Foto Margaret Almon, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0 DEED
Co by se stalo, kdyby štáb filmových dokumentaristů dorazil v druhé polovině 17. století do vesnice Adamczycha na východě Polska a sledoval tam osudy místní šlechtické rodiny? Absurdní premisa polského seriálu nazvaného letopočtem 1670, kdy se odehrává, samozřejmě otevírá cestu ke spoustě komediálních situací. Satira ale nakonec míří víc na dnešní Poláky, kteří v historických postavách mohou snadno poznat sami sebe.
Jan Pawel Adamczewski (Bartłomiej Topa), šlechtic a majitel (té menší) poloviny vesnice Adamczycha sní o tom, že se stane nejslavnějším Janem Pawłem v polské historii. Jeho progresivní dcera bojuje proti globálnímu oteplování tím, že omezuje prdění krav, starší syn se chce stát hudební hvězdou, zatímco mladší syn vstoupí do služeb kléru a svojí protřelostí využívá paralelní moci církve, díky čemuž může prakticky cokoliv.
Bláznivý seriál v produkci Netflixu vychází z formátu mockumentary – falešného dokumentu, který proslavily seriály jako Kancl, Trailer Park Boys nebo Co děláme v temnotách? Pomyslnou čtvrtou stěnu vyprávění často boří rozhovory s aktéry děje. Postavy v nich sdělují do kamery svá moudra, oslněni možností promlouvat ke světu se všemožně vychloubají, nevědomky ale odhalují hlavně své špatné vlastnosti.
Mizerné ekonomické výsledky svého panství řeší tím, že pořádá motivační semináře pro nevolníky, kde jim vysvětluje teorii prokapávání.
Jan Paweł chce působit jako světák a monarcha, ale ve skutečnosti je jen strašně natvrdlý a vesnice se mu rozpadá pod rukama. Jeho odhodlání stát se váženým hráčem v dějinných událostech působí směšně, z rodiny ho už nebere vážně vůbec nikdo a každou šanci, jak udělat něco správně, zničí svojí nadutostí. Podobně jako jeho předobraz – David Brent z Kanclu – je nakonec stejnou měrou politováníhodný jako vtipný.
Směšné je třeba to, že svoji dobu považuje za civilizační vrchol, který už nemůže nic překonat. „Říká se, že v 18. století budou většinu práce rolníků zastávat koně. Já to považuju za blud. Rolník je přece k nenahrazení,“ tvrdí například bezelstně, ale když se smějeme jemu, smějeme se i naší vlastní historické nadřazenosti, s níž jsme přesvědčeni, že historie nám vyjevuje vše podstatné a nic dalšího se nemůže stát.
Demytizace stavovské monarchie
Osmidílná série 1670 v režii Macieje Buchwalda a Kordiana Kądziely funguje na povrchové úrovni jako kolekce někdy lepších a někdy slabších gagů, v nichž ze sebe postavy vesměs dělají pitomce. Pro Poláky ale funguje také jako podvratné boření národních historických mýtů. Děj je zasazen do doby tzv. polsko-litevské unie, které se v Polsku říká I. Rzeczpospolita (první republika). Moc v ní drželi šlechtici, jako byl třeba ten z Adamczychy, a o podstatných věcech země se rozhodovalo na sejmech. Na jeden takový zamíří Jan Pawłem ve druhém díle, kde ale tvrdohlavě vetuje všechny návrhy, čímž trochu připomíná moderní evropské trulanty Orbána nebo Kaczyńského.
„Šlechtická republika“, která trvala až do konce dalšího století, je nicméně dodnes v polských dějinách považována za vrchol sebeurčení a státnosti a je zdrojem národní hrdosti. Když si seriál 1670 utahuje z idiotských šlechticů, kteří nosí absurdní sarmatské kožichy a jsou přesvědčeni o své výjimečnosti, podkopává zdánlivě nedotknutelné národní mýty.
Scenárista Jakub Rużyłło se údajně při psaní seriálu inspiroval v knize Fantomowe ciało króla (Fantomové tělo krále) levicového sociologa Jana Sowy (nedávno jsme s ním přinesli rozhovor). V Polsku velmi kontroverzní kniha z roku 2011 se pokouší převyprávět dějiny první republiky s pomocí třídního pohledu. Polsko se po zavedení stavovské monarchie stalo podivnou sbírkou šlechtických a magnátských statků, jimi volený panovník se stal pouze symbolickou postavou a nemožnost provádět jakékoliv změny odsoudila zemi v nastalé éře rané industrializace do pozice jednoho z nejzaostalejších míst Evropy.
Nic z toho ale samozřejmě Jana Pawła ještě netrápí. Mizerné ekonomické výsledky svého panství řeší tím, že pořádá motivační semináře pro nevolníky, kde jim vysvětluje teorii prokapávání.
V Polsku vítězí rodina
Terčem satiry je samozřejmě i polská církev a její neomezená moc. V jedné scéně se Janův syn Jakub, který se stal knězem, a jeho švagr Bogdan vydají vyléčit dívku posedlou ďáblem. Jejich exorcie skončí tím, že druhý z nich dívku znásilní. To odkazuje na konkrétní případy sexuálního zneužívání, které pod pláštěm boje s ďáblem polská katolická církev ochotně kryla.
„Pokud dobro a láska stojí v cestě rodině, potom rodina vždycky zvítězí. Protože jsme v Polsku. V Polsku je nejdůležitější rodina,“ prohlásí hořce Janova manželka Zofia poté, co si prožije lesbický románek. Od manžela samozřejmě neodejde, protože to je pro ni nepředstavitelné. Vzbouřit se společenským pravidlům dokáže jen Aniela, jejíž flirtování s nevolníkem Matějem je čárou přes rozpočet plánům jejího otce Jana Pawła, který ji chce v zoufalé snaze posunout svoji rodinu na společenském žebříčku provdat za magnáta.
Jestli je Jan Paweł jakýmsi „polským Homerem Simpsonem 17. století“, Aniela v podání Martyny Byczkowske je Lisou Simpsonovou. Je zástupkyní uvědomělé, angažované a „progresivní“ mládeže – a z celé rodiny působí nejsympatičtěji jako hlas rozumu. Můžeme se sice smát tomu, jak zarytě bojuje proti globálnímu oteplování „380 let před tím, než bude změna klimatu nevratná“, i tady ale nakonec seriál míří více do současnosti, když jedna postava prohlásí: „To bychom byli úplní idioti, kdyby se ukázalo, že za 30 let bude změna klimatu nevratná, a my s tím nic neudělali.“
Scénář 1670 trochu trpí nadměrným množstvím postav, které ani při nejlepší vůli nedokáže úplně využít, a tak vesměs zůstávají jen plochými karikaturami. Někdy se mu také moc nedaří věšet gagy na širší příběhovou linii a občas neví, co si s některými nápady počít – třeba když si Bogdan vezme lysohlávky a halucinuje, že je synem sultána z Otomanské říše. Sitcomová ztřeštěnost někdy zahraje do autu vážnější témata rodinných vztahů, ale 1670 sází víc na podvratnou historickou demytizaci ve stylu padni komu padni.
Tvůrci byli údajně překvapeni nadšeným přijetím seriálu v samotném Polsku. Báli se, že za některé historické štulce sklidí kritiku. Možná ale, že polská společnost není zase tak národně-konzervativní, jak se navenek tváří a jakou by ji politici z PiS chtěli mít. Seriál si dokonce odnesl ocenění za nejlepší televizní tvorbu na Polských filmových cenách a Netflix dal nedávno zelenou druhé sérii, která by měla přijít na streamovací platformu v roce 2025.
Poslední díl první série končí pohledem na čerstvě dokončený portrét rodiny Adamczewských, kde Jan Paweł vypadá majestátně a další členové rodiny přinejmenším důstojně. To je to, co zůstalo z historie, televizní štáb se nicméně dokázal podívat pod povrch idyly. Český divák si kromě smíchu může u 1670 povzdechnout, že zatímco naši severní sousedi dostali skvělý seriál satirizující údajně nejslavnější éru polských dějin, my nic podobného nemáme. Ne snad, že by naše historické mýty také nestály za pořádnou revizi. Nicméně nikdo jiný než my sami to udělat nemůže.
Autor je redaktor Alarmu.