Foto Justin Sullivan, koláž Alarm
Nikdo by neměl brát drogy. Určitě ne lidovci. Přesto lidé drogy užívají a hned tak s tím nepřestanou. Vládě se sice podařilo zakázat gumové medvídky s HHC, ale místo nich si můžete koupit produkty s HHC-P a jinými variantami. To je dobrá zpráva pro primátorku Brna Markétu Vaňkovou, která se snažila v létě odvést pozornost od šňupání tvrdých drog na ulici k legálnímu užívání HHC. Na začátku března ale stát obrátil a látka, kterou takto propagovala primátorka Brna, vás náhle může dostat do vězení. Je přitom možné, že za rok už si tento derivát THC znovu legálně koupíte. Nedává to smysl, ale takový už je život v této zemi.
Paralelně se vláda pokouší dát dohromady zákon, který by nějakým způsobem legalizoval konopí, tedy nějak legalizoval faktický stav v zemi, v níž se možná polovina populace pohybuje za hranou zákona v případě pěstování, výroby, konzumace, přechovávání, nákupu nebo užívání drog nějak spojených s konopím. Ostatně policie pravidelně informuje, že i držení malého množství drog pro osobní spotřebu je přestupkem, za který dává pokuty, a to až 15 tisíc korun.
Lidovci, nepřátelé pozemské radosti
Současnou novelu se snaží kontinuálně sabotovat lidovci, nepřátelé veškeré radosti na světě, což jim svět navrací zhruba dvěma až třemi procenty v preferencích. V boji proti drogám, a konopí zvláště, mají lidovci dlouholetou tradici – stejně dlouhou jako v podpoře konzumace alkoholu.
V devadesátých letech byl známým bojovníkem proti marihuaně lidovecký poslanec Pavel Severa. Dlouhodobě hájil tezi, že tráva je stejná droga jako heroin, a tak se u nás mezi měkkými a tvrdými drogami dlouho nerozlišovalo. Díky němu prošel zákon „o množství větším než malém“, který nerozlišoval mezi typy drog a pomocí vágní hranice de facto postihoval i držení drog pro osobní potřebu. Tento přístup konzumaci drog samozřejmě nezmenšil, naopak nadále rostla.
Severovo trvání na tom, že drogy nelze rozlišit, se opíralo o neprůstřelné argumenty, třeba jako v rozhovoru z roku 2004 pro Hospodářské noviny: „Nedávno jsem četl článek, že v Británii prokázali první smrt po dlouhodobém požívání marihuany. A pokud je následkem smrt, nelze dělit drogy na měkké a tvrdé.“ Šach mat. S tím se nedá nic dělat. Myšlenku rozvíjel: „Pokud ustoupíme nelegálním aktivitám, které produkují nelegální peníze, tak podpoříme organizovaný zločin, nepřímo podpoříme i obchodování se zbraněmi, se ženami. Protože to je vše propojené.“ Ano, nedává to smysl, ale na otázku novináře, jestli to není naopak, Severa řekl, že si to nemyslí. Severovi to obecně příliš nemyslelo, nicméně na léta dopředu předurčil trajektorii debat o drogách v Česku.
Jeho pojetí světa ani zákon, který prosadil, na realitě v Česku nezměnily vůbec nic, a tak rok co rok vycházely suché informace, že Češky a Češi patří k rekordmanům, co se týče zkušenosti s konzumací marihuany v různých podobách.
Gangy seniorů
Na tom, že byla celá válka proti drogám nebezpečný omyl, který před více než půlstoletím rozpoutaly Spojené státy, dnes panuje konsensus, ale cesta ven se hledá obtížně. Ukazuje to i matoucí český přístup, který se na jednu stranu tváří, že se stát o marihuanu vlastně nezajímá, ale současně je česká policie nejlepší v tom sklidit seniorům s artrózou na zahradě pár kytek a poslat je do vězení. Nejspíš od toho se odvíjí averze šéfa české protidrogové centrály Jakuba Frydrycha vůči snahám o legalizaci konopí, protože by měla problém vykázat nějakou činnost. Přece jen tvrdé drogy se odhalují spíše omylem, když je objeví brigádník v Lidlu v krabici od banánů. Jediný gang, na který česká protidrogová centrála útočí, jsou senioři, které napráskal soused.
Tento stav se snaží v rámci své tradice uhájit lidovci. Původní návrh zákona počítal nejen s legalizací pěstování, sušení a užívání marihuany pro osobní potřebu, ale také se vznikem regulérních obchodů, registrací klientů nebo absencí reklamy. Zní to jako systém, který by Česko mělo zavést rovnou také pro alkohol, na němž je desetina až pětina země závislá.
Návrh zákona vypadal rozumně, a tak nastoupili lidovci. Škola Pavla Severy našla své následovníky – dnes lidovci straší dopravními nehodami, samozřejmě dětmi. Senátor Hraba, což kupodivu není lidovec, pak zašel ještě dál a využít téma legalizace k apokalyptickému strašení legalizací trhu s tělesnými orgány.
Zatím to vypadá tak, že maximem možného bude legalizace pěstování pro osobní spotřebu na vlastní zahradě. Lidovci jsou ostře proti regulovanému trhu, což znamená, že podporují současný neregulovaný trh a s ním veškerou doprovodnou kriminalitu. Totéž platí o šéfovi protidrogové centrály Frydrychovi.
Zkusme jejich argumentaci obhájit a zeptat se tak, aby dávala smysl: Vážně chcete, aby vaše dítě zastřelily drogové gangy nebo je přejely autem při honičce? Aby mu dealer prodal jed na krysy s cukrem? A proč nenávidíte nemocné lidi, kterým pomáhá konopí a jiné látky? Co zakážete lidem příště, dýchat?
Postupná legalizace nejen konopí je jediná smysluplná cesta na světě, kde každý občas potřebuje změnit perspektivu i stav vnímání, včetně primátorky města Brna. Současný přístup nejen ke konopí není jen pokrytecký, ale nebezpečný a v podstatě šílený.
Autor je redaktor Alarmu.