Foto Petr Zewlakk Vrabec
Prezident Trump své vystoupení na obří protipotratové akci hnutí pro-life rámoval mimo jiné i výroky o Bohem daných právech a radikální levici, která se je snaží omezit. Jeho slova přicházejí v době, kdy je na jihu USA schvalována legislativa omezující možnost žen přerušit těhotenství. V druhé polovině minulého roku navíc prošly v Alabamě a Georgii zákony, které zakazují potrat od momentu, kdy je znatelný tlukot srdce plodu. Tedy od doby, kdy mnoho žen o svém těhotenství ještě ani neví.
Jediné, co skutečně může počty potratů snížit, je lepší dostupnost antikoncepce a kvalitní sexuální výchova.
I když se nějakou dobu zdálo, že se vyostřená problematika potratů Evropě relativně vyhýbá, čeří vody i v našem regionu. Stačí se podívat do sousedního Polska, odkud čerpají inspiraci zastánci českého pro-life hnutí. Na tradičních Pochodech nezávislosti se v Polsku scházejí každý rok desetitisíce lidí s transparenty s hesly o věšení Židů a levičáků. A na vládní úrovni přichází Právo a spravedlnost pravidelně s návrhy na omezení interrupcí. Podobnou trajektorii můžeme v posledních letech sledovat i v ostatních zemích. V Maďarsku, ale hlavně na Slovensku, kde protipotratové hnutí podporované hned několika politickými stranami opakovaně napadá přímo potratový zákon. Poslední pokus o omezení práva na bezpečnou interrupci mají na svědomí poslankyně za Slovenskou národní stranu. Jejich návrh, který naštěstí v druhém čtení neprošel, obsahoval takové změny, jako je prodloužení čekací lhůty před provedením zákroku, povinnost lékařů ukazovat těhotným ultrazvuk plodu nebo omezení přístupu k postkoitální antikoncepci.
Nechceme zakázat interrupce. Zatím…
U nás zatím pro-life hnutí o zákonných změnách v oblastech interrupce nemluví. „Nechceme zakázat interrupce – v tuto chvíli,“ přiznala před časem mluvčí Hnutí pro život Zdeňka Rybová v rozhovoru pro Českou televizi. Česká společnost na to podle ní ještě není dostatečně „zralá“. Hnutí pro život se ve snaze posunout společnost směrem k větší „zralosti“ daří úspěšně lobbovat a získávat podporu v nejvyšších patrech politiky. Minulý rok se s jeho zástupci setkal i premiér Babiš. Nejviditelnější událost, každoroční Pochod pro život, už tradičně podporují Duka i Zeman. Záštitu mu v minulosti poskytl i radní hlavního města Prahy Jan Wolf z KDU-ČSL.
Zaklínání se spojením „pro život“ je ze strany protipotratového hnutí čisté pokrytectví. Jediný život, který je skutečně zajímá, je totiž ten nenarozený. Nezajímá je ani život matky, ani podmínky, ve kterých ona a její dítě budou žít. Líbivý projekt Nesoudíme, pomáháme, za který Hnutí pro život skrývá své skutečné zájmy, je tu údajně pro ženy, které jsou do potratu nuceny – třeba svým manželem nebo špatnou ekonomickou situací. Je ale přece stejně hrozné někoho do potratu nutit, jako mu ho zakazovat. Špatnou ekonomickou situaci žen navíc nevyřeší jednorázová pomoc v šestinedělí. Jediné, co skutečně může počty potratů snížit, je lepší dostupnost antikoncepce a kvalitní sexuální výchova. Zvýšit se také musí počty míst v jeslích a mateřských školách a stejně tak dostupnost bydlení.
Pro-life, nebo anti-women?
Hnutí se inspiruje právě v USA, kde protipotratové organizace provozují tzv. Crisis Pregnancy Centers, tedy zařízení, která se prezentují jako místa, kde těhotná žena dostane zdravotní a případně i psychologickou pomoc v začátcích těhotenství. Jejich hlavní úlohou ale je odradit těhotnou ženu od případné interrupce. Pro-life aktivistka Abby Johnson prohlásila: „Chceme vypadat navenek neutrálně. Nejlepší klientka je ta, která si myslí, že vkročila do potratové kliniky.“ V těchto centech se pak pro-life aktivisté pokoušejí pomocí nátlaku a manipulace přesvědčit ženy, aby interrupci nepodstoupily. Mezi prokázané lži, které byly použity, patří třeba tvrzení, že potrat zdvojnásobuje riziko rakoviny prsu, že 35 procent sebevražd u žen má spojitost s potratem nebo že se část plodu po potratu může dostat do srdce nebo plic.
Už v roce 1996 slavný komik George Carlin prohlásil, že stoupenci pro-life jsou spíše „anti-women“. Reagoval tím na fakt, že proti interrupcím bojují často ti samí lidé, kteří prosazují jiné asociální politiky: omezování podpory svobodným matkám, zrušení možnosti dát dvouleté dítě do školky nebo škrty v sociálních dávkách. Je to právě feministická a levicová politika, která by životy žen mohla skutečně usnadnit. Za zlepšení ekonomické situace žen můžeme bojovat i zvyšováním minimální mzdy, zkracováním pracovní doby, zvyšováním prestiže péče a šířením povědomí, že péče není „ženská práce“.
Protipotratová hnutí po celém světě totiž očividně sílí. V ČR zatím na jejich nebezpečí upozorňuje pouze radikální levice, feministické hnutí a LBGTQ+ a také neziskovky, ve kterých pro-lifeři vidí své hlavní nepřátele. Pokud se jednoho dne nechceme dočkat stavu, kdy budou samozvaní strážci morálky nakazovat ženám, co smí a nesmí dělat se svými těly, měli bychom být solidární se všemi, které pro-life hnutí napadá. Bránit možnost volby a chtít důstojný život pro všechny je nejlepší obranou proti ultrakonzervativnímu šílenství.
Autor a autorka se věnují problematice reprodukčních práv.