Foto Pixabay, Creative Commons, CC0 1.0, koláž Alarm
K nekonečné řadě vojenských, mezistátních a komerčních partnerství poslanecká sněmovna nově přidala i partnerství lidí. Neposouváme se tím ani tak na Západ, jak nám zvláště koalice Spolu slibovala, aniž by kdy řekla, co to znamená, ale do lunaparku, kde nic není tím, čím se tváří být, a všechno je jen laciná nápodoba něčeho jiného. Více prý chtít nelze. Buď lunapark nebo bláto. Dáme věci do pořádku, ale jen tak nějak napůl, aby se neřeklo. Česko, křižovatka Evropy, ale možná spíš řetízkový kolotoč.
Své síly proti rovnosti lidí napnula sněmovní relikvie Marek Benda, který celý život ve sněmovně dohlíží, aby se na světě nic hezkého nestalo.
Vláda se těší rekordní nedůvěře, počínaje letošním červnem čeká ji série voleb, a přesto se rozhodla, promarnit jednu z mála příležitostí, kde mohla vytěžit mnoho za nic. Místo toho nechala znovu vyhrát Andreje Babiše, který se po schválení variace na partnerství finančních poradců vládě vysmál na sociálních sítích.
K tématu již bylo řečeno vše. Manželství pro všechny včetně adopcí přijaly již před lety státy i vlády konzervativní či katolické, nikomu se nic nestalo a pokud to v Česku nejde, tak jednoduše proto, že naše vláda a náš parlament ve své většině nenávidí vše živé. Být to na současném parlamentu, nemají ženy dodnes ani hlasovací právo.
Manželství je historická kuriozita
Zdá se, že jediným a posledním definičním znakem manželství v Česku je, že ho mohou uzavřít pouze ženy a muži. Je to tak nejspíš jeho poslední význam. Bohužel ani ten nedrží pohromadě, protože čas zadrátovaných hranic, kdy přes ně nesmělo prolézt nic včetně informací, je pryč, a tak ze situace, kdy manželství znamená v různých zemích různé věci, vyplývá, že tento náhodný instrument historie konzervativní zákonodárci nezachrání žádným způsobem. Žádné tradiční manželství ženy a muže neexistuje. Je to historická kuriozita, kterou zuby nehty brání pouze postsovětské země a v nich pravice, která se zaklíná západním konzervatismem. Taková cukrová vata kombinovaná s langošem.
Česká úderka vedená ODS, SPD, lidovci a ANO zastavila ve sněmovně návrh na regulérní manželství pro všechny a umožnila schválení hybridu v podobě partnerství, které gayům a lesbám některá práva přidalo, ale o rovnoprávnost se stále nejedná. Své síly proti rovnosti lidí napnula sněmovní relikvie Marek Benda, který celý život ve sněmovně dohlíží, aby se na světě nic hezkého nestalo. Máme tak novou úpravu dělící občany na první a druhou kategorii, a to kvůli schválenému návrhu z dílny lidovců a ANO.
Vládnoucí koalici se za to stihl okamžitě vysmát Andrej Babiš s tím, že bez něj a jeho strany by neměla koalice vůbec nic. Ihned se začal chlubit, že díky němu mají gayové a lesby konečně rovná práva, a současně zachránil manželství. Sice rovná práva nemají, ale to jeho voličům spíše jedno, zatímco koalice Spolu je před svými voliči leda za pitomce.
Návrh lidoveckého poslance Navrátila a Heleny Válkové z ANO rozšiřuje okruh práv oproti původnímu registrovanému partnerství, komplikaci však přináší v případě postavení dětí. Druhý z páru si může přisvojit dítě svého partnera, ale současně spolu nemohou dítě adoptovat. To může pouze jeden z nich a druhý poté musí, pokud chce, celým procesem projít sám a znovu.
Podle českých konzervativců je totiž pro děti lepší, když zůstanou v dětských domovech, než aby se dostaly do domácího prostředí pečujícího páru. Poslanci současně umožnili, aby si přes přisvojení pár dítě přece jen komplikovaně osvojil, takže to ve výsledku nedává smysl. A to je hlavní smysl většiny opatření této země, abyste nic nebyli schopni nikomu ve dvou větách smysluplně vysvětlit. Místo zákonů máme cáry náhodně slepených papírů.
Zákon se samozřejmě neobešel bez obvyklé kaskády bizarních vyjádření, z nichž může zmínit lidovce nebo SPD. Ukázky najdete ve Všichni tady umřeme.
Konzervativci, břišní tyfus demokracie
Hybrid lidského soužití nebyl přijat ve vzduchoprázdnu. Prošel den po setkání spolku V4, jehož smysl se hledá těžko. Setkání bylo tentokrát prezentováno jako střet dvou rozdílných polovin, tedy aktuálně proukrajinské dvojice Česko – Polsko a proputinovské dvojice Slovensko – Maďarsko. Co ale V4 spojuje je právě v různé míře nesnášenlivý vztah k právům lidí, kteří vybočují z národoveckých fantazií o tradičním světě.
Situace těchto zemí se liší a v rámci nich působí i český lunapark jako luxusní resort, kde mají lidé alespoň nějaká práva, zatímco v Polsku nemohou ženy rozhodovat ani o vlastních reprodukčních právech. Mohlo to být Česko, které mělo příležitost nastavit změnu poměrů na části území pohrobků Varšavské smlouvy, ale bohužel selhalo.
Podobně selhalo v případě Istanbulské úmluvy, kterou český Senát potopil na konci ledna. Opět kvůli pravicovým konzervativcům, což je takový břišní tyfus demokracie. Gayové a lesby tak nesmí mít stejná práva a současně se ženy nesmí těšit ochraně před domácím, tedy tradičním rodinným násilím. K tomu si přidejme, že jsme jedna z mála zemí, v níž není zakázáno bít děti, čemuž se u nás říká výchova.
Pomalu nám tady vyrůstá definice tradiční „české“ rodiny: spojení ženy a muže se státem tolerovaným násilím na ženách a také na dětech. A tohle seskupení brání konzervativci proti rozvratu coby základní pilíř civilizace.