Foto Nick Youngson, Pix4free.org, CC BY-SA 3.0
Všichni si snad ještě pamatujeme dobu temna, která nastala, když úřad protidrogového koordinátora obsadila Jarmila Vedralová se svojí represivní rétorikou, a to přes odpor předních expertů v oblasti závislostí. V té době jako by oblast drogové politiky ustrnula. Lidé byli souzeni a odsuzováni za pěstování konopí pro vlastní potřebu a hlasy, které by upozorňovaly na nesmyslnost takového přístupu vůči uživatelům drog, utichly. Policie v klidu vykonávala svoji práci a nikdo se nepozastavil nad krutostí rozsudků, které posílaly lidi na osm let do vězení za vypěstování pár rostlin konopí.
Těžko nemít obavy o budoucnost české drogové politiky, která se pod taktovkou Jindřicha Vobořila vydala směrem k racionální politice závislostí a lidským právům.
Naděje na lepší časy svitla v roce 2022. Jindřich Vobořil se vrátil do funkce národního protidrogového koordinátora a nadšení z jeho návratu neprožívali jen adiktologové a odborníci, ale důvod k oslavám měli i samotní uživatelé drog. Vobořil se nikdy netajil svou inklinací k dekriminalizaci drog a byl člověkem, který bojoval i za práva lidí, kteří užívají drogy. Vždycky tvrdil, že společnost bez drog je iluze. Lidé, kteří užívají drogy, tu byli, jsou a budou, stejně jako drogy samotné. Represe nefunguje.
Na životech feťáků záleží
Vobořil hovořil o prevenci a informovanosti, aby se lidé mohli svobodně a poučeně rozhodnout, zda a jaké drogy vyzkouší. Hovořil o harm reduction, tedy o snižování rizik pro lidi, kteří drogy užili. Hovořil o kvalitní léčbě a podpoře, o destigmatizaci, o regulaci, o bezpečném přístupu k bezpečným drogám nebo alespoň k substituci.
Vobořil je člověk, který chápal význam věty „Na životech feťáků záleží“. Potkal jich možná tisíce. Dobře věděl, že problémem člověka závislého na heroinu není heroin samotný, ale jeho ilegalita. Věděl, že zatímco Česká republika má jeden z nejvyšších počtů vězňů v Evropě a nemalá část jich sedí kvůli nenásilným drogovým deliktům, země na západ od nás postupně zpřístupňují asistovanou léčbu lidem, kteří si na heroinu vytvořili závislost. Věděl, že když dáte lidem drogy, které potřebují, má to řadu pozitivních výstupů: zánik černého trhu, rapidní snížení kriminality, snížení vězeňské populace, lepší zdraví uživatelů, zdanění drog a posílení lidských práv.
Potkal tolik lidí, kteří užívají drogy, že nemohl přijmout obecný obraz zbídačeného feťáka ani katastrofický narativ, že drogy ničí lidi. Věděl, že touha měnit vědomí je prastará jako lidstvo samo a jde v zásadě o přirozenou tendenci. Vytrvale upozorňoval na neférovost toho, že zde máme milion problematických pijanů, které ovšem nekriminalizujeme ani jimi nepohrdáme tak jako uživateli jiných drog. Upozorňoval, že je nesmyslné a kruté zasahovat do života lidem, kteří si vybrali jinou drogu než alkohol.
Vydupal milost pro ayahuascové šamany, mluvil o léčivém potenciálu psychedelik a konopí, dokonce zmínil legalizaci kokainu. Dobře věděl, že koks je bezpečnější než alkohol. Nedávalo mu smysl, že zatímco se každý pátek republika zleje do němoty, lidé, kteří si vybrali jinou drogu, riskují kriminál, okradení nebo poškození zdraví v důsledku vstupu na rizikový černý trh.
Poslední kapka
Chvíli se zdálo, že Vobořilova práce snad bude doceněna. Pro dekriminalizaci konopí byla i vláda. Věc ale začala komplikovat vládní KDU-ČSL. Vobořilem navrhovaný zákon o psychomodulačních látkách, který počítal s odstupňováním drog podle jejich škodlivosti, tak má najednou odpůrce ve vládě, která se předtím zavázala zákon přijmout. Navíc přišel další průšvih v podobě reaktivního zákazu HHC – bez odborné diskuse, bez analýzy, co se stane, když kriminalizujeme tisíce lidí, kteří jenom chtěli brát něco legálního. Nikdo se nikoho neptal. A právě to mohla být pro Vobořila poslední kapka. Konečně kdo z nás by unesl pohled na to, jak se jeho cíle stále znovu vzdalují?
V příštích dnech se budeme dozvídat, kdo by mohl odstupujícího protidrogového koordinátora ve funkci nahradit. Ať to bude kdokoliv, těžko nemít obavy o budoucnost české drogové politiky, která se pod taktovkou Jindřicha Vobořila vydala směrem k racionální politice závislostí a lidským právům. Máme se obávat nové doby temna?
Autor je sociální pracovník.