Foto Angela George, Wikipedia Commons, CC BY-SA 3.0
V jedné z úvodních scén úplně posledního dílu komediálního seriálu Curb Your Enthusiasm (Larry, kroť se) trefí Larryho Davida v hotelovém lobby do hlavy míčkem chlapeček. Jeho maminka vehementně vyžaduje, aby se postaršímu muži omluvil a ponaučil se, že po lidech se míčky házet nesmí. Larry David je ale v dobrém rozmaru, maminku vytěsní a dítěti promluví do duše: „Je mi 76 let a za celý svůj život jsem si nevzal žádné ponaučení,“ řekne a vítězoslavně odkráčí.
Pro diváky seriálu Curb Your Enthusiasm, který se vysílal od roku 2000 a na začátku letošního dubna se uzavřel dvanáctou sérií, to samozřejmě není žádná novinka. Hlavní hrdina Larry David v něm obyčejně vystupuje jako muž, který rád testuje hranice společenských norem a způsobuje si problémy tím, že je záměrně překračuje.
Možná si o něm budete po pár dílech myslet, že je ve skrytu narcistním psychopatem, Larry David ale hraje fiktivní verzi sebe sama s takovým šarmem, že jeho důchodcovskému anarchismu nakonec stejně začnete fandit.
Často při tom tvrdě narazí, ale může si to dovolit. David hraje sebe samého – velmi bohatého scenáristu úspěšného seriálu Seinfeld a příslušníka hollywoodské smetánky. Na konci groteskní sekvence omylů a společenských přešlapů každého dílu schytá jen pár urážek, diváci se zasmějí a jede se dál.
V poslední, dvanácté sérii Curb nicméně Davidovi reálně hrozí vězení – při návštěvě Atlanty totiž podal své známé stojící na slunci láhev vody a porušil tak absurdní (ale skutečně platný) zákon, podle něhož není ve státu Georgia dovoleno lidem čekajícím ve frontě do volební místnosti cokoliv předávat. S trochou nadsázky by se dalo říct, že David poprvé za dvacet pět let udělal něco správně a teď ho za to možná čeká vězení.
Důchodce anarchista
Curb Your Enthusiasm navazuje svým humorem na klasickou komedii mravů, v níž jsou zdrojem humoru konflikty mezi různými způsoby uplatňování společenských pravidel. Ztřeštěná konverzačka plná omylů se vždy točí kolem Larryho Davida, který prochází společenskými interakcemi jako pověstný slon v porcelánu.
Někdy je jen líný dodržovat společenská pravidla, jindy zkouší, co lidé kolem něj vydrží. Vede psychologickou válku s majitelem kavárny tím, že ve vedlejším domě otevře vlastní, začne chodit s handicapovanou ženou, aby si vylepšil image anebo ukradne květiny z cizího hrobu, protože zapomněl koupit ženě k výročí dárek. Všechno se samozřejmě dříve či později provalí, sám se zamotává do lží, které vymyslel, aby své přešlapy korigoval.
Při sledování Larryho Davida se diváci kromě smíchu také hojně ošívají trapností. Zároveň ale není skutečným protagonistou příběhu – i když je celebritou v Los Angeles, pořád je tak trochu každým z nás – člověkem tápajícím při každodenním kontaktu s druhými lidmi a dělajícím někdy nezvratné chyby.
Možná si o něm budete po pár dílech myslet, že je ve skrytu narcistním psychopatem, Larry David ale hraje fiktivní verzi sebe sama s takovým šarmem, že jeho důchodcovskému anarchismu nakonec stejně začnete fandit.
Celebrity nemají co na práci
David se v osmdesátých letech proslavil jako tvůrce přelomového seriálu „o ničem“ Show Jerryho Seinfelda. Do formátu sitcomu tehdy uvedl skupinu nesnesitelných postav – komik Seinfeld a jeho kamarádi z Manhattanu jsou líní nihilisté s častými morálními poklesky, ale právě tato nedokonalost z nich dělá uvěřitelné lidské charaktery, s nimiž se může divák ztotožnit. Seriál měl obrovský úspěch, inspiroval většinu moderních sitcomů počínaje Simpsonovými a když v roce 1998 skončil, David se na chvíli vrátil ke svému milovanému stand-upu.
O rok později mu HBO nabídla hodinový speciál a Davida napadlo zkusit tentokrát něco nového – vzal kameru a nechal se jí sledovat při interakcích s lidmi na ulici. Většina materiálu vznikla při improvizacích, David hrál sám sebe – nebo přesněji: svoji nesnesitelnější verzi. Chodil po ulici a prudil své kamarády.
V podobném duchu pak vznikaly i první díly seriálu Curb Your Enthusiasm, který se začal vysílat v říjnu 2000. Zavedl nás mezi celebrity, které nemají co na práci, a tak se haštěří, hrají golf nebo se dohadují o nesmyslech. Scénář ke každé epizodě měl údajně pokaždé jen jednu stránku, David se ale mohl spolehnout na herce ve vedlejších rolích – Cheryl Hines v roli jeho tolerantní manželky a Jeffa Garlina jako manažera a Davidova spiklence. Nejnezapomenutelnější postavou ale zůstává Susie Essman jako Garlinova manželka, která má s Larry Davidem nejméně trpělivosti a v každém díle ho velmi peprně posílá do patřičných míst.
Výraznou posilou v druhé polovině seriálu byl komik J. B. Smoove v roli Leona Blacka, prostořekého sprostého flákače, který se přestěhuje do Davidova domu a je jeho novým parťákem po rozvodu s Cheryl. Ve vedlejších rolích se mihla celá řada celebrit jako třeba herci John Hamm, Ben Stiller, zpěvák Bruce Springsteen, basketbalista Shaquille O’Neal nebo režisér Martin Scorsese. Všichni hráli sebe samé a zabydlovali vesmír celebrit, které Larry David potkával. Došlo samozřejmě i na osazenstvo seriálu Seinfeld, který se dočkal svého reunionu, byť jen fiktivního. (Stane se tak v sezóně sedm).
Domeček z karet
Když David se seriálem začínal, rozhodně nikdo v HBO nepočítal, že přežije tak dlouho. Scenáristovi a komikovi bylo už tehdy přes padesát, což není zrovna ideální věk na start herecké kariéry. Svým netypickým humorem se ale postupně stal kultovní klasikou – celkem čtyřicet sedmkrát byl nominovaný na cenu Emmy a v roce 2002 dostal Zlatý Globus pro nejlepší seriál. Neuškodila mu ani pauza mezi léty 2011–2017. David se vrátil v deváté sezóně v plné síle – s plány na muzikál Fatwa! o Salmanu Rushdiem (ten si také v seriálu zahrál). Když ale na Davida uvalí ortodoxní íránský režim skutečný ortel smrti, zjišťuje, že díky tomu víc přitahuje ženy, a začne si to užívat.
V těch nejlepších epizodách Curb Your Enthusiasm vrší Larry David absurdní společenské situace, při nichž horko těžko udržuje zdání toho, že je všechno v pořádku, aby se na samotný závěr epizody obvykle všechno sesypalo jako domeček z karet. Což je ostatně premisa internetového memu Directed by Robert B Weide, který si vypůjčil část závěrečných titulků seriálu i s titulní písní – „cirkusovou“ melodií italského skladatele Micheliniho ze sedmdesátých let. Ta svojí rozvernou náladou ironicky dohrává nějakou tragicky absurdní situaci, kterou předtím spatříme. Správnou reakcí na mem je otřást se trapností – stejně jako je nám trapno z toho sledovat Larryho Davida, jak znovu a znovu selhává ve společenských situacích.
Seriál si udržel vysokou kvalitu až do samotného konce a závěrečná dvanáctá sezóna patří k těm lepším. Vaz mu nicméně zlomilo neúprosné stárnutí herců – Larry David se blíží k osmdesátce, ale pořád je hipsterem entuziasticky se procházejícím městem a prozpěvujícím si muzikálové melodie, nicméně další důležitá postava seriálu – komik Richard Lewis se už odvysílání posledního dílu nedožil – zemřel letos v únoru ve věku 76 let.
Lewis v seriálu hraje Davidova nejlepšího kamaráda, který mu ale s železnou pravidelností odlákává necitlivými poznámkami potenciální přítelkyně. Seriál se celé čtvrtstoletí snažil udržovat zdání bezčasí, problémy okolního světa se do mikrovesmíru celebrit v Los Angeles nijak nepropisují, viditelně nemocný Lewis v poslední sérii byl ale už připomínkou, že čas zastavit nejde, a to platí pro všechny. Že se Larry David seriál rozhodl ukončit, bylo na místě.
Interní vtípky
Když v posledním díle usedne Larry David před soud, žalobce volá do síně jednoho svědka za druhým, aby ukázal, že scenárista rozhodně není dobrý člověk, který by měl zůstat na svobodě. Všechno to jsou samozřejmě postavy ze starších dílů seriálu, kterým David nějak ublížil. „Kdybychom všichni žili podle kódu Larryho Davida, víte, co bychom tady měli? Anarchii!“ pronáší plamenně žalobce a všichni tuší, že se nad hlavním hrdinou stahují mraky.
Hodně se spekulovalo nad tím, jak Larry David seriál ukončí a on to udělal podobným způsobem, kterým už před třemi dekádami uzavřel Seinfelda. I ten končil soudem se čtveřicí hlavních hrdinů a jejich následným uvězněním. Fanoušci tehdy závěr seriálu nenáviděli a měli pocit, že sklouzl k lacinému moralizování, David se ale prostě jen chtěl svých postav definitivně zbavit, aniž by je musel zabít.
Poslední řada je napěchovaná vtípky, které pochopí jen zarytí fanoušci Curb nebo Seinfelda, a samotný závěr seriálu, v němž hraje důležitou roli i sám Jerry Seinfeld, pracuje s meta-vtípkem a skončí zase trochu jinak, než by jeden čekal. Jisté je nicméně jedno – Larry David se za čtvrtstoletí opravdu ani jednou nepoučil a pro diváka to je dobrá zpráva. Jako hlavní hrdina jednoho z nejlepších komediálních seriálů všech dob už dávno vstoupil do historie.
Autor je redaktor Alarmu.