Foto Thomas Dahlstrøm Nielsen, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0 Deed
Ukrajinští žurnalisté serveru Rayon.in.ua Jurij Konkevyč a Oleksandr Piluka chtěli popsat, jak probíhá obchod mezi Polskem a Ruskem. Místo toho je polská policie označila za bezpečnostní riziko a byli deportováni.
Předtím ale novináři stihli v Braniewě natočit vagony s uhlím a cisterny, které patřily ruské společnosti Sibur, Irkutské naftové společnosti INK rovněž z Ruska a kazašskému Texolu. Převážely je ruské dráhy RZD. Novináři si vagony natočili a pořídili také několik fotografií. Vzápětí je ale zadržela policie, která své jednání zdůvodňovala tím, že prý Konkevyč a Piluk dlouho fotili kritickou infrastrukturu. Konkrétně jí dělaly starosti snímky ruských vagonů s LPG.
Co se týká ukrajinských novinářů v Polsku, jedná se letos už o druhý případ zadržení poblíž hranic s Ruskem či Běloruskem.
Co tímto krokem policie sledovala, není jasné. Samotná informace, že nákladní vlaky přivážejí z Kaliningradské oblasti kromě jiného také zkapalněný ropný plyn, nepředstavuje nic objevného. V polských médiích o tom vyšel článek třeba loni v květnu. Obešel se bez rozruchu.
Bezpečnostní složky střeží veřejně známé informace
Z veřejně dostupných zdrojů lze také zjistit, že se v Braniewě nachází velké překladiště s LPG terminálem. Odtud musí zcela logicky palivo odjet na jiném vlaku, jelikož koleje vedoucí z Ruska mají jiný rozchod, než jaký je ve zbytku Evropy. Společnost Chemikals provozující braniewský terminál pak sama na stránkách uvádí například jeho rozlohu nebo délku kolejí. Zveřejněné fotografie zase dávají tušit, že o utajené místo opravdu nejde.
V době Google map ale přesto novinářům v Polsku komplikuje práci zákaz fotografování kritické infrastruktury a objektů důležitých pro obranu státu. Toto absurdní nařízení, které podle právníků navíc spíš zadělá na problémy všem vyjma špionů, je součástí zákona o obraně vlasti. A problémem je i to, že se zatím neví zcela jasně, kterých budov se týká a na čem všem by mělo tím pádem viset upozornění. Každopádně budou ale nyní v Polsku ve výsledku možná lépe chráněny ruské nákladní vlaky než turista s foťákem nebo novináři. Jen proto, že stojí na nádraží.
Ukrajinští žurnalisté už s tím ostatně mají svou zkušenost. Po zatčení se jim věnovala kromě policistů také polská kontrarozvědka ABW. Celkem pak strávili v rukou ozbrojených složek tři dny. Nejprve je 7. března zadržela policie. Zaprotokolovaný výslech s tlumočníkem ale proběhl až následujícího dne. Konkevyč zdůrazňuje, že jim policie nedovolila kontaktovat blízké ani redakci, na což ale měli právo.
Strážníci zadržené propustili navečer 8. března. Jakmile ale stanici opustili, oznámila jim pohraniční stráž, že je musí deportovat, jelikož představují riziko pro národní bezpečnost. Spolupracovali. A tak je 9. března večer pohraničníci doprovodili na hraniční přechod Dorohusk-Jahodyn. Nádavkem dostali Konkevyč a Piluk i pětiletý zákaz vstupu do schengenského prostoru. Právo vydat ho má podle zákona o cizincích velitel příslušné stanice pohraniční stráže. Dodejme, že na Ukrajinu se novináři vrátili bez části svého vybavení, které jim policie zabavila a už nevrátila.
Ne tak úplně špioni
Oficiálně je polské úřady podezřívají z toho, že shromažďované informace plánovali předávat tajné službě cizího státu. Podle okresní prokuratury v Braniewě, která vede vyšetřování, se novináři provinili tím, že fotili a natáčeli kritickou civilní infrastrukturu.
Je paradoxní, že ačkoli mají oba představovat riziko pro polský stát, pracují s nimi vyšetřovatelé jako se svědky a nikoli jako s obviněnými. Navíc lze trochu v nadsázce říct, že v Polsku není nutná žádná extra kvalifikace pro to stát se bezpečnostní hrozbou, stačí držet foťák. Obecně v zemi ale za poslední roky přibývá lidí označených jako riziko. Mezi lety 2016 a 2021 jich bylo 2 696. Stát v případě, že někoho takto vyhodnotí, mu ani nemusí zdůvodňovat, čím se měl provinit. Má nad ním také jednoznačnou mocenskou převahu, protože člověk představující bezpečnostní riziko, nemá nárok na přístup do spisu, což v závěru vylučuje se proti rozhodnutí jakkoli bránit.
Co se týká ukrajinských novinářů v Polsku, jedná se letos už o druhý případ zadržení poblíž hranic s Ruskem či Běloruskem. Poprvé šlo o investigativce deníku Ukrajinská pravda Mychajla Tkače a Jaroslava Bondarenka, jejichž reportáž se měla týkat obchodu s běloruskými zemědělskými produkty. Únorový případ ale nebyl tak dramatický jako ten březnový. Policie oba novináře po čtyřech hodinách propustila, jelikož v jejich prospěch zasáhl ukrajinský velvyslanec. Smazala jim ale část nahraných materiálů.
Ukrajinci už se proti celému incidentu s Tkačem a Bondarenkem ohradili. Výbor pro svobodu slova ukrajinského parlamentu označil chování vůči novinářům za nepřijatelné. „Polsko je demokratickou zemí a musí zajistit svobodu projevu pro své i zahraniční novináře,“ napsal. Informoval rovněž, že Polákům adresoval oficiální dopis s žádostí o vysvětlení. K vyjasnění obou kauz pak vyzvala Mezinárodní federace novinářů a požádala, aby polská strana znovu zvážila rozhodnutí o deportaci a zákazu vstupu do schengenského prostoru.
Polsko k tomu zarytě mlčí, čímž se současné vládní špičky řadí po bok svých předchůdců ze strany Právo a spravedlnost, kteří se s novináři rozhodně dvakrát nemazlili.
Autorka je novinářka.