Foto Michał Józefaciuk, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0 PL Deed
Současný ministr spravedlnosti a generální prokurátor Adam Bodnar podal v lednu návrh novely zákona o prokuratuře, aby už napříště ministr nebyl i nejvyšším žalobcem. Polsko nyní čeká změna, která víc než návrat do období před vládou strany Právo a spravedlnost znamená vytvoření zcela nové legislativy.
Aby funkce ministra spravedlnosti a generálního prokurátora nevykonávala tatáž osoba, nabádala Polsko už dříve také Evropská komise, a to v reportu, jímž monitoruje dodržování principů právního státu v členských zemích. Opakovaně na problém upozorňovala jak v roce 2022, tak i v tom dalším. A na nutnosti funkce separovat se podle serveru prawo.pl shodne také polská právnická obec. Zásadní otázka ale je, jak a kým by měl být generální prokurátor vybírán. Vyjma šestiletého období trvajícího od roku 2010, kdy úřady nejvyššího státního zástupce a ministra spravedlnosti fungovaly odděleně, totiž nemá postkomunistické Polsko s ničím podobným zkušenost.
Ani přehodnocení role hlavy státu ale nezávislost nutně přinést nemusí, protože jednu potíž může vzápětí nahradit druhá.
Zatím jediným nezávislým generálním prokurátorem dosud zůstává Andrzej Seremet, který funkci zastával za vlády Polské lidové strany a Občanské platformy. Koalice zemi vedla v letech 2007 až 2014 a v obou volebních obdobích byl premiérem Donald Tusk.
Než se od sebe ale obě funkce povedlo oddělit, vystřídali se na ministerstvu spravedlnosti rovnou tři ministři. Na novelizaci zákona se pracovalo za Zbigniewa Ćwiąkalského, Andrzeje Czumy i Krzysztofa Kwiatkowského, jenž byl posledním, který seděl takříkajíc na obou židlích.
Generálního prokurátora vybíral tehdy úřadující prezident Lech Kaczyńský. Volil mezi dvěma kandidáty. Navrhovala je Zemská rada soudnictví. (Krajowa Rada Sądownictwa), což je orgán dohlížející na nezávislost soudů a soudců.
Ani Kaczyńským vybraný Seremet však nebyl na vládě zcela nezávislý, jelikož rozpočet prokuratuře schvaloval ministr spravedlnosti, který zároveň také určoval vnitřní předpisy, jimiž se úřad musel řídit.
Poté, co prvnímu a poslednímu nezávislému nejvyššímu žalobci vypršel mandát, už se další volba neuskutečnila. Když se v roce 2015 ujala vlády strana Právo a spravedlnost a funkce generálního prokurátora se opět vrátila do rukou ministra spravedlnosti, stal se jím Zbigniew Ziobro, jenž post zastával už v letech 2005–2007. Žádná zásadní změna tak tehdy s novou vládou v podstatě nepřišla. Spíše lze tvrdit, že opětovným spojením obou funkcí se v roce 2016 strana Právo a spravedlnost vrátila k léta zaběhnuté tradici, kterou chce ale teď změnit dva měsíce úřadující ministr Bodnar.
Obejít prezidenta
Separovat obě pozice, to je zásada, která zůstává už z dob prvního pokusu. Způsob výběru generálního prokurátora bude ale v porovnání s tím předchozím jiný. Podle stávajícího návrhu by vrchního žalobce volil prostou většinou hlasů Sejm se souhlasem Senátu. Kandidáty by měli právo navrhovat prezident, maršálek Sejmu, skupina alespoň třiceti pěti poslanců, nebo skupina nejméně patnácti senátorů, ale i dvě stě aktivních prokurátorů nebo dva tisíce občanů. Kandidáti by se hlásili maršálkovi Sejmu, a následně by se účastnili veřejného slyšení, které by koordinovala obnovená Zemská rada prokuratury (Krajowa Rada Prokuratury). Změna by také znamenala finanční nezávislost nejvyššího žalobce, protože by si návrh rozpočtu dělal sám. Do toho státního by ho zařazoval ministr financí.
Podle deníku Gazeta Wyborcza je evidentní, že se Bodnar v novele pokouší obejít současné vládní garnituře nijak zvlášť nakloněného prezidenta Andrzeje Dudu, který by oproti předešlému systému o výběru nejvyššího žalobce vůbec nerozhodoval. Ani přehodnocení role hlavy státu ale nezávislost nutně přinést nemusí, protože jednu potíž může vzápětí nahradit druhá. Nyní by si totiž mohl hypoteticky nejvyššího žalobce vybrat Sejm. Novela počítá i s kandidátem navrženým skupinou poslanců, o jehož zvolení by následně rozhodovala právě dolní komora parlamentu, což by mohlo být problematické zejména tehdy, kdy by získala většinu ve vládě jen jedna strana. V závěru by taková sestava mohla svého kandidáta navrhnout, zvolit i ochránit před stíháním, jelikož by bez souhlasu Sejmu nenesl trestní odpovědnost.
Adam Bodnar bezesporu potěší Evropskou komisi, polskou veřejnost a právníky rozhodnutím rozdělit funkce generálního prokurátora a ministra spravedlnosti. Ovšem některé body by ještě stály za přehodnocení, jelikož nelze počítat s tím, že v Polsku budou už napříště vždy vládnout koalice složené z více různě orientovaných stran.
Autorka je novinářka.