Pornografie není právo, ochrana soukromí ano

Porno může být krásné umění. Musí být však prosté násilí, vydírání a manipulace.

V posledních týdnech se objevily zprávy, že jedna z největších českých pornoprodukcí, firma Netlook, využívá ke své výdělečné činnosti obelhávání, manipulaci, a dokonce i vydírání a finanční nátlak. Podrobnosti o průběhu vyšetřování zveřejnil a velmi dobře popsal poprvé redaktor Vojtěch Blažek ze serveru Seznam Zprávy. Po prvním přečtení jeho reportáží se mi udělalo fyzicky špatně. A to nejen proto, že jsem podobné chování velmi naivně považoval již za neopakovatelnou minulost kapitalismu divokých devadesátek. Bylo to také proto, že špinavé praktiky majitele firmy Martina Stiborka a jeho lidí zatáhly do bahna ničení lidských osudů i nás všechny, kdo jsme se na jejich produkci někdy dívali.

Zataženi do zločinnosti

Mnozí z nás si uvědomují, že řada věcí, které používáme, je spojeno s nekalými, až zločineckými praktikami. Čím dál častěji slyšíme od zastánců a zastánkyň lidských práv o špinavých obchodech se zbožím z okupovaných území. O umírajících šičkách v továrnách, kde se šijí značkové oděvy, o zničeném zdraví zemědělců, vystavených nebezpečným chemikáliím. O dětských otrocích kutajících v dolech nerostné suroviny pro naši skvělou elektroniku nebo plahočících se na kakaových plantážích, aby mohla být vyrobena výborná čokoláda – děti dětem. Mnozí se tomu snažíme bránit nákupem alespoň částečně etičtějších produktů.

Skutečná láska nesvazuje, ale osvobozuje. Nás i naše partnery, v lásce i v sexu. Jenže lásku jsme nechali svázat majetnictvím individualismu a sex spoutat konzumní brutalitou kapitálu.

Ale ve všech těchto případech máme jednu velkou výhodu. Nevidíme do tváře obětem tohoto násilí. V pornografii je to jiné. Je založena na tom, že se díváme lidem také do tváře. Prožíváme s nimi nejintimnější chvíle a okamžiky, které často překračují vše, co jsme si dosud dokázali představit. Herečky a herci, producenti a filmové štáby nám nabízejí stále nové fantazie, které nás mají vzrušit a samotné či společně s dalšími sledujícími přivést do extáze a ke sledování dalších produktů.

Představa, že tato extáze se rodí z utrpení těch, které máme na obrazovce, monitoru či plátně před sebou, je pro mě děsivá. Díky tomu chvilkovému spojení přes vizuální vjem snad i děsivější než to, že nosím tričko ušité jednou z tisíce šiček, které byly zabity v dhácké továrně Rana Platza.

Četl jsem cynické reakce v diskusích pod zprávou o zatčení podezřelých z Netlooku. Diskutující, většinou muži, se vyžívali v osočování postižených žen z hlouposti, nenasytnosti, exhibicionismu. Většina z nich ta videa s falešným castingem evidentně viděla a zcela zjevně jim dělalo radost, že to bylo víc než pravdivé. A vzpomněl jsem si na Oscara Wildea, který nikdy neřekl: „Všechno je o sexu, kromě sexu. Ten je o moci.“ Protože já si myslím, že Oscar Wilde věděl, že sex je především o lásce, přátelství a empatii.

Proč porno?

Podle Deníku, který se pornografii věnuje ve své rubrice Jak milují Češi – My a pornografie, porno sleduje o dost více než polovina populace. Patřím mezi ně a nestydím se za to. Dobré porno považuji za umění a ještě k tomu umění převážně užitečné. Vzhledem k tomu, že ho přes třicet procent lidí používá denně ke „každodenní činnosti“, dalo by se o něm s nadsázkou mluvit skoro již jako o umění užitém.

Diskuse o roli pornografie se vedou již od devatenáctého století, které poznamenalo západní civilizaci bigotním konzervativismem jako snad žádný jiný věk před ním – a doufejme ani po něm. Po mnoha kulturních, filosofických i politických debatách a po mnoha právních bitvách si nakonec explicitní erotika slovem i obrazem (a také pomůckami materiálními i chemickými) našla své místo a stala se nedílnou součástí našeho života.

Ale pornografický průmysl se dlouhodobě potýká se stejnými problémy, jako mnohé ostatní služby a produkce – s vykořisťováním, vydíráním a nátlakem. Proč by tomu mělo být jinak. Feministky vycházející z druhé vlny, jako Gloria Steinem, Andrea Dworkin či dnes nejproslulejší bojovnice proti pornu Gail Dines, poukazovaly právě na tuto stránku pornoprůmyslu. Byly ochotné se divoce přít o to, že porno není žádným liberálním uvolněním morálky a osvobozením zdravé sexuality. Podle nich je pornografie jen pokračováním tuhého patriarchátu, ještě k tomu proměněného v tvrdý byznys bez skrupulí. Mám pro tu starou partu příliš přísných a trošku bigotních dam velké sympatie, i když má představa feminismu je už někde jinde. Ale stále znova se ukazuje, že v mnohém měly krutou pravdu.

Radikální feministky tzv. třetí vlny už chápaly porno jinak. Chtěly (samozřejmě i chtěli) v něm najít svobodu a podporu sexuálního sebevyjádření žen. Navíc vedly boj se starší generací o to, zda cenzura skutečně pomůže omezit zneužívání žen. A tak z tohoto proudu vzniklo feministické porno. Režisérky jako Candida Royale či Erika Lust přišly s novým přístupem zobrazování sexu.

Najdeme zde mnohem více queer erotiky, všestranného uspokojení, lidí různých postav a věku a sex vycházející aspoň z nějakého, byť ne shakespearovského příběhu. I ve feministickém pornu najdeme násilné praktiky a mocenské ovlivňování, tak jako v každé umělecké tvorbě. Ale jde o hrané scény, které tu většinou končí vyrovnáním mocenských poloh či převzetím iniciativy druhou stranou či stranami. Důležitým aspektem je i to, že všichni zúčastnění se ke svému dílu, za něž dostanou řádnou odměnu, hrdě hlásí. Důstojnost týmu lidí, kteří podněcují naši zábavu či vzrušení, je totiž nezbytnou podmínkou toho, abychom mohli mít něco, co lze nazvat etickým pornem.

Nenasytně hrabivých manipulátorů a podvodníků najdeme kolem nás nepočítaně. A protože neukradli pět housek či Nutrilon pro své hladovějící dítě, asi těžko mohou počítat se zaslouženým trestem. To bude nejspíš i případ Stiborka a spol. I když musím uznat, že policie má můj obdiv, že se do něčeho takového pustila. Nicméně zatímco ve zjevně vykonstruované kauze Fénix policie okamžitě zablokovala webové stránky všech podezřelých skupin, ke kterým získala přístup, weby Netlooku běží dál a díky úchylům, kteří chtějí vidět skutečné lámání osobností, vydělávají nejspíš více než před tím.

Takže odpornější než samotný podnikatelský podvod je pokrytectví a přetvářka lidí, kteří masturbují nad performancí těch, jimiž mimo svůj intimní prostor opovrhují. Ale měli by je uctívat. Protože jen díky jejich hereckým výkonům naprostá většina sledujících prožije něco, k čemu se ve svém upachtěném maloměšťáckém životě nikdy nezmůže.

Regulace pornografie na internetu

Nicméně každá taková performance musí být dobrovolná. A neexistuje žádná smlouva, která by garantovala zneužívat něčí tělo proti jeho vůli. Ani hloupost těch, co se nevyznají ve smlouvách, ani jejich nedostatečná tvrdost při vyjednávání nejsou omluvou. Každý má právo udělat chybu, nikdo nemá právo z chyby těžit a ničit něčí život kvůli svému výdělku.

Soudní dvůr Evropské unie v polovině května 2014 rozhodl, že lidé mají „právo být zapomenuti“ ve výsledcích vyhledávače Google, a to včetně pornografie. Výkon tohoto práva samozřejmě nemaže nežádoucí videa z webů. Ukazuje se však, že technologická řešení existují a vzhledem k závažnosti poškození je třeba jich využívat.

Pornoprůmysl má dnes jedinečnou výhodu, nemusí dodržovat žádná pravidla. Svým obětem se může vysmívat, a ještě k tomu nachází podporu u zastánců svobody internetu. Ale ti si musejí uvědomit, že i na internetu musí platit pravidlo, že moje svoboda nesmí ohrožovat svobodu druhých. Nikdo nemá žádné právo sledovat něčí týrání, pokud to týraný nechce. Je přitom úplně jedno, jestli k tomu dal kdysi souhlas, pokud si to teď nepřeje.

Pornografický průmysl musí přijmout toto riziko a vyhnout se mu tím, že nastaví jasná pravidla chránící aktérky a aktéry filmů. Státy musí zajistit svým obyvatelům právo na ochranu jejich soukromí a ochránit je před zneužíváním. A spotřebitelé si musí uvědomit, že ti lidé, kteří je vzrušují, odvádějí svou práci, jež si zaslouží vážnost a samozřejmě i kritiku, pokud je dělána špatně. Pak budeme mít kvalitní porno, které nás muže vzrušovat či bavit, samotné, ve dvou či v kolika uznáme za vhodné.

Sex a láska mají osvobozovat  

Slova láska a sex jsou často spojována se slovy jako pouta či okovy. Ale láska a sex představují především svobodu. Skutečná láska nesvazuje, ale osvobozuje. Nás i naše partnery, v lásce i v sexu. Jenže lásku jsme nechali svázat majetnictvím individualismu a sex spoutat konzumní brutalitou kapitálu. Svoboda však netkví v tom, že si silnější mohou dělat, co se jim zachce. Spočívá v tom, že jsme schopni ochránit i ty, kteří tu moc nemají. Pokud chceme žít v lásce a mít dobrý sex, musíme toto právo chránit i pro ostatní. A proto, když se ptáš, koho znásilnili v kauze Netllook (a v jakékoli jiné kauze), odpověď je vždy stejná: znásilnili i tebe.

Autor vystudoval teologii a pracuje jako instalatér.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies