Foto Viðar Logi
Jestli už je těch těžkostí, co se na nás v posledních letech sesypaly, na vás tak trochu moc, nejnovější deska Björk vám může trochu ulevit. „Naděje je sval, který se musí posilovat,“ zpívá Björk na nové v pořadí už desáté nahrávce a zdá se, že ví, o čem mluví. Deskou Fossora uzavírá svoji „rozvodovou“ trilogii. Na albu Vulnicura z roku 2015 pečlivě ohledávala ostatky nevydařeného manželství, na fantazijní vzdušné Utopii z roku 2017, si zase chtěla vystavět příjemnější svět. Na aktuální novince se vrací nejen metaforicky zpátky na zem, ale i na rodný Island.
Zahraniční média první singl z nové nahrávky všeobecně oceňovala, posádku Soundsystému ale track Atopos nejdřív spíš vyděsil. Celou nahrávku si nakonec zamilovali a upozorňují, že je třeba s ní mít trochu trpělivosti. Deska je náročná na pozornost; šestapadesátiletá hudebnice na ní zobrazuje zármutek po zemřelé matce, pocity z izolace i otázku vlastní smrtelnosti v psychedelických obrazech s pomocí bohatých žesťů, ale i jen sborovými zpěvy inspirovanými islandským folklórem. Hudební zvraty na desce přicházejí s podobně zdánlivou nahodilostí, s jakou rostou houby v lese. Právě houby, jejich odolnost a propojenost v sofistikovaných podzemních systémech ji při tvorbě alba inspirovaly.
„Ta deska nabízí východiska. I když celý lidstvo zemře, tak houby to tu přetvoří a budou k užitku jiné civilizaci. Za každým temným tématem je tady optimismus,“ myslí si Karel Veselý. „I když mluví o zemřelé matce, je jasné, že ona – Björk – je tím pokračovatelem a po ní její dcera. Nikdy to není konec,“ všímá si.
Debatu o současném vývoji na poli hudebního průmyslu otevřel Soundsystém pesimisticky, ale nakonec i tady začala probleskovat naděje. Po dlouhé pandemii, která intenzivně dopadla na živou kulturu, jsme i přes získaný cynismus všichni doufali, že se živé hudbě opět začne dařit, aby hudebnictvo i celá podpůrná infrastruktura mohly zase vydělávat obvyklým způsobem. To se ale nestalo, po dlouhé odmlce udeřila inflace. „Je jasné, že do situace v roce 2019 už se to nevrátí,“ myslí si Veselý. Současný nárůst cen totiž nutí i hvězdy takového formátu, jako jsou třeba Animal Collective, zpěvačka Santigold nebo čerstvá držitelka Mercury Prize britská rapperka Little Simz, rušit turné, protože se jim cestování za publikem přestává vyplácet.
Miloš Hroch v tom nevidí jenom negativa. „Z environmentálního hlediska je provoz třeba DJů hrozně náročný, když za jednu noc hrají dva gigy na opačných koncích Evropy a mezi nimi přeletí letadlem,“ upozornil na environmentální neudržitelnost současného fungování hudební scény. Michaela Peštová zase připomněla nevlídnost konceptu tour pro vztahy muzikantů a muzikantek. Celý Soundsystém doufá, že současná krize uspíší dekolonizaci hudebního průmyslu tím, že přenese těžiště živých koncertů na lokální a regionální kapely.