Foto Adikts, Česká televize
Co by na to, že jsou nazýváni „smažkami“, říkali například všichni ti lékaři a lékařky, manažeři, studenti, výzkumníci, inženýři, učitelé a učitelky, pracovníci úřadů, prodavačky a dělníci – otcové, matky, sourozenci a příbuzní, kteří užívají drogy?
Co by říkali na tento starý znovu a znovu zobrazovaný devadesátkový odpudivý pohled, který vykresluje uživatele drog jako jakéhosi svého druhu šíleného člověka, kterému se můžeme maximálně tak smát? Zhulenýmu Macháčkovi ve filmu Samotáři jsme se přece smáli před dvaceti lety. Nemohli jsme se za tu dobu někam posunout?
Řekli by asi něco jako: Proč proboha autor o lidech, kteří užívají drogy, nic neví? Nechá své postavy zmítat se někde mezi zkrvavenými nosy, nechtěnou erekcí, podivnými bludy, průjmy, třesem a sebevražednými sklony, zatímco většina obvyklých uživatelů drog spí sedm až deset hodin denně, probouzí se kolem 8:00 a do práce se dostává mezi 9:00 a 10:30, přičemž preferuje k snídani vajíčka.
Osm až jedenáct procent lidí ve věku 18–49 let, kteří pracují na plný úvazek, přiznává, že v posledním měsíci užili nějakou nelegální látku. To jsou miliony lidí v Evropě. U nás by to bylo zhruba půl milionu osob.
Ano, například podle dat amerického Úřadu pro národní politiku kontroly drog, sedm z deseti lidí, kteří užívají drogy, mají práci na plný úvazek. Přestože místní data chybí, ta z jiných zemí od roku 1990 konzistentně až do dnešní doby ukazují, že typický uživatel drog není ani zdaleka tak vychýlený ani odpojený od hlavního proudu, jak se nám seriál snaží vnutit. Osm až jedenáct procent lidí ve věku 18–49 let, kteří pracují na plný úvazek, přiznává, že v posledním měsíci užili nějakou nelegální látku. To jsou miliony lidí v Evropě. U nás by to bylo zhruba půl milionu osob. Jak seriál reprezentuje tyto uživatele?
Data také poukazují na to, že přibližně 60 procent uživatelů kokainu bere přímo v práci. Mnoho drog – metamfetamin, opiáty, extáze, kokain – mohou lidé brát, aniž by si toho někdo všiml. Budou se chovat přiměřeně normálně a v porovnání se zobrazením v Adikts, snad až nudně.
Lidé, kteří užívají drogy, by taky řekli, že lepší obraz jejich světa by byl vykreslen, kdyby si autor zjistil, proč vůbec mladí lidé drogy berou. Měl-li být seriál dílem drogové prevence, bylo by užitečné alespoň tušit důvody, které lidi vedou k drogám. Zdravotní sdělení o drogách by bylo relevantnější pro toto specifické publikum.
Americká Národní rada pro výzkum a lékařský ústav v New Yorku zveřejnili, že nejčastějšími důvody pro užití drog jsou relaxace, samotná intoxikace, udržení bdělosti v noci při socializaci, zvýšení aktivity a zmírnění depresivní nálady. Co jiného mají použít než drogy, aby dosáhli těchto efektů, se ze seriálu mladí lidé nedozvědí. Vlastně se z něj o drogách nedozvědí vůbec nic. Co dělat, až se s nimi setkají, jaká jsou rizika a jak je snižovat?
Když si budou chtít odpočinout, vyrovnat se se stresem a šikanou, úzkostí nebo depresí, vypořádat se s emoční bolestí nebo s anamnézou traumatu, zůstat vzhůru, zhubnout, zlepšit si společenské zážitky jako třeba párty – zcela nepoučeni o rizicích často sáhnou po drogách, které jim tohle velmi spolehlivě zaručí.
Koneckonců další studie potvrzují, že šest z deseti mladých lidí uvádí, že jim byly nabídnuty drogy. Více než polovina je vyzkoušela. Pomůže jim seriál tyto situace zvládnout? Ne. Lidi, kteří užívají drogy, by nakonec řekli, že seriál Adikts selhává jako obraz světa drog, selhává jako prevence, selhává jako cokoliv protidrogového. Nezáleží mu na nikom. Nezáleží mu na lidech „smažkách“, kteří užívají, ani na lidech „smažkách“, kteří teprve užívat budou. Jde o nesmyslný, drogové uživatele stigmatizující mix obrazů a zbytečných slov. Neinformuje, jak drogy brát, aby nedošlo k poškození zdraví. Neinformuje společnost, že lidé, kteří užívají drogy, jsou mezi námi a přejí si přijetí a respekt.
Je možné, že si Adam Sedlák a jeho tým tenhle filmový počin užili s velkou mírou kreativity a legrace. To bohužel neospravedlňuje miliony korun zbytečně utopených v něčem, co ve výsledku není a nemůže být dílem drogové prevence.
Autor je sociální pracovník.