Foto KurunaYuki, DevianArt, CC BY-SA 2.0
Modré oči za žlutě zbarvenými skly brýlí a dokonale nabroušená katana. To jsou poznávací znamení samurajky Mizu, hlavní protagonistky zdánlivě nikterak originálního námětu o pomstě osamělého bojovníka bez přátel i romantických partnerů. Jenže manželské tvůrčí duo Michael Green a Amber Noizumi její cestu za pomstou pojímá odlišně, než by se od tohoto žánru čekalo. Do osmidílné série se nebojí vmíchat téma rasismu, antikolonialismu nebo sexismu a v dnešní době trochu vyčpělý žánr „revenge“ tak trochu posunout.
Příběh se totiž odehrává v Japonsku 17. století (období Edo), kdy je celá země takřka neprodyšně uzavřena cizincům, což se odráží i v postoji místních obyvatel k hlavní hrdince. Mizu je totiž dcerou Japonky a Evropana, jehož dědictvím jsou především její zářivě modré oči, znak, který „dítě bílého ďábla“ odlišuje od všech ostatních, dětí i dospělých.
Čtyři možní otcové
Právě modré oči mladé dívce dělají v izolované společnosti ze života peklo už od dětství, do kterého se vyprávění pravidelně vrací, a to často originálními způsoby, jako například tradičním japonským divadlem. Příběh i hlavní hrdinku dopředu pohání jediná myšlenka. Najít a zabít svého otce, o němž ví jen to, že v době jejího narození šlo o jednoho ze čtyř mocných Evropanů v Japonsku.
Na sérii, která umně kombinuje 2D a 3D počítačovou animaci, je vidět, nakolik šlo pro autorský pár o intimní záležitost.
Během dospívání musí Mizu skrývat nejen barvu svých očí, ale také fakt, že je žena. Výjimkou je pobyt v dílně nevidomého kovářského mistra, který ji přijme jako svou učednici. Zda ví, že nejde o chlapce, za něhož se dívka vydává, nedá stařec nikdy najevo. Právě mistr mečíř, jehož umění Mizu obdivuje, patří k postavám, které nabourávají její honbu za smrtí čtyř potenciálních otců. Prvek humoru, ale i zcela odlišného pohledu na životní hodnoty nabízí nepoučitelný a upovídaný parťák Ringo, který se k hlavní protagonistce připojí hned v úvodu vyprávění.
Zatímco původně kuchařský pomocník, který podobně jako Mizu čelí posměškům a urážkám kvůli svému fyzickému vzhledu, vnímá cestu jako příležitost pro nový začátek, modrooká samurajka trvá na svém cíli. „Nemám zájem o peníze ani moc,“ říká ve scéně jednomu ze svých nepřátel. „Nemám zájem být šťastná. Pouze uspokojená,“ dodává. Hrdinka tím předznamenává způsob, jakým se vypořádává s překážkami na výpravě za jedním ze svých domnělých otců. V tomto případě za irským obchodníkem se zbraněmi a opiem Fowlerem, kterému propůjčil hlas Kenneth Branagh.
Různé zbraně
Způsob vypořádávání se s problémy pomocí svých schopností pak Mizu spojuje s další z vedlejších postav. Samuraj Taigen, se kterým se zná z dětství, sází stejně jako hlavní hrdinka na ostrost své čepele, což diváci uvidí ve skvěle ztvárněných bojových sekvencích.
Naopak urozená Akemi využívá poněkud jiných zbraní, ačkoli jako žena čelí podobnému útisku ze strany mužů jako Mizu. Jenže zatímco Mizu své nepřátele někdy doslova porcuje neobyčejně rychlým pohybem meče, Akemi využívá svoji inteligenci i šarm. A to v paláci svého otce lorda i v nevěstinci, kde se ocitne po svém útěku z domova kvůli domluvenému sňatku. „Obě ženy bojují s patriarchálními omezeními světa, ve kterém se nacházejí, i když každá jde jinou cestou, často i protichůdnou k tomu, co lze považovat za svobodu,“ píše pro The Guardian Rebecca Nicholson.
Seriál zvládá bavit při sledování linie kterékoli ze zmíněných postav, a tak posun v ději nutně nestojí na hlavní protagonistce. „I když spolu nejsou na obrazovce, seriál jejich příběhy dovedně splétá dohromady. Jejich dějové oblouky se vyvíjejí vedle sebe, každý odráží ostatní a posouvá příběh kupředu. Všichni svým vlastním způsobem promlouvají k hlavním tématům seriálu,“ všímá si Petrana Radulovic na serveru Polygon.
Inspirace z vlastního života
Na sérii, která umně kombinuje 2D a 3D počítačovou animaci, je vidět, nakolik šlo pro autorský pár o intimní záležitost. „Mnohonárodnostní lidé, včetně mě, až příliš dobře znají neustálé narážky ostatních na svůj fyzický vzhled. Cizinci, přátelé i rodina poukazují na to, které rysy ‚patří‘ ke které části naší identity,“ řekla Polygonu Amber Noizumi.
Na myšlenku modrookého samuraje, který nenávidí svůj původ, a proto se rozhodne zničit svého „původce“, dvojice přišla při narození své dcery. „Proč jsem byla tak nadšená, že má moje dcera modré oči? Proč jsem nadšená, že moje dítě vypadá víc jako běloch?“ popsala své pocity Noizumi pro magazín Tudum.
Od toho se odráží i grafický design postavy, na kterém se podíleli právě lidé se zkušenostmi, jako mají hlavní hrdinka i autorka. „Hrdinka je na mnoha úrovních nejednoznačná, není jisté, jestli je Japonka, nebo Evropanka, jestli jde o muže, nebo ženu,“ píše Radulovic. A do značné míry nejednoznačný je i svět, ve kterém si Mizu hledá své místo. Ten kombinuje japonské reálie období Edo s fiktivními postavami a příběhovými prvky, které si berou inspiraci ze seriálů jako Zaklínač nebo Hra o trůny.
Antikolonialismus i patriarchát
Svět Modrookého samuraje je dostatečně prokreslený, uvěřitelný, nepůsobí černobíle a navíc se na něj hezky dívá. Animace postav sice nedosahují kvality dalšího hitu Netflixu Arcane, scenérie japonské krajiny ale steampunkové fantasy mnohdy předčí. Zatímco detaily postav možná pokulhávají za aktuální špičkou animovaných děl, jakmile se dostanou do pohybu (především pak v bojových, a nutno říct krvavých, scénách), jedná se o vrchol současné animace. Kromě toho seriál exceluje také v milostných scénách, kterým podle svých slov autoři věnovali stejnou péči jako těm bojovým.
Modrooký samuraj se navíc nebojí ani vážnějších celospolečenských témat. „Odkazuje na témata feminismu nebo antikolonialismu, ale nikdy se nedostane tak hluboko, aby přišel s něčím zvlášť pronikavým nebo originálním,“ píše o seriálu Angie Han pro server The Hollywood Reporter. Stále tak jde především o vcelku prostý příběh o pomstě, plný brutality, zrady a tragických i osudových příběhů, který celých osm hodin velmi dobře drží nastolené tempo a svým koncem láká na své další pokračování.
Právě otevřený konec a možná až videoherní šablonovitost a repetitivnost, spojené s úkolem „dojdi někam a někoho zabij“, může tvůrcům zadělat na problémy v případných dalších řadách. Ta první ale Modrookého samuraje řadí mezi špičku svého žánru i novinek tohoto roku.
Autor je publicista.