Foto Alarm / Vladimír Turner
V posledních demokratických volbách v Německu v listopadu roku 1932 vyhráli, také v důsledku hospodářské krize, nacisté. V lednu roku 1933 byl Adolf Hitler jmenován kancléřem. Výtvarní umělci okamžitě pochopili, že musí proti hrozícímu nebezpečí vystoupit a ve své tvorbě bít na poplach. Jako nejúčelnější se ukázala karikatura, která dokázala rychle a zároveň srozumitelným jazykem komentovat politickou katastrofu. Přesně popisovala vývoj situace od dysfunkční demokracie k diktatuře, která ohrožovala nejen své bezprostřední sousedy, ale i světový mír. Nejlépe úlohu umělců v době nastupujícího nacismu popsal ve své karikatuře Tichá práce Adolf Hoffmeister.
Na jednu z prvních kulturních akcí nacistů – pálení knih židovských, levicových, protiválečných a protinacistických autorů, reagoval Hoffmeister karikaturou Apríl u Goebbelsů.
V reakci na události, které předcházely německým volbám v březnu roku 1933, kdy nacisté rozpoutali teror zaměřený proti komunistům a sociálním demokratům, vytvořil Antonín Pelc okamžitě karikaturu Německo odvolilo již před volbami, aby ukázal pravou podstatu demokracie simulované pod taktovkou nacistů. Dva týdny po volbách přijal sněm tzv. zmocňovací zákon, kterým získal kancléř Adolf Hitler pravomoci diktátora a definitivně zlikvidoval veškerou opozici ve státě, jak to zachycuje kresba Františka Bidla.
Mezinárodní výstava karikatury a humoru
Všechny tři karikatury byly vystaveny na slavné Mezinárodní výstavě karikatury a humoru v Praze. Výstava byla prvním společně organizovaným protestem výtvarných umělců, který reagoval na vznik nacistické diktatury v Německu. Akce vznikla pod hlavičkou Spolku výtvarných umělců Mánes, v jehož výstavních prostorách se v dubnu a květnu roku 1934 konala.
Výstavu uspořádali antifašističtí umělci: malíř Emil Filla a architekt Alois Wachsman a grafik, karikaturista a spisovatel Adolf Hoffmeister, který měl na výstavě také přednášku o problematice a úkolech karikatury. Výstavu zahájil architekt Josef Gočár, nestor české moderní architektury. Vystavovalo zde čtyřiatřicet umělců. Z domácích, kromě výše zmiňovaných, se výstavy účastnili také například František Kupka, Vratislav Hugo Brunner, Hugo Boettinger alias Dr. Desiderius, František Gellner, Josef Novák a také nám už dobře známí: Zdeněk Kratochvíl, Vlastimil Rada, Otakar Mrkvička, František Muzika nebo Karel a Josef Čapkovi. Mezi nimi byl nejvíce citován skvělý výkon karikaturisty Františka Bidla. Za německé emigranty zde vystavovali například George Grosz, Thomas Theodor Heine, Ernst Morgan, ale i další evropští umělci včetně Jeana Cocteaua nebo maďarského umělce Josefa Jusztusze pracujícího pod pseudonymem Bert. Kolekce sto třiceti sovětských karikatur se opozdila a do Prahy dorazila až těsně po vernisáži. Celkově byla výstava karikatur pro hojnou mezinárodní účast a mediální a politický dopad největší událostí v dané disciplíně na světě.
Protesty a cenzura
Legendární výstava protinacistické karikatury vyvolala ostrou reakci u německého velvyslance Dr. Kocha. Jeho ostrou nótu následovali ambasadoři Itálie, Rakouska a Vatikánu. Největší pozdvižení způsobila fotomontáž Johna Heartfielda s názvem Adolf Nadčlověk – polyká zlato, ale má plechovou hubu vystavenou přímo ve výloze Mánesu. Karikatura totiž odhalovala rentgenovým snímkem trávicí trubici vůdce a narážela na spojení fašismu s finančním kapitálem. Toto dílo i několik dalších karikatur bylo českou policií zabaveno, což zajistilo výstavě neutuchající mediální pozornost a obrovskou návštěvnost. Na původní místo Heartfieldova Nadčlověka ve výloze galerie pak dávali organizátoři každý den novou karikaturu trefující se do hitlerismu a samotného führera. Na cenzorský zásah českých četníků reagovali umělci další palbou karikatur vydaných v časopise Simplicus. Na obálce dubnového čísla Hoffmeister v kresbě Mánes usměrnil výstavu karikatur podle přání pana vyslance a nahradil karikatury nacistických politiků jejich oficiálními portréty. Antonín Pelc doplnil kanonádu satirickou kresbou výstavy, jak by vypadala, kdyby byla podle přání německé, rakouské, italské a polské ambasády.
Také úplné omezení svobody projevu a umělecké tvorby v říši bylo předmětem vystavených karikatur. Zgleichschaltovanou a zcenzurovanou kulturu v nacistické říši ilustruje například kresba Františka Bidla nebo Adolfa Hoffmeistera. Na jednu z prvních kulturních akcí nacistů – pálení knih židovských, levicových, protiválečných a protinacistických autorů, reagoval Hoffmeister karikaturou Apríl u Goebbelsů. V jeho kresbě vidíme pokojnou situaci, kdy odpočívající Goebbels a jeho rodina čtou romány zakázaných spisovatelů Heinricha Manna, Lion Feuchtwangera a Arnolda Zweiga a německý levicový časopis Die Rote Fahne.
Sledujte seriál Antifascist Art každou středu ve 20:00 hodin na Facebooku nebo YouTube kanálu Alarmu.