Polští vědci našli způsob, jak usvědčit ženy z užití „potratových pilulek“

Polští vědci a vědkyně z Lékařské fakulty Varšavské univerzity publikovali kontroverzní studii. Popsali v ní postup, podle nějž je možné zpětně určit, zda žena užila „potratovou pilulku“. Medikamenty lidově známé pod tímto označením jsou nejčastěji mifepriston a misoprostol. Jedná se o léčiva, jejichž kombinace umožňuje ukončení těhotenství v průběhu prvního trimestru a jejich distribuce je v Polsku zakázána. Vědci a vědkyně se ve své studii odvolávají na nebezpečnost ilegálních potratů. Upozorňují zejména na ilegální distribuci potratových pilulek a jejich rostoucí dostupnost na černém trhu. Nevyjadřují se však ke skutečnosti, že k bezpečnějším potratům by primárně vedla legalizace potratů samotných.

Razie kvůli potratu

Vědci už novou metodu užili i v praxi. Kontroverzi vzbudil zejména případ, který se udál na podzim roku 2022. Dvaadvacetiletá žena tehdy přijela do nemocnice ve Varšavě se samovolným potratem. Lékařům sdělila, že o těhotenství nevěděla. Polští policisté se přesto rozhodli podniknout razii v ženině bytu, kde objevili pozitivní těhotenské testy a interrupční pilulky. Žena byla v důsledku nálezů vyslýchána a její krev testována na přítomnost mifepristonu.

K bezpečnějším potratům by primárně vedla legalizace potratů samotných.

Možností ukončení těhotenství, která je v Polsku stále dostupná, je postkoitální antikoncepce. Je známá pod označením „plán B“ a užívá se do 72 hodin od pohlavního styku. V České republice je volně prodejná v lékárnách, zatímco v Polsku je od roku 2017 dostupná pouze na lékařský předpis. Pokud žena neukončí těhotenství během této časové lhůty, možnosti potratu se významně zužují. V České republice existuje do sedmého týdne těhotenství možnost navštívit nemocnici a pod dozorem lékaře užít potratovou pilulku. Toto však v Polsku není možné, a ženy jsou proto nucené získávat tyto medikamenty na černém trhu a užívat je bez lékařského dozoru. Podle polských zákonů se trestného činu nedopouští žena, která vyvolá vlastní potrat. Trestnou činnost ale v tomto případě páchá osoba, která potrat umožní či mu napomáhá. V tomto konkrétním případě se jedná o poskytovatele potratových pilulek.

Mrtvých žen přibývá

Mnoho lidí se obává, že nová testovací metoda bude využívána k boji proti aktivistům, kteří ilegálně poskytují pomoc nechtěně těhotným Polkám. Jejich obavy nejsou nepodložené.  V březnu letošního roku byla poprvé v historii za zločin tohoto typu odsouzena aktivistka Justyna Wydrzyńská. Justyna je zakladatelkou iniciativy Abortion Dream Team, organizace zaměřující se na poskytování informací o tom, jak bezpečně ukončit těhotenství. Přestože v rozhovoru s The New York Times uvedla, že byla vždy opatrná a pouze poskytovala rady, ne přímo potratové pilulky, v roce 2020 se rozhodla poskytnout pilulky oběti domácího násilí. Za tento čin byla odsouzena k osmi měsícům veřejně prospěšných prací.

Zákaz potratů v Polsku nicméně stále neplatí absolutně. Přestože v rámci Evropy jsou polské protiinterrupční zákony nejpřísnější, existují výjimky, za nichž je provedení potratu legální. Jedná se o případy, kdy těhotenství ohrožuje život matky nebo kdy se žena stala obětí znásilnění. Ani tyto výjimky však v polské zdravotnické praxi neplatí vždy, jak dokázal třeba případ Izabely ze slezského města Pszczyna. Izabela na podzim roku 2021 zemřela na septický šok, kterému bylo možné předejít včasným lékařským zásahem. Když však v souvislosti s těhotenstvím byly zjištěny embryopatologické jevy, lékaři se rozhodli nevykonat umělou interrupci a čekali, až plod sám zemře. To stálo Izabelu život.

V letošním roce vzbudil pozornost veřejnosti velmi podobný případ Doroty C. z Nowého Targa. Dorota zemřela stejně jako Izabela na septický šok a stejně jako u Izabely panuje podezření, že lékaři neudělali vše, co bylo potřeba pro záchranu jejího života.

Oběti znásilnění zase musí dodat oficiální, soudem vydaný certifikát a i s ním mnoho lékařů odmítne potrat vykonat, neboť se obávají obvinění z porušení nejasně formulovaného zákona.

Paweł Szpot, vedoucí vědecký pracovník autorského týmu zmiňované studie z Varšavské univerzity, veřejně prohlásil, že motivace jeho skupiny je vědecká, ne politická. Přesto se nabízí otázka, do jaké míry jsme jako společnost ochotni tolerovat takový zásah do soukromí a tělesné integrity žen.

Autorka je studentka politologie a mezinárodních vztahů.