Sněmovna se pokouší odpovědět na otázku, jestli je možné vložit lístek do obálky a poslat ho poštou

Podle Babiše by sněmovna měla řešit důležitější věci, než je korespondenční volba. A tak ji na týden zablokoval, aby nemohla řešit vůbec nic.

Když se v česku rušila superhrubá mzda, která zruinovala státní finance na léta dopředu, prošlo to jako nic. Když se řeší nový způsob, jak doručit hlasovací lístek do urny, sněmovna je na barikádách. Babiš s Okamurou si jsou ochotni urvat hlasivky, aby zachránili demokracii a ústavu.

Babiš tvrdí, že si zoufalá opozice chce korespondenční volbou přihrát hlasy pro sebe. Má jistě trochu pravdu. Součástí této pravdy je, že Babiš ze stejného důvodu proti korespondenční volbě brojí. Chce zabránit voličům, kteří by jej nejspíš nevolili, aby se k volbám vůbec nedostali.

 

Pokud chce člověk pobývající dlouhodobě za hranicemi hlasovat, musí se vydat na český zastupitelský úřad v dané zemi. Ty bývají nejčastěji jen v hlavním městě. Pokud pobýváte jinde, čeká vás minimálně celodenní výlet napříč zemí, ve které zrovna žijete. Také proto se počty hlasujících v zahraničí v každých volbách počítají v tisících. Pokud mezi občany a urnu položíme několik set či dokonce tisíc kilometrů, které musí zdolat, aby vhodili ve stanovený den svůj lístek do urny, pak je to činí ve volbách nerovnými. Brání to výkonu volebního práva.

Návrh korespondenčního hlasování bohužel nepředkládá vláda a neprošel tak standardním legislativním a připomínkovým procesem. Vláda svou programovou prioritu prosazuje coby návrh skupiny poslanců, což je u tak zásadní změny tristní přístup. Nicméně nevidíme ho poprvé a jistě ne naposled.

Návrh nepočítá s tím, že by korespondenčně mohli volit lidé na dovolené. Má se týkat jen lidí, kteří pobývají v zahraničí delší dobu, reálně někde bydlí a mohou to doložit. Týká se to tedy pracujících nebo studentů. Na rozdíl od jiných zemí bohužel nezpřístupní korespondenční volbu lidem v Česku. V Česku musí být každá revoluce sametová a trvat několik staletí.

Opozice se vozí na tom, že jelikož bude lístky vyplňovat a lepit do obálky každý sám, je tím ohrožena tajnost volby. Asi nelze vyloučit, že do tohoto procesu může někdo další vstoupit. Asi je ten prostor potenciálně větší než když musíte za plentu. Na druhou stranu se už u nás v některých místech rušily a opakovaly volby kvůli manipulacím a kupčení s hlasy již u současného systému. Stejně tak je volební manipulací, když některé subjekty kandidující ve volbách vlastní média nebo nekonečnou hromadu peněz.

Vládní strany se v diskuzi připomínají tím, že je to v Evropě normální. Stejně normální je v Evropě třeba manželství pro všechny a stejně bizarně zní vládní argumenty proti němu. Každopádně v Evropě za celá léta nepřineslo distanční hlasování žádné problémy ani náhlé změny ve výsledcích voleb. Kdyby dnes někdo vynalezl kolo, bude česká sněmovna nejspíš debatovat, jestli se skutečně točí.

Babiš navrhl, že by měl příště hlasovat v Bratislavě

Reálně se debata o korespondenční volbě prakticky nevedla. Každý odříkal své a opoziční politici navrch přidali několik hodin mluvení. Babiš tak zkusil na úvod svého nekonečného projevu zaujmout tezí, že by lidé neměli volit ani na zastupitelských úřadech, ale měli by se hrdě vrátit volit tam, kde se narodili. To je poměrně neortodoxní nápad od někoho, kdo se narodil v Bratislavě.

Pak hodiny bloumal napříč tématy. Chvíli stavěl onkologické centrum v Brně, hrozil pěstí bruselské chobotnici nebo si cucal z prstu, že Orbánovo autokratické Maďarsko patří k největším investorům v Česku, zatímco reálně se krčí v kolonce „ostatní“.

Největší výkon ovšem předvedl Tomio Okamura, který svými jedenácti hodinami deklasoval i Fidela Castra a ve své řeči se třeba věnoval srovnání Masaryka a Havla se závěrem, že by politika měla být humanitní a mravní.

Kdyby čeští politici projevovali podobné nasazení, jaké předvedli při debatách o vložení lístku do obálky, také u náročnějších témat jako školství, věda, výzkum nebo sociální služby, možná bychom už dávno dohnali Skandinávii.

Čtěte dále