Foto Martin Cígler, CC BY-SA 3.0, koláž Alarm
Loňský rok byl nejteplejší v historii měření. Začátek letošního roku plynule navázal. V únoru bylo jako v dubnu a březen i duben vypadají spíše jako červen, v květnu může být 40 stejně jako může sněžit. Čeští politici k tomu v lepším případě nemají co říct. V horším se obávají, abychom to se záchranou klimatu nepřeháněli. To je třeba hlavní bod programu Babišova hnutí do europarlamentu: zastavit Green Deal a zelené fanatiky. Podobný program nabízí koalice Spolu s Vondrou v čele.
Kdo a co může za změnu klimatu, ví v tuto chvíli nejspíš s výjimkou Václava Klause všichni, včetně kamení a domácích spotřebičů. Nepříjemnou novinkou je, že je současný vývoj rychlejší a dramatičtější, než se čekalo, a nikdo si není jistý proč. Z toho vyplývá, že není jasné, co nás přesně čeká.
Aktuální hodnoty oteplování se pohybují v pesimistických scénářích. Každý z uplynulých deseti měsíců překonal předchozí rekord. Teplota povrchu planety v březnu o desetinu překonala předchozí rekord z roku 2016. Současně byla skoro o 1,7 stupně vyšší než v předindustriálním období, tedy v době, než začal člověk svou činností dramaticky měnit planetární klima. Za posledních 12 měsíců pak byl povrch země o 1,6 stupně vyšší než v předindustriálním období.
V Pařížské dohodě o boji proti globálnímu oteplování z roku 2015se státy zavázaly, že přijmou taková opatření, aby teplota země oproti předindustriálnímu období nestoupla o více než 1,5 stupně. Poslední rok tento cíl překonal, což ještě neznamená, že to musí být trvalý stav. Možná se jedná o výkyv. S jistotou to nikdo neví.
Už v Paříži se přitom mluvilo o tom, že reálně přijaté závazky a opatření nás neudrží ani pod dvěma stupni. Od té doby se nic nezměnilo. Před prosincovou klimatickou konferencí v Dubaji OSN varovala, že současný vývoj směřuje k oteplení o tři stupně. Výsledná dohoda pak po vyčerpávajícím boji obsahuje výzvu, že by země měly odejít od využívání fosilních paliv, což je pokládáno za bezmála revoluci, ale současně není dohoda pro nikoho závazná. Jako obvykle.
Na samotné konferenci byl přítomen rekordní počet fosilních lobbistů, okolo dvou a půl tisíc. To se odrazilo také ve vyznění celé dohody. Možná to byla spíše konference byznysmenů s fosilními palivy než konference o klimatu. Pozdvižení vzbudilo prohlášení samotného předsedy klimatické konference, současně ministra průmyslu Spojených arabských emirátů a šéfa státní ropné společnosti sultána Džábira, že za odchodem od fosilních paliv nestojí žádná věda.
Nicméně pokrytecké bylo a je i postavení mnoha západních států, jejichž fosilní společnosti žádný útlum těžby reálně neplánují a spotřeba fosilních paliv utěšeně roste. Producenti fosilních paliv nejspíš do konce dekády zečtyřnásobí těžbu ropy a plynu, v čemž vedou Spojené státy.
Všechno je v pohodě
Takto by šlo dlouho pokračovat. Pokud má někdo pocit, že se toho pro odchod od fosilních paliv dělá zbytečně moc, nedává nejspíš pozor. Taková je ovšem pozice českých politiků. Ti ze stran zastoupených v parlamentu se v zásadě dělí na ty, kteří k problému raději mlčí a na ty, kteří současnou klimatickou politiku Unie, Green Deal a spol. napadají coby přehnané či fanatické. V situaci, kdy se dle klimatologů, ale nakonec i toho, co vidíme venku, nacházíme na území, na jakém planeta s lidmi na svém povrchu nikdy nebyla. Přesto jsou v českém veřejném prostoru pokládáni za větší problém lidé, kteří na hodinu zablokují dopravu než doprava samotná. Vadí sklo potřísněné barvou, které chrání obraz, ale nikoho nevzrušuje fosilní impérium Křetínského nebo Tykače. Lidí, kteří by měli stát před nějakým klimatickým tribunálem v Haagu za zločiny proti životu na Zemi.
Tažení proti Green Dealu a zeleným fanatikům je momentální hlavní agendou oligarchy Babiše před volbami do Evropského parlamentu. My ale nepotřebujeme méně zelených fanatiků, my potřebujeme méně oligarchů a miliardářů. Do Bruselu Babiš posílá Kláru Dostálovou, jejíž hlavní úlohou je poslouchat Andreje Babiše. Součástí jejího programu je záchrana spalovacích motorů, což není nic jiného než hájení zájmů fosilního průmyslu.
Něco podobného jako Babiš nebo Dostálová nakonec říká také leader koalice Spolu do Europarlamentu, konzervativní fanatik Saša Vondra. Ten o projednávaném plánu Evropské komise snížit emise do roku 2040 o 90 procent řekl, že se Komise snaží „vnutit lidem jiný životní styl, omezovat možnost jejich svobodné volby.“ Podle Vondry mají lidé nejspíš svaté právo zruinovat pro své pohodlí život na Zemi a učinit planetu pro další generace neobyvatelnou.
V jiném rozhovoru Vondra řekl, že levice „chce měnit lidskou přirozenost a slibuje spásu, tentokrát před klimatickým usmažením, ať to stojí, co to stojí.“ Zatímco pravice nabízí prosté usmažení, na kterém vydělají fosilní miliardáři. Vondra se chystá v Evropském parlamentu spolupracovat s Dostálovou z ANO v tažení za záchranu fosilních motorů.
Jiným etalonem z ODS může být ministr dopravy Martin Kupka, který se stará, aby se v Česku zbytečně nepodporovala elektroauta, protože o vše se má postarat trh. Českou politiku také oblažil ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák. Ten v polovině března prohlásil, že musíme ubrat ze záchrany planety, abychom si zachovali životní standard. Březen jako další měsíce před ním překonal v teplotě všechny dosavadní rekordy. Na něj navázal duben, který nás oblažil třicetistupňovými vedry hned v prvních dnech. Možná náš životní standard ohrožuje spíše změna klimatu než snaha tuto trajektorii zvrátit.
Nejdříve politici vše ignorovali s tím, že to jsou jen zmatené teorie vědců. Dnes stojí uprostřed klimatu, které nedává smysl, a tváří se, že se nic neděje. Těžko říct, co z toho je depresivnější.