní cvičení, ale má zcela konkrétní a zásadní důsledky na život mnoha lidí,“ dodává ekonom. Výše minimální důstojné mzdy bude každý rok aktualizována podle aktuální výše cen.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies