Hudba po brexitu. Kdo si teď bude moct dovolit jezdit na turné?

Přijdeme o kulturní výměnu, shodují se britští hudební novináři Laura Snapes z Guardianu a Luke Turner z Quietusu. Co bude znamenat brexit pro nás a jak to ovlivní evropský hudební provoz?

Zažít „shutdown“ v některé z pražských koncertních hal se Skeptou nebo vidět vycházející hvězdy londýnského art rocku Black Midi ve vašem oblíbeném sklepě – nic z toho už v budoucnu nebude možná tak samozřejmé jako doposud, důsledky brexitu totiž brzy pocítí i hudební fanoušci. Chystá se totiž shutdown, z nějž nebude mít radost nikdo. Ve chvíli, kdy jsou dveře klubů zavřené vinou pandemie koronaviru, probíhají mezi Velkou Británií a Evropskou unií jednání o budoucnosti živé hudby. Brexit není problém jen pro Británii, výrazně se jím změní celý evropský hudební provoz.

Britské kapely si totiž budou od nynějška muset zařizovat víza, pracovní povolení a tzv. karnety na vybavení, pokud budou chtít koncertovat po zemích na starém kontinentu. Zasáhne to všechny sféry hudebního provozu od mainstreamu po nezávislou scénu. Hrozí, že mnohé kapely nebudou mít na drahé poplatky, případně nebudou chtít podstupovat zdlouhavý administrativní proces.

Jakkoli bude narušen celý ekosystém evropského hudebního provozu, brexit přece jen více zasáhne okrajové a experimentální umělce.

„Jakýkoli začínající umělec nebo umělkyně budou novými pravidly nutně trpět – a nemusí jít jen o nezávislou scénu. Ani velké labely už v dnešní době nezprostředkovávají svým umělcům turné, a tak se papírování nevyhne ani lidem s velkými vydavatelstvími za zády,“ připomíná v e-mailu hudební novinářka Laura Snapes z deníku The Guardian. „Více to dopadne na kapely, protože mají na palubě více lidí, a to bude logicky stát více peněz. Jistě to změní podobu britských indie labelů a odradí je to od toho, aby vložili peníze do nějaké kapely, která si musí svou fanouškovskou základnu nejprve nasbírat na turné a takzvaně se vyjezdit.“

Pokud trasa kapely třeba povede přes Českou republiku, Rakousko, Slovinsko až do Chorvatska, bude nutné si vyřídit papíry pro každou ze zemí zvlášť. Pokud nakonec přece jen všichni nasednou do dodávky, odehrají pár koncertů a po cestě prodají trička vyrobená v garáži na sítotisku nebo desky, bude se vše muset řádně zdanit a proclít. Znamená to další výdaj přes čáru pro už tak nejistý podnik.

Ve výjimečném stavu, kdy se celý kulturní život přesunul do online prostoru, to možná není na pořadu dne, ale brexit znesnadní i něco tak samozřejmého jako kulturní výměna. Když se dřív na koncertech potkávaly kapely z různých zemí, vzájemně se ovlivňovaly, vyměňovaly si nápady, občas z toho byla i split nahrávka. Takhle vytvořené sítě a pouta nic virtuálního nenahradí.

Globálnější než dřív

Během ledna se zástupci Velké Británie a Evropské unie ostřelovali a navzájem si vyčítali, že každá ze stran podkopává smysluplnou dohodu, která by zachránila evropský umělecký provoz. Podle posledních informací navíc britská strana odmítla možnost bezvízového cestování na devadesát dní. Zpěvák Radiohead Thom Yorke označil celou věc za „bezpáteřní“ a požadoval urychlenou akci, jelikož se hudební průmysl stále nevzpamatoval ze ztrát v důsledku koronavirové pandemii. Ambientní skladatel Brian Eno, zpěvák Elton John nebo popová zpěvačka Dua Lipa se společně s dalšími zase podepsali pod petici, která v současné době čítá téměř 300 tisíc podpisů. Petice požaduje volný pohyb pro kulturní pracovníky – od kapel a hudebníků přes výtvarné umělce po televizní hvězdy – po sedmadvaceti státech Evropské unie.

V době, kdy největší příjmy plynou hudebníkům především z živého vystupování, nedávají omezení žádný smysl. Podle statistik navíc hudební průmysl ve Velké Británii mezi roky 2019 a 2020 vzrostl a do státní kasy přinesl 5,8 miliardy liber, což je čtyřikrát víc než třeba rybářství. Novinářka Laura Snapes se bojí, že se britský pop odstřihne od dění na neustále se rozrůstajícím evropském trhu. Pro Guardian zpovídala řadu evropských promotérů a situaci zmapovala v podrobné analýze. „Přijde mi, že britská vláda jedná povýšeně a ignoruje význam britského hudebního průmyslu. Neberou ho vážně jako sektor přispívající ekonomice. Mají pocit, že Británie bude v pohodě, protože vyprodukovala Beatles, Eda Sheerana nebo Adele. Hudba je globálnější než kdy dřív: je špatná doba na to být spokojený.“

Vašek Kokeš z promotérské společnosti Fource Entertainment, kteří z britských ostrovů do Prahy přivezli grimového rappera Stormzyho, experimentálněpopovou zpěvačku Charli XCX nebo elektronického producenta Jamese Blakea, je ovšem ohledně vyjednávání optimističtější: „Podle našich informací, které jsme si ověřovali s Ministerstvem kultury a Ministerstvem zahraniční ČR, stojí EU stále o zachování volného pohybu alespoň pro kulturní a tvůrčí průmysl.“

Kokeš věří, že ke společné dohodě nakonec dojde a britští umělci budou moct cestovat bez velkých potíží, ale problémy se budou týkat především produkčních a technických týmů: „Změny však dopadnou na přidružené profese. Zvukaři, osvětlovači, tour manageři, lidé starající se o merch nebo řidiči budou potřebovat pracovní povolení a vízum opravňující k výdělečné činnosti. Není jisté, jestli dojde k dohodě a zda toto vízum bude platit pro EU, Schengen, nebo bude potřeba vyřizovat pro každý členský stát jednotlivě.“ Nutně to pak celé zaplatí fanoušci na vstupenkách.

Papír drahej jak svině

„Z promotérského hlediska přestanou některé koncerty dávat ekonomický smysl,“ předvídá šéfredaktor časopisu Full Moon Michal Pařízek, který rovněž působí v promotérském kolektivu Scrape Sound. Podle jeho slov to zasáhne především nezávislou scénu. „Velké britské bookingové agentury si zařídí pobočky v Německu a Francii a pojedou dál jako předtím. Ale co se týče menších agentur a soběstačných DIY kapel a umělců, kteří si zařizují všechno sami, pro ně to bude velice problematické, nebo dokonce naprosto nemožné,“ vysvětluje Pařízek, který pomáhal do Prahy dovést britského elektronického producenta Forresta Swordse nebo americké indierockové kapely Mudhoney nebo Dinosaur Jr.

„Nějak si nedovedu představit kapelu, která si bez podpory, peněz a poradenství labelu nebo agentury bude sama zařizovat pracovní povolení třeba jen v deseti státech Evropské unie.“ Podle Pařízka festivaly i promotéři raději sáhnou po něčem lokálním a možná to znamená dobrou šanci pro naše kapely, které by mohly začít „opravdu důsledně řešit cestování po Evropě“.

Oslovení profesionální řidiči to vidí pragmaticky. Britské punkové kapely se podle jejich slov můžou maskovat za turisty a potenciální problémy pro ně hrozí při překonávání kanálu od francouzských celníků nebo při náhodných celních kontrolách na dálnicích v jiných zemích. Michal Kočan z hardcorového Fluff Festu tvrdí, že půjde především o to prokázat, že krabice s merchandisem nejsou do Evropské unie importovány: „Problém s merchem se dá řešit jednoduše tak, že Britové zadají zakázku na trička v Evropě a na začátku turné vše vyzvednou na první zastávce.“ Dobrý plán cesty bude podle Kočana základem úspěšného turné.

Řidiči mají dlouholeté zkušenosti s tzv. karnetem ATA, dokumentem, který si česká kapela musí obstarat při cestě mimo evropské státy. Od nynějška bude tato povinnost platit pro všechny britské umělce při výjezdu do Evropy. Řidič Zdeněk, který odřídil několik tour v Británii i jinde po světě, říká: „Je to papír, kterej ti zaručuje, že nebudeš muset danit náklad – nástroje, techniku, bedny – jako dovoz zboží. Ten papír je sám o sobě drahej jak svině.“

Ještě větší problém ale nastane pro nebritskou kapelu, která bude chtít odehrát pár koncertů na ostrovech. Například pro české kapely je od 4. ledna 2021 nutné mít dokument při cestě do Velké Británie, ale tím to nekončí: každý umělec bude muset mít vystavené pracovní povolení od takzvaných sponzorů. Sponzorem může být například festival nebo promotérská společnost, ovšem nejnižší poplatek – aby mohli vystupovat jako sponzoři – dělá 536 liber. A to si těžko dovolí punková crew, která pořádá koncerty po squatech. Budou tak růst nerovnosti nejenom na hudební scéně a systém bude automaticky zvýhodňovat lidi ze zajištěnějších vrstev.

Neštěstí pro okrajovou hudbu

Potvrzuje se, co bylo zjevné. Jakkoli bude narušen celý ekosystém evropského hudebního provozu, brexit přece jen více zasáhne okrajové a experimentální umělce. Hudební publicista a spisovatel Luke Turner, které přesně takové umělce pomáhá objevovat už víc než desetiletí jako spoluzakladatel hudebního serveru Quietus, má stejné obavy. „Nové vízové podmínky jsou pro scénu, kterou Quietus miluje a pokrývá, kompletním neštěstím. Jsou to lidé finančně závislí na koncertování víc než na prodejích desek a často mají největší publikum v Evropě. Evropská unie má mnohem lepší infrastrukturu pro kapely, a to nejen kvůli lepším ziskům, ale i prostě tím, jak se o ně jednotlivé kluby starají po koncertu,“ hodnotí Turner.

„Kapely z Evropy odjíždějí nadšené. Takové dobré zacházení je důležité pro péči o duševní zdraví hudebníků na dlouhých cestách. Kromě těchto praktických věcí bohužel přicházíme o tolik potřebnou kulturní výměnu, situace, kdy se lidé potkávají a vznikají při tom nápady a umění, kvůli němuž stojí za to žít,“ dodává Turner, který se podobně jako jiní britští novináři a hudebníci obává prohlubující se izolace ostrovů: „Dlouhou dobu mě deprimuje, jak moc se Británie upíná k americké kultuře, když máme Evropu tak blízko a Blízký východ a Afriku jen o kousek dál. Bojím se, že tahle obsese Amerikou ještě vzroste. Snad se situace vyřeší, ale nemám moc důvěru v naši vládu, která se o kulturu sotva zajímá.“ Scéna potřebuje dýchat, současná opatření ji ale bohužel nezdravě přiškrcují.

Podivný organismus

Když se jedna trasa zavře, zůstává otázka, jestli se neotevřou nové hudební cesty. Evropská hudební scéna k Velké Británii vzhlíží, vliv britských hudebních médií je pověstný: udělat kariéru vždycky znamenalo zalíbit se Londýnu a britským médiím. Jedná se o důležitou přestupní stanici k velké popularitě, což zažila například francouzská popová zpěvačka Christine and the Queens.

„Fakt, že z hlediska kulturní výměny na tom budeme tratit úplně všichni, je nesporný,“ komentuje situaci hudební novinář Pavel Turek z Respektu a zamýšlí se, jak to zahýbe s programy evropských festivalů, až se v budoucnu rozběhnou: „Z hlediska zvědavosti na hudbu je Evropa totiž dost podivný organismus: hlavní pozornost, pokud jde o novinky, je upřená právě na Británii.“ Zástupci oslovených festivalů – polský OFF a Nowa Muzyka nebo nizozemský festival Le Guess Who? – na dotaz, jak se brexit podepíše na jejich programu, ovšem neodpověděli.

„Kdyby člověk chtěl vyloženě na sílu hledat pozitiva,“ pokračuje Turek, „tak by se vedlejším produktem téhle situace mohlo stát, že se kontinentální Evropa stane prostupnější – mohla by se zvýšit pozornost věnovaná jiným regionálním scénám.“ Sousedící státy na kontinentě často nemají ponětí, co je populární hned za hranicemi – a to by se mohlo změnit. V tuto chvíli je každopádně jisté jedno: střelka evropského hudebního kompasu se vychýlí.

Autor je hudební publicista.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies