Foto: Nela Wojaczková
V Ruské federaci posledních několik týdnů houstne atmosféra. Aspoň to tak tedy vypadá ze západoevropských médií. Vše odstartoval politik Alexej Navalnyj svým návratem do Ruska z Německa, kde se léčil poté, co byl nejspíš ruskou tajnou službou FSB otráven novičokem. Navalnyj byl okamžitě po přistání zatčen, ale jeho tým brzy zveřejnil další investigativní video – tentokrát o papalášském sídle prezidenta Vladimira Putina u Černého moře. Desetitisíce Rusů jsou momentálně v ulicích a demonstrují proti vládě. Z jakých důvodů? A kdo je vůbec Alexej Navalnyj a co od něj můžeme čekat? Dostane se ještě někdy z vězení zpět na svobodu? O tom jsme si v novém Kolapsu povídali s politoložkou Terezou Souškovou z Asociace pro mezinárodní otázky, která se specializuje na východní Evropu.
Celá řada článků momentálně upozorňuje na velmi kontroverzní vyjádření Navalného na adresu lidí z kavkazských republik, na výroky týkajících se migrace a někteří aktivisté ho označují přímo za xenofoba a nacionalistu. Jsou takové nálepky na místě?
V nultých letech měl Alexej Navalnyj řadu velmi drsných vyjádření na adresu lidí z kavkazských republik. Bylo to v podstatě takové jeho nacionalistické období. Doufal, že mu tato xenofobní rétorika přinese sympatie ruské veřejnosti. To se ale tak úplně nestalo a on od toho postupně upouštěl. Ale otázka, jestli je Navalnyj dodnes xenofob a nacionalista, vychází hodně z evropského vnímání opozice a politiky. Vnímáme to černobíle. Režim je špatný, Putin je diktátor a opozičník Navalnyj bojuje proti zlu. Pokud ho vnímáme jako bojovníka proti nedemokratickému režimu, tak si ho spojujeme s hodnotami jako svoboda, lidská práva, práva na vyjádření názoru. Jenomže nic takového v ruské politice nevidíme. Navalnyj nebojuje za demokracii a lidská práva. On chce, aby se v Rusku nekradlo a aby bylo vše transparentní. Aby měl každý člověk možnost svobodně podnikat. Navalnyj si na bojovníka za demokracii ani nehraje. Nic takového o sobě neříká. Pokud by se Navalnyj stal prezidentem, pochybuju, že by vrátil Krym Ukrajině a sbližoval se s hodnotami Evropské unie. To je nepochopení toho, o co v ruské situaci jde. Jde o korupci, o peníze, a nejde o hodnoty. Ti lidé na demonstracích nemají vlajky Evropské unie, nevolají po dodržování práv menšin. To není téma a Navalnyj si to uvědomuje. Vsadil na jiné, velmi jednoduché téma, které dokáže spojit lidi napříč společností. To, že je v zemi korupce a špatně se v ní žije, oslovuje konzervativce, liberály, staré i mladé lidi, byznysmeny i učitele ve školách.
Pokud ta představa lidskoprávního bojovníka tak úplně neodpovídá ruské realitě, kde se vlastně vzala?
Je to určené naším vnímáním toho, co je demokracie. Demokracie pro nás není jen vláda práva, ale i to, že můžeme svobodně vyjadřovat své hodnoty. Demokracie a „evropské hodnoty“ jsou ale v Rusku dost oddělené věci. V devadesátých letech měla demokracie tento hodnotový náboj. Lidé si ji hodně spojovali s lidskými právy a se svobodou obecně. Ale v těch velmi divokých devadesátých letech se v tomto pojetí „evropské demokracie“ zklamali a raději se přiklonili na stranu stability. To znamenalo okleštit jistá lidská práva a nabídnout stabilitu – že budou vypláceny včas důchody a platy, že poroste životní úroveň, bude dobré zdravotnictví. Ruská společnost tyto věci vnímá prostě jinak.
Všechny díly podcastu Kolaps si můžete poslechnout nejen na webu Alarmu, ale také na Spotify, Apple Podcasts, PlayerFM nebo pomocí RSS feedu našeho účtu na Soundcloudu. Alarm je finančně závislý na podpoře čtenářů. Pokud se vám líbí naše podcasty nebo rádi čtete Alarm a chtěli byste ho finančně podpořit, můžete tak učinit v dlouhodobé crowdfundingové kampani.