Foto Brecht Bug, Flick, CC BY-SA 2.0
Zmrzlé městečko kdesi na americkém zapadákově, démonický nájemný vrah, bezskrupulózní zločinci, přihlouplí policisté a obyčejní lidé, kteří se v nastalém chaosu snaží nějak přežít. Každý díl ze seriálové antologie Fargo měl podobné ingredience, režisér, scenárista a producent seriálu Noah Hawley z nich pokaždé smíchal působivé drama, jehož tajnou ingrediencí byla vždy také špetka černého humoru. Zásadní roli ve spletitých příbězích Farga totiž hrála náhoda, prvek neurčitosti, který z drsných záporáků dělá nešikovné poplety a z krvavých přestřelek černé grotesky.
Formát bajky nicméně Hawley používá také proto, aby ukázal americké maloměsto a potažmo celou americkou společnost jako divočinu, v níž silnější zvířata mohou tyranizovat ta slabší.
Seriál pravidelně sbírá nominace na Emmy a Zlaté Glóby (letos tři neproměnil) a hrají v něm herci z první televizní ligy. Jinak tomu není ani v páté sérii, která tento týden vyvrcholila desátým dílem na stanici FX. John Hamm známý ze seriálové klasiky Šílenci z Manhattanu/Mad Men v ní ztvárnil šerifa ze Severní Dakoty, který svému okrsku vládne pevnou rukou a často se pohybuje za hranou zákona. Trousí citáty z Bible, jeho jednotky připomínají polovojenskou organizaci a v soukromí je za machistického tyrana. Jeho idylka skončí, když zjistí, že jeho bývalá manželka, po níž dlouho neúspěšně pátral, žije pod novým jménem Dorothy „Dot“ Lynn (Juno Temple) v sousedním státě.
Roy za ní pošle své muže v čele s nájemným vrahem Olem (démonický Sam Spruell) – Dot možná vypadá jako křehká hospodyňka, ale má instinkty tygřice, které jí už jednou pomohly uprchnout od násilníka. Znovu se jí podaří svým uchvatitelům vyklouznout a následně se roztočí divoký kolotoč nahánění, přestřelek, útěků a psychologických válek. Zásadní roli v něm hraje také Dotina tchyně Lorraine (Jennifer Jason Leigh), superbohatá majitelka firmy „pomáhající“ dlužníkům, která je stejně jako šerif Roy přesvědčená o tom, že díky svému postavení a penězům žije mimo společenské regule a může si tak dovolit úplně všechno. Ze střetu těchto dvou tvrdohlavých zástupců společenského pořádku (toho viditelného i neviditelného) samozřejmě může vzejít jen jeden vítěz. A Dot, spolu s nájemným vrahem Olem nebo policisty Olmsteadem a Witt Farrem zjišťují, že jsou v této partii jen obyčejnými pěšáky.
Lidskost za násilím
Hlavní stavební prvky Farga určil už stejnojmenný film bratří Coenů z roku 1996, na který Noah Hawley přiznaně navazuje. Jednotlivé série – první vyšla v roce 2014 – jsou uzavřené, ale sdílí fiktivní svět (situovaný do skutečného městečka v Severní Dakotě) a obsahují četné narážky na Oscarem oceněný filmový noir. Stejně jako kultovní film z devadesátek, otevírá každý díl Farga titulek „Tohle je skutečný příběh“, po němž následuje poznámka o tom, že z úcty k obětem je příběh vyprávěn přesně, jak se v roce 2019 udál, jen jména jsou změněná.
Je to trik, který má divákovi vnutit trochu odlišný způsob sledování. Žádný z příběhů Farga se samozřejmě nestal, Coeni a Hawley si jen trochu zlomyslně pohrávají s fetišem autenticity televizní zábavy, ale také odhalují část svého autorského kouzla – příběh plný groteskního násilí a ďábelských zloduchů vyprávěný se zjevnou nadsázkou nakonec působí přesvědčivě, jako by se „mohl stát“ hlavně proto, že postavy v něm dělají zcela lidské chyby, a proto jsou uvěřitelné.
Šerif Roy je srdnatý bojovník za starou dobrou Ameriku ze snů americké MAGA pravice, jeho pečlivě budovaný systém se ale začne rozpadat, když se na scéně objeví jeho exmanželka. Ukázala mu jeho slabost, když se mu dokázala vzepřít a on se jí musí stůj co stůj pomstít, ale zároveň ji nejspíš pořád miluje a doufá, že přijde k rozumu a začne se zase chovat jako poslušná ženuška. A tady tkví začátek jeho konce.
Všechny postavy ve Fargu jsou tak trochu karikaturami a herci proto mají občas tendenci přehrávat, což platí hlavně pro Jennifer Jason Leigh v roli zlomyslné podnikatelky s lidským neštěstím Lorraine, nicméně Jon Hamm hraje svého záporáka, který v sobě poprvé objevil soucit, s neuvěřitelnou bravurou. Pořád v něm vidíme playboye Dona Drapera ze zmíněných Šílenců z Manhattanu, ale o to je jeho vesnický šerif pohybující se mimo zákon děsivější. Za maskou drsňáka s bouchačkou je ale i zoufalství, které plyne z přesvědčení, že když někde ustoupí, rozpadne se všechno, co budoval.
Tygřice peče cookies
Příběhy z městečka Fargo jsou vlastně bajky. Stejně jako u Coenů se pod povrchem dramatu plného groteskního násilí skrývá příběh o věčném střetu dobra a zla. Podtrhují to zvláštní proslovy nájemného vraha Ola, který dění komentuje v alegorických obrazech. Dot je pro něj srdnatá tygřice, která se dokáže vysmýknout z každého nebezpečí a nedbá na to, že ostatní zvířata jsou větší a silnější.
Formát bajky nicméně Hawley používá také proto, aby ukázal americké maloměsto a potažmo celou americkou společnost jako divočinu, v níž silnější zvířata mohou tyranizovat ta slabší. Roy terorizuje svoje ženy, zatímco Lorraine vládne podobně nesmlouvavě nad svým dluhovým impériem a pohrdá svojí slabošskou snachou, která si získá její respekt až teprve když přežije několik přestřelek.
Každá řada Farga se zdá být pesimističtější a temnější než ta předchozí. Obyčejní lidé, kteří chtějí jen žít své obyčejné životy, jsou zas a znovu vtahováni do bitev, které nemohou vyhrát, jejich jedinou šancí je to, že se nad nimi někdo z těch nahoře smiluje. V bajkách nakonec vítězí dobro, ale tady je za ně možná jen převlečené menší zlo. Závěrečná coda páté série, snová scéna, v níž se Dot a Ole rok po událostech z předchozích epizod potkají v kuchyni a společně pečou cookies, přesto nabízí nějakou naději, že laskavost může porazit trauma. Možná je to naděje bláhová, ale nic lepšího teď k dispozici nemáme.
Pátá série Farga znovu nabídla všechno, co na seriálu diváci milují – skvěle napsané a zahrané záporáky, zamotané dějové linky i neobvyklý mystický podtón spojený s postavou nájemného vraha. Žádná z předchozích sérií nebyla vyloženě špatná, ale aktuální díl se možná přiblížil kvalitou až k dosud zdánlivě nepřekonatelné první sérii. Ta před dekádou více než opodstatnila myšlenku pustit se ve šlépějích dvacet let staré filmové klasiky. Pátá série pro změnu dokázala, že má smysl ve Fargu dál pokračovat.
Autor je redaktor Alarmu.