Foto Alarm / Petr Zewlakk Vrabec
V úterý jsme se probudili a čekala na nás smutná zpráva. Z uniklého návrhu stanoviska Nejvyššího soudu USA vyplývá, že se tento soud chystá zrušit skoro padesát let starý precedens Roe vs. Wade, který v roce 1973 de facto legalizoval interrupce v celých Spojených státech amerických. Ač je od té doby podpora mezi Američany pro legalizaci interrupcí téměř neměnná (mezi 60 až 70 procenty), stalo se zrušení tohoto precedentu a opětovný zákaz interrupcí jedním ze zásadních politických agend. Proč tomu tak je? Při hledání odpovědi se musíme podívat na tamní křesťanskou pravici (někdy také nazývanou náboženská pravice).
Když se zakáže segregace
Křesťanská pravice je tvořena hnutími a lidmi, kteří se hlásí především k církvi evangelikální a v okrajové míře i římsko-katolické. Jsou to podporovatelé republikánské strany. Od sedmdesátých let minulého století se křesťanské pravici podařilo stát jednou z velice vlivných konzervativních zájmových skupin a sehrává svou roli v téměř všech hlavních tématech americké politiky – od segregace přes změnu hranic volebních obvodů až po financování kampaní. Je pro ni typické, že popírá evoluční teorii, ostře vystupuje proti manželství pro všechny a volá po zákazu interrupcí.
Z USA si můžeme vzít jednu lekci: nemusí dojít ke změně veřejného mínění pro dramatickou změnu v zákonech.
Dnes jsou to právě evangelikálové, kteří tvoří nejpočetnější a nejhlasitější skupinu, která si přeje kriminalizaci interrupcí. Tuto pozici ovšem nezastávali vždy. Před rozsudkem Roe vs. Wade a ještě několik let po něm byli evangelikálové k tomuto tématu, které považovali za „katolickou záležitost“, v drtivé většině lhostejní a nezřídka dokonce podporovali legalizaci potratů za určitých podmínek. Podle historika Randalla Balmera se stal katalyzátorem pro zapojení evangelikálních organizací do politiky až zákaz rasové segregace ve školách. Nelíbilo se jim, že jejich školám bylo nařízeno, že nesmí odmítat studenty na základě barvy pleti, a že školám, které tak dále činily, byl odebrán charitativní status a zrušeno osvobození od daně. Nutno dodat, že toto zrušení nastalo až v roce 1971, osmnáct let po historickém rozsudku Brown vs. Board of Education, který zakazuje rasovou segregaci ve školách.
Vůdci křesťanské pravice si uvědomili, že rasová segregace není problém, na základě kterého by dokázali zmobilizovat potřebné davy lidí, a vyvinout tak tlak na politiky pro zachování segregovaných škol. Tímto problémem se stal právě zákaz potratů.
Hledá se mobilizační moment
Už na začátku sedmdesátých let antifeministická republikánská aktivistka Phyllis Schlafly začala spojovat úzkost z měnící se role žen ve společnosti právě s potraty. Ve svém eseji popsala feministické hnutí jako „proti rodině, proti dětem a propotratové“. V roce 1978 pak republikáni úspěšně otestovali zákaz potratů ve volební kampani do Kongresu. Tento úspěch se propsal i do volební kampaně Ronalda Regana v roce 1980. Podle historiků se stal prezidentem i díky velké podpoře náboženských voličů, kteří ho volili zejména díky slibu, že prosadí nový ústavní dodatek, který interrupce zakáže. Když snaha o nový ústavní dodatek selhala, křesťanská pravice zvolila novou strategii, která se zaměřila na ovládnutí Nejvyššího soudu. V devadesátých letech se pak protipotratoví aktivisté plně profesionalizovali. Vytvořili organizace pro „právo na život“ a získali právnické kanceláře, které se naplno věnují boji proti potratům u soudů. Zcela se tak rozjel boj za zákaz a omezení interrupcí a stal se z něj neutuchající problémem na politické mapě USA.
Nejvyšší soud znovu zvážil potraty v roce 1992 v dalším přelomovém případu Planned Parenthood of Southeastern Pennsylvania vs. Casey. Tento rozsudek umožnil státům omezit umělé přerušení těhotenství, pokud taková omezení nevytvářela „nepřiměřenou zátěž“ pro právo na potrat a sloužila účelu ochrany zdraví ženy nebo nenarozeného života.
Křesťanská pravice si uvědomila, jak zásadní je ovládnutí státních zákonodárných sborů pro další prohloubení antipotratových opatření. Nestalo se tak přes noc, ale po volbách v roce 2020 republikáni kontrolují 30 státních zákonodárných sborů, zatímco demokraté pouze 18, kdežto v roce 1980 jich měli republikáni 15 a demokraté 29. Právě omezování přístupu k bezpečným interrupcím na státní úrovni je jedním ze zásadních pilířů strategie antipotratového hnutí. A ve státech, jako je například Texas, je podpora pro zákaz potratů naprosto klíčovým faktorem pro zvolení do jakékoliv veřejné funkce za republikánskou stranu.
Tmavé peníze
Právníci antipotratového lobby sehráli důležitou roli v rozsudku Nejvyššího soudu z roku 2010 Citizens United vs. Federal Election Commission, který umožnil použití neomezeného množství „dark money“ během politických kampaní. Za dark money se označují peníze, které utratí neziskové organizace za politickým účelem. Tyto organizace přitom nemusí zveřejnit, kdo jim je daroval, což umožňuje dárcům lobbovat za své zájmy a ovlivňovat výsledky voleb, aniž by veřejnost věděla, že tak činí. Byl to právě hlavní právní zástupce antipotratové organizace Národní právo na život, který před Nejvyšším soudem použití tmavých peněz za tímto účelem obhájil.
Donald Trump pak získal podporu evangelikálů směsí tvrdé antipotratové politiky a xenofobního nativismu. Trump opustil svůj postoj z roku 1999, kdy řekl, že je velkým zastáncem práva volby (v otázce potratů), a naopak řekl, že by měl existovat trest pro ženy, které podstoupily potrat. Trump také slíbil, že nominuje konzervativní soudce Nejvyššího soudu, kteří by „automaticky“ svrhli Roe vs. Wade. Tento slib dodržel a díky tomu, že mohl jmenovat dokonce tři soudce a soudkyně Nejvyššího soudu, je nyní tento soud blízko ke zrušení Roe vs. Wade.
Veřejnost versus fundamentalisté
Trump a jeho antipotratové kroky jsou ovšem pouze vyvrcholením desítek let systematické práce lobby, která je převážně tvořena křesťanskou pravicí a zejména pak evangelikály. Za tu dobu se jim podařilo získat značnou moc a úspěšně mobilizovat své zájmy kolem politiků, legislativy a soudců, jak na státní, tak na federální úrovni. A to vše za téměř neměnné podpory veřejnosti pro právo na potrat.
Právě to, jak úspěšná je křesťanská pravice v lobbování za své zájmy i tam, kde většinová společnost tyto zájmy nepodporuje, by mělo být varovným signálem pro Českou republiku. I zde působí podobné nábožensko-pravicové organizace, jako je například Hnutí Pro život nebo Aliance pro rodinu. Ani ony nemají velkou podporu mezi veřejností. I ony často prosazují věci, které jsou v rozporu s tím, co si veřejnost přeje (za všechny jmenujme jejich boj proti manželství pro všechny nebo podporu zákazu potratů). A i ony se snaží získat vliv nad našimi zákonodárci a zákonodárkyněmi.
Od nástupu nové vlády jak Hnutí Pro život, tak Aliance pro rodinu údajně zasedly v poradních orgánech ministerstva práce a sociálních věcí. Tento týden také vyšlo najevo, že místopředseda Aliance pro rodinu Jan Gregor je poradcem náměstka za ODS na ministerstvu spravedlnosti. Dále víme, že předsedkyně Aliance pro rodinu Jana Jochová Trlicová se od minulých voleb stala asistentkou poslance ODS Václava Krále. A už druhé volební období pracuje jako asistentka poslance Aleše Juchelky (ANO) Zdeňka Rybová, viceprezidentka a tisková mluvčí Hnutí Pro život. Za zmínku také stojí to, že Aleš Juchelka se spolu se zástupci Hnutí Pro život sešel s Andrejem Babišem, když byl premiérem. Babiš jim poté vyjádřil podporu a napsal, že bude diskutovat s ministry nad jejich návrhy na podporu rodin se třemi dětmi.
Nelze samozřejmě vytvářet přímou paralelu mezi situací v USA a ČR. Přece jenom máme odlišené jak soudní, tak politické systémy. Nicméně jednu lekci si z USA vzít můžeme: nemusí dojít ke změně veřejného mínění pro dramatickou změnu v zákonech. Ano, je nepravděpodobné, se zákony dramaticky změní přes noc, ale je odstrašující, že dnes stojíme na prahu zrušení Roe vs. Wade a zabralo to pouze jednu až dvě generace. Pokud tedy nechceme přijít o svá práva, neměli bychom tuto lekci brát na lehkou váhu a jen nečině přihlížet tomu, jak dochází k nárůstu vlivu náboženské pravice v naší společnosti a politice.
Autorka je vedoucí advokačního oddělení a manažerka kampaní v české pobočce Amnesty International.