Foto Nela Wojaczková
Od konce května vychází na Alarmu sérii textů Donáškový kapitalismus jako budoucnost lidské práce?, která vzniká za podpory české pobočky Rosa Luxemburg Stiftung. Jak už název napovídá, věnujeme se v ní především takzvané donáškové nebo zakázkové ekonomice (v angličtině se používá termín gig economy), jejíž význam poměrně zásadně vzrostl s nástupem koronavirové pandemie. Z donáškových poslíčků se stali takřka přes noc nepostradatelní pracovníci udržující náš systém v chodu. Je velmi pravděpodobné, že i kvůli tomu se bude tento způsob práce v budoucnosti stále více rozvíjet. Kromě pozitivních změn je však také důležité varovat před negativními dopady zakázkové ekonomiky na pracovní trh a pracovněprávní vztahy. Právě o těchto aspektech zakázkového kapitalismu jsme si v novém Kolapsu povídali s ekonomem a sociologem Janem Drahokoupilem, který dlouhodobě působí v zahraničí a zaměřuje se právě na zakázkovou ekonomiku a její vliv na evropské země nejen v Evropské unii, ale i mimo ní. Jan Drahokoupil momentálně působí v belgickém Bruselu jako výzkumník Evropského odborového institutu (ETUI).
V západní Evropě vidíme poměrně čilý pohyb kolem zakázkové ekonomiky i ze strany odborů nebo zákonodárců. Existuje zde snaha uznat pracovníkům status zaměstnance. Proč je ve východní Evropě situace jiná?
Problém podle mě není v právní regulaci. Spíš tady chybí síla, která by legislativu aktivně testovala u soudu. V západních zemích najdeme etablované odbory, které ze své činnosti dotují podobné aktivity v oblasti donáškových služeb.
Jak to myslíte, že je „dotují“?
Odborům se finančně přímo nevyplatí tyto pracovníky podporovat a dodávat jim právní servis, ale vidí to jako obecnou hrozbu pro celý pracovněprávní systém a snaží se ta soudní řízení tlačit dopředu.
Odborové svazy v západní Evropě tedy sdílí tu naši „paranoidní“ představu, že tento nový typ pracovněprávních vztahů může nabourat celý pracovní trh…
Ano, samozřejmě, že ji sdílí. Nemyslím si, ale že v Česku a ve východní Evropě tato obava neexistuje. České odbory navíc říkají, že my už tady tento problém máme v podobě švarcsystému. A švarcsystém vidí jako větší problém, s nímž se snaží něco dělat. Proto asi tyto nové pracovněprávní vztahy ze zakázkové ekonomiky nevidí jako něco vyloženě nového. Obecně je tady ale problém v tom, že pracovněprávní regulace u nás nejsou horší než jinde v Evropě, ale mnohem méně se vynucují a dodržují.
Na papíře je to stejné, ale praxe je jiná…
Zákoník práce je vymahatelný jen tehdy, pokud jsou ve firmách odbory, v nichž je většina zaměstnanců. Odbory mohou vymoci dodržování těchto pravidel, které na papíře už existují.
Když říkáte, že se problému gig economy věnují odbory na Západě, o kterých odborech je vlastně řeč? Jsou to velké sdružující odborové centrály, nebo spíš odbory v dopravě a službách?
Mohlo by se zdá, že práce v zakázkové ekonomice vyžaduje způsoby organizování, které nejsou tradičním odborům vlastní. Ale komunitní způsob organizování, který tady v tomto kontextu probíhá, jsme znali před sto lety taky. Je ale potřeba nový způsob vztahování se k lidem, který se blíží spíš fungování sociálního hnutí. Toto organizování je asi lidem pracujícím v sektoru zakázkové ekonomiky bližší. Tradiční odbory jsou ale zase mnohem silnější v řešení právních sporů, a pro pracovníky v zakázkové ekonomice je proto velmi důležité se s těmi etablovanými odborovými organizacemi v tomto ohledu spojit. Pro ně je naprosto normální tyto spory na této úrovni řešit a umí to velmi dobře.
Všechny díly podcastu Kolaps si můžete poslechnout nejen na webu Alarmu, ale také na Spotify, Apple Podcasts, PlayerFM nebo pomocí RSS feedu našeho účtu na Soundcloudu. Alarm je finančně závislý na podpoře čtenářů. Pokud se vám líbí naše podcasty nebo rádi čtete Alarm a chtěli byste ho finančně podpořit, můžete tak učinit v dlouhodobé crowdfundingové kampani.