Obrázek Selenelion Visual Art (MMXVIII), Flickr, CC BY-NC-ND 2.0 DEED
„Tak co, neposrali to?“ V pátek a o víkendu jsem tento vzkaz viděl na sociálních sítích několikrát. Týkal se seriálové adaptace kultovního čínského sci-fi románu Problém tří těles, který první jarní den zveřejnil ve své videotéce Netflix. První západní seriálové zpracování úvodního románu slavné trilogie spisovatele Liou Cch’-sina (v originále vyšel v roce 2007) fanoušci očekávali s ochranitelskými obavami. Ohlasy ze zámořských novinářských projekcí byly spíše vlažné a varovala loňská čínská seriálová verze Tři tělesa, která veškeré drama rozmělnila do nekonečných konverzací vědců, což se protáhlo na třicet dílů.
Netflixovské verze se spolu se scenáristou Alexandrem Woo ujali producenti David Benioff a D. B. Weiss, kteří stáli za extrémně populární fantasy Hra o trůny. Od začátku bylo také jasné, že streamovací služba na adaptaci románu oceněného všemi zásadními sci-fi cenami nebude šetřit. Osm hodinových epizod seriálu ale nakonec diváky neohromuje vizuálními triky – v tom Problém tří těles zůstává víceméně průměrným televizním seriálem, nýbrž zběsilým dějem, který vrší jeden sci-fi motiv za druhým.
O dost přesvědčivěji než mladí a krásní vědci působí astrofyzička Ye Wenjie, která si s sebou nese obrovskou deziluzi z celého lidstva.
Všechno začíná v naší současnosti, kdy vědci po celé zeměkouli zjišťují, že běžné fyzikální zákony mají najednou povážlivé trhliny. Brzy má vyjít najevo, že za tím stojí vesmírná civilizace San ti, která když zachytila lidské signály, vydala se naši planetu kolonizovat a už z hlubin vesmíru si pohrává s naším vnímáním světa. Může za to „pozvání“ čínské vědkyně Ye Wenjie, jejíž příběh sledujeme v druhé časové rovině, která začíná v šedesátých letech minulého století. Lidstvo se teď musí připravit na setkání s vyvinutější formou inteligence, která nás vnímá jako pouhý obtížný hmyz.
Nutné redukce
Čtenáři Cch’-sinových románů moc dobře vědí, že čínský spisovatel s oblibou používá výbavu tzv. hard sci-fi, s níž je na západě spojován „zlatý věk“ žánru v padesátých letech. Jeho hrdinové jsou většinou elitní vědci, kteří řeší velké problémy lidstva, jež by nejspíš vědeckofantastičtí autoři v pozdějších letech považovali už za poněkud otřepané (v horším případě vyloženě přitažené za vlasy). Setkání lidstva s mimozemšťany, civilizace bez konceptu lži, kryogeneticky zmražený mozek cestující vesmírem nebo neviditelná nanovlákna – Cch’-sin ale nemá problém být jimi fascinovaný, jako kdyby se v žánru objevily poprvé.
Právě tato lehká naivita ale dodává Problému tří těles zvláštní kouzlo – Cch’-sin má povolení být někdy trochu přes čáru, příběh je košatý, komplikovaný a v dobrém slova smyslu tak zběsilý, že se v něm jednotlivosti ztrácejí. Čtenář jednoduše nedostane moc času přemýšlet nad jejich věrohodností, protože nová zápletka čeká hned na další straně.
Příběh ale nezajímají konkrétní vynálezy, řeší spíše filozofické koncepty nebo fyzikální paradoxy. Dalo by se říct, že hlavními hrdiny Cch’-sinových knih vůbec nejsou lidé, ale spíše ideje. Postavy, kterými autor rozhodně nijak nešetří, jsou často zběžně načrtnuté, jsou to mnohdy jen stereotypy, to zásadní se odehrává v rovině teoretických disputací.
Když se Netflix rozhodl udělat z takové sci-fi seriál, musel samozřejmě příběh přizpůsobit formátu. Dějová linka z virtuální reality, kterou mimozemšťané vybraným lidem vysvětlují problémy své civilizace, je zredukována na minimum, čímž jsou z děje vymazány některé zásadní filozofické podtóny. Tvůrci osekali i časté odkazy na čínskou historii, což je ale pochopitelné vzhledem k tomu, že děj je přesunutý do globálního kontextu, hlavně Velké Británie.
Deziluze z lidstva
Nejzásadnější změnou ale prošly postavy vědců. Místo víceméně anonymních hrdinů bez osobního života vstupuje na scénu pětice mladých kamarádů, kteří kromě teoretické fyziky řeší i své vzájemné vztahy nebo osobní problémy. Když se jim dá moc prostoru, začne Problém tří těles nebezpečně připomínat tuctové sitkomové melodrama, jakési Přátele zasazené do děje libovolné epizody Hvězdné brány, která je ale trojnásobně zrychlená.
O dost přesvědčivěji než mladí a krásní vědci působí astrofyzička Ye Wenjie, která si s sebou nese obrovskou deziluzi z celého lidstva. Získala ji v šedesátých letech, když se její otec stal obětí čistek během kulturní revoluce a ona skončila ve vězení. A přispěla k tomu i četba klasiky ekologické literatury Tiché jaro. Tato skepse z lidské civilizace se projeví, když začne s pomocí experimentálního kosmického programu komunikovat s mimozemšťany ze San ti. „Naše civilizace už dávno není schopna řešit své problémy. Přijeďte,“ napíše jim a později se stane hlavou církve, která mimozemskou flotilu mířící k naší planetě vítá s otevřenou náručí. V podání Rosalindy Chao je z astrofyzičky cítit pohrdání lidstvem i chladná odevzdanost někoho, kdo bezmezně věří ve vyšší zásah.
Z dalších vedlejších postav stojí za zmínku Liam Cunningham, který září jako rázný a charismatický Thomas Wade postavený do čela týmu vědců, kteří začnou připravovat lidstvo na příchod mimozemských „hostů“. Se svými podřízenými ďábelsky manipuluje, dává jim jasně najevo, že jednotlivec pro něj nemá žádnou cenu, jenže jeho tým má výsledky. Po krátké depresivní epizodě se lidstvo naučí s hrozbou mimozemského výsadku žít, ten má nakonec přijít až za čtyři století, a tak je pořád dost času, se na něj připravit. I když sofony – mimozemské mikropočítače operující v naší atmosféře – dovedou naši civilizaci sledovat doslova z první ruky a starají se o to, aby se civilizační vývoj zpomalil.
Mrkající nebe
Tvůrci Problému dokázali přenést do seriálu všechny podstatné dějové linky první knihy a v posledních třech epizodách už předbíhají i do Temného lesa, druhé knihy trilogie. S kadencí Cch’-sinových nápadů se vyrovnali se ctí, když ale s každou epizodou přicházejí na scénu nové postavy a vrší se zápletky, nezbývá jim bohužel už moc prostoru na budování atmosféry, díky níž by měl seriál větší šanci zapsat se divákovi do paměti. Filmařsky je to většinu času spíše rutina, která tlačí děj dopředu a neohlíží se napravo ani nalevo. Jedním z mála filmařsky silnějších momentů je závěr páté epizody, v níž se na nebi zjeví obrovské oko a na všech displejích po celé planetě začne blikat nápis „Jste jen hmyz“ a lidstvo se pomalu propadne do depresí.
Právě tato temná linka ale není v seriálu bohužel moc rozpracovaná. Cch’-sin je sice fascinován nápady klasické sci-fi, která bezmezně věřila na pokrok, modernitu a šťastnou budoucnost lidstva, románová trilogie ale tuto premisu celého žánru problematizuje. Je v tom mnohem pesimističtější, dalo by se říct současnější a byl to určitě zásadní důvod, proč romány uspěly i na Západě. Na dějiny lidstva se nakonec Cch’-sin možná dívá s podobnou skepsí jako Ye Wenjie, fyzika nás možná nevede k jedné pravdě, ale k ještě většímu chaosu, a jistoty asi budeme muset hledat jinde. Napětí mezi vědou a náboženstvím, které ale čínský autor pojímá spíše východním způsobem myšlení až mysticky, dává románu ještě jeden zajímavý rozměr, který ze seriálu skoro vymizel.
Zbývající dvě knihy Cch’-sinovy trilogie se odehrávají ve vzdálenější budoucnosti. A zatímco Problém tří těles se rozjíždí poměrně těžkopádně, následné romány Temný les a obzvláště Vzpomínka na zemi explodují nápady a hard sci-fi elegantně ředí sociologií a teorií her. To bude docela výzva pro případné pokračování seriálu, jehož potvrzení je podle všeho na spadnutí. Třeba ale Cch’-sinova psychedelická sci-fi přinutí televizní tvůrce být o něco odvážnější.
Když se tedy vrátíme k původní otázce ze začátku recenze, tedy jestli seriál kultovní román „neposral“ – bude asi spravedlivé konstatovat, že to vlastně mohlo dopadnout i mnohem hůř. Seriál se ale určitě nezařadí do stejné kultovní kategorie jako kniha, na to je příliš opatrný a postrádající invenci.
Autor je redaktor Alarmu.