Foto PL, Unsplash
Že se svět pomalu přesouvá k elektrickým autům a že Evropa v tomto nestíhá, už si všiml skoro každý. V tuto chvíli se hovoří především o tom, zda se Americe podaří ustát nástup Číny. Mezi nimi se krčí Evropa, které chybí národní šampion, na něhož by si bylo možné v přechodu k elektrickým vozům vsadit. Všiml si toho i ministr dopravy Martin Kupka. Tomu se v několika rozhovorech v podstatě podařilo odhalit příčinu: Čína i USA masivně investují a dotují své automobilky. Nicméně pro Evropu z toho vyvodil, že ji má zachránit volný trh. Jsme tak možná poslední část světa, která ještě věří v neviditelnou ruku trhu. Amerika i Čína nám v tomhle zápalu pro férovou hru velmi fandí.
Osobně si nemyslím, že je nahrazení spalovacích aut těmi elektrickými řešením jakékoli krize, natož klimatické. Stejně tak ale není řešením prostý krach evropských automobilek, na něž je navázáno obrovské množství pracovních míst v celé Evropě. A to se netýká jen samotné výroby, ale všech dalších přidružených činností. Není to jen technický či průmyslový problém, ale především sociální.
Pozice České republiky v přechodu k elektromobilitě je dlouhodobě fascinující. Naše země je na výrobě aut prakticky závislá, ale větší rozšíření elektroaut v Česku odmítají naše vlády podporovat. Teprve letos stát spustil dotace na nákup elektroaut, ty jsou však určeny pouze firmám a s rozšířením pro jednotlivce se nepočítá.
Zahraničním automobilkám pomáhá záhadná energie
Ministr dopravy Martin Kupka ve dvou rozhovorech pro Český rozhlas v posledním týdnu komentoval situaci elektrických aut v Evropě. Nejprve se mu podařilo odhalit jednu z příčin nastupující čínské dominance: Evropa se podle něj „nemůže uzavřít, jak to někteří říkají, před konkurencí z Číny, byť je to často nefér s ohledem na tamní masivní vládní podporu inovací“.
Kvůli víře ve volný trh a soutěž rozdrobených států není Evropa schopná postavit se za své domácí výrobce.
Ze zjištění, že čínským automobilkám pomáhá masivní podpora inovacím, však kupodivu pro Evropu vůbec nic nevyvodil, a o pár vět dál se tak vrátil do bezpečné náruče ideologie, na jejíchž troskách živoří jeho rodná ODS: „Když vycházím z návštěvy veletrhu v Mnichově minulý rok, tak bylo jasné, že čínské a americké automobilky měly větší energii. Tohle je věc, kterou musíme překonat. Možná je to také díky tomu, že jsme si zbytečně zvykli na regulace, které do jisté míry formují konkurenční prostor.“ Americkým a čínským automobilkám pomáhá záhadná energie, zatímco ty evropské dusí pohodlné regulace. Škoda, že se nedá o té záhadné energii něco víc zjistit.
V nedávném podcastu The Daily magazínu The New York Times se záhadné energii stojící za rozvojem nejprve Tesly a následně čínské konkurence věnovala investigativní novinářka Mara Hvistendahl. Popsala kalifornský systém „emisních povolenek“, který penalizuje výrobce aut s velkými emisemi, kteří si pak kupují povolenky od výrobců, kteří vyrábějí nízkoemisní auta. Od vstupu do tohoto programu v roce 2008 z něj Muskova Tesla získala okolo čtyř miliard dolarů – v řeči ministra Kupky se jedná o tajemnou energii. Zdroj této energie Musk v Kalifornii opečovával a současně tlačil na Čínu, aby jej rovněž adoptovala. V tom mu pomáhala i samotná Kalifornie.
Peníze, regulace a státní podpora
V roce 2017 Čína adoptovala kalifornský systém a od té doby se rozvíjí kooperace v této oblasti. Muskovi to přišlo vhod, protože zhruba v té době to s Teslou podle Hvistendahl vůbec nevypadalo dobře. Akcie se řítily ke dnu a záhadná energie vyprchávala. V roce 2020 Tesla otevřela s velkou slávou v Šanghaji továrnu, v níž dnes pracuje dvacet tisíc lidí a svou produkcí patří k nejvýkonnějším v rámci Muskova impéria.
Elon Musk Číně otevřeně děkoval za záchranu, tančil na pódiu při otevření továrny a velebil kapitalistickou diktaturu pro její energii, odvahu a pracovitost. Energie Číny udělala z Muska jednoho z nejbohatších lidí na světě. Čína však Muska do země nepřilákala proto, že by ho chtěla adoptovat. Potřebovala podle Hvistendahl vytvořit vlastní průmysl elektrických aut. Muskova Tesla měla díky know-how a své pozici zvýšit tlak na domácí výrobce, ale také jim ukázat, jak se to přesně dělá, a vytvořit potřebnou infrastrukturu pro výrobu elektrických aut. A přesně to se stalo. Energie tedy nemá jen podobu přímým investic.
Čína například zavedla vysoký poplatek za registrační značku pro nová auta, ale tento poplatek se rovnal nule v případě elektrických aut. Podobnými mechanismy tlačí lidi k tomu, aby dávali přednost elektrickým vozům. Během pár let si Čína vybudovala své domácí Tesly, které však stojí polovinu toho, co ta americká. Čínská automobilka BYD již loni překonala v prodejích Teslu a má hotové vozy, na něž Evropa ani Spojené státy nemají odpověď. Výsledkem je prudký pád akcií Tesly a pokles prodejů.
Když Kupka mluvil v jiné části rozhovoru o tom, že viděl, co evropské automobilky chystají, je třeba dodat, že právě v tom je problém. Chystají, co má Čína už dávno v prodeji. Ve stejné době schválily Spojené státy masivní plán dotací na nákup elektrických aut americkými domácnostmi. Navzdory evropskému lobbingu tato „energie“ nebude určena pro auta vyráběná v Evropě, ale pouze pro ta americká. Za českou dotaci pro firmy si oproti tomu lze koupit elektrická auta odkudkoli, limitem je pouze maximální cena.
Evropa je tak v tuto chvíli odkázána na roztříštěné národní podpory, které se liší stát od státu, jsou většinou časově omezené a v mnoha zemích neexistují vůbec. Kvůli víře ve volný trh a soutěž rozdrobených států není Evropa schopná postavit se za své domácí výrobce.
Místo potřebné energie Kupka nabízí slib budování infrastruktury, což slibovali čeští politici už před pěti i deseti lety. Dodnes neexistuje. Evropa zůstává roztříštěným územím, poslední oázou volného trhu, kde se Unie snaží zajistit rovnou soutěž mezi několika zbývajícími automobilkami, které jsou v tuto chvíli odsouzeny k zániku. Je to asi, jako kdyby Spojené státy měly jako svou prioritu zajištění férové soutěže mezi automobilkami z Kalifornie a Detroitu, zatímco by Čína dávala pozor na rovné podmínky výrobců z Šanghaje a Šen-čenu. Jenže i na Měsíci Američané přistáli jako první díky „neférové“ vládní podpoře a masivním dotacím.
Autor je redaktor Alarmu.