Foto Vojtík
„Počúvam rozhlas mesta ležím, revem kým nezaspím, / Moc bojím sa budúcna narodený do záhuby,“ zpívá devatenáctiletý Vojtech Klinec alias Vojtik do zasněných kytar o tom, jaké to je být teenager na malém slovenském městě. Kdyby Miro Žbirka dělal bedroom pop a brouzdal po Soundcloudech, znělo by to nějak takhle – a mnohé česko-slovenské indierockové kapely mohou jen závidět.
Ve videoklipu s VHSkovým filtrem se střídají záběry na autobusovou zastávku, zemědělské družstvo, vlakové nádraží, Tesco a fotbalový stadion, okolo kterého se točí svět, když vám je -náct. Tíseň maloměsta je tu kulisou. Dospívání je obdobím velkého napětí, změn a stresu, kdy teenageři bojují o svoje místo ve světě a hledají svoji identitu. Nepředstavitelně náročnější a osamělejší to musí být, když patříte ke dvěma menšinám zároveň a dospíváte jako queer Rom ve čtrnáctitisícové Detvě, kde největší kulturní událostí jsou folklorní slavnosti a budoucnost představuje tak akorát brynzová manufaktura nebo Kotlebovci.
„Nikdy nebudem kráľovná venčeka pre svoju krv a srdce dúhove, / Navždy budem v zadných laviciach, nikdy nebudem rovný človek,“ zní v Detvianském snu. V hlase Vojtika je křehkost i zranitelnost, ale především obrovská nebojácnost. Detvianský sen je ultimátní hymna outsiderů, která za pár dní na YouTube nasbírala téměř 50 tisíc poslechů, okamžitě ji do vysílání nasadilo Radio 1 a po internetu se šíří s nadšenými komentáři jako „mas viac odvahy jak cela slovenska nacionalisticka tlupa“ nebo „ja vidím nádej práve vďaka tejto piesni!“
„Je to velmi osobní píseň,“ přiznává po telefonu Vojtech Klinec. „Všichni to berou jako statement od queer komunity čelem mainstreamové společnosti, ale já jen napsal o tom, co se stalo mně a co jsem si za posledních pár let prožil. Největší support mám pochopitelně z queer komunity, ale chtěl bych, aby se v tom našli taky lidi, co nejsou queer. Je to také o romské minoritě, komunitě outsiderů a introvertů.“
Od coverů k vlastní tvorbě
Za necelé dva týdny čeká Klince maturita a vlna pozitivních ohlasů na Detvianský sen ho zastihla ve chvíli příprav na zkoušky. Studuje herectví na soukromé konzervatoři v Rimavské Sobote, a pokud všechno dobře dopadne, rád by pokračoval na vysokou na Akademii umění v Banské Bystrici. Hudební výchovu mu obstarala babička, která ho vodila do dětského folklorního souboru Romka. Ve třinácti letech začal nahrávat cover verze oblíbených songů na mikrofon od počítače a tehdy také ještě na internetu vystupoval pod nickem Prince Timmy.
Během pandemie sbíral odvahu a skládal tracky do šuplíku, které zveřejňoval během uplynulého roku. Když vydal první singl Novy love song, už za sebou měl osobní coming-out i první hudební výstupy pod vlastním jménem. U hyperpopového tracku se člověku chce brečet i tančit najednou, střetává se v něm euforie s melancholií, když Vojtik zpívá hlasem upraveným auto-tunem: „Zavretý v zámku počítam svoje dni ja viem, / Či ma uvidíš znova o tom vážne pochybujem, / Som stratený nepriznám to že ťa potrebujem, / Áno lásku sám sebe vždycky zakazujem.“
Žádné hranice
Vojtík přechází volně ze zpěvu do rapu a v duchu hyperpopového písničkářství nerozlišuje mezi žánry. Na EP KHAMARO vychází z romské lidové hudby, na jiném EP LUNA zase staví na kyberpřehnanosti. „Do budoucna bych chtěl vyzkoušet všechny žánry, nejsem ničím svázaný. Rád bych zkusil taky jazz,“ přiznává Klinec. Miluje americkou zpěvačku Lanu Del Rey, experimentální pop Björk, ale taky sjíždí k-pop a Janu Kirschner.
Silně ho zasáhla také americká gotika v písních Ethel Cain, která pochází z malého městečka v Alabamě. Klinec ji sleduje už od prvního EP Inbred z roku 2021. „V jejích písních jsou popisy skromného jednoduchého života v chudobě a mnoho podobných témat, taky se mi líbí její produkce,“ přiznává a svůj singl Detvianský sen uvozuje citátem Ethel Cain: „Bůh tě miluje, ale ne natolik, aby tě zachránil.“
Dospívání je obdobím velkého napětí, změn a stresu, kdy teenageři bojují o svoje místo ve světě a hledají svoji identitu.
Cain ve stínu konfederačních vlajek a přísné baptistické církve hledala svoji identitu, když ve dvanácti letech došla k tomu, že je gay, žila v tom, že půjde do pekla. Její okolí ji v tom jen utvrzovalo a změnilo to až první sezení na terapii. V den svých dvacetin se Cain odhodlala ke coming-outu jako transžena. „Hlavně její singl American Teenager z alba Preacher’s Daughter ve mně vyvolal pocity sounáležitosti, že je někde na světě někdo jako já a cítí to samé,“ vzpomíná Klinec.
Letos v květnu je to rok od vydání desky Ethel Cain a slovenský teenager se rozhodl na její počest nahrát cover, jen mu pod rukama vzniklo něco mnohem víc. „Život v Detvě je zvláštní, komplikovaný, ale i krásný,“ říká Klinec. „Detva je velmi folklorní, založená na lidové kultuře a také to mě poznamenalo. Život ve městě je pro každého jiný. Je tu hodně teenagerů, co neví, co se sebou.“ Klinec ve videoklipu k Detvianskému snu tancuje v sukni a detvanském fotbalovém dresu, který je upravený na způsob podpolianské folklorní košile, jak si všímá Oliver Rehák pro Denník N. Do sukně má Klinec zastrčenou slovenskou vlajku a zpívá jemným vokálem: „Hlas našich predkov nás učí byť silný, na vlasť hrdý ���� Spolok lharov, bratov ktorý mi kričia že sem nepatrím.“
Přelomový singl
Vojtech Klinec o sobě mluví jako o hrdém queer Romovi. Podle socioložky Lucie Fremlové, autorky knihy Queer Roma pohybující se mezi akademií, sociální politikou a aktivismem, je singl Detvianský sen „v kontextu Slovenska přelomový“. „Zemi vnímám jako mnohem více nábožensky a kulturně konzervativní než ČR. Ačkoliv tu byly – například ze strany české romské LGBTIQ organizace Ara Art – pokusy zaktivizovat a zviditelnit romské LGBTIQ lidi na Slovensku, ve finále nikdo nechtěl jít ‚s kůží na trh‘ z důvodu obav a strachu.“ Ve zkušenostech queer Romů a Romek, které Fremlová zpovídala pro svůj výzkum, se setkávala s průsečíkem anticikanismu a homofobie. „Hraje to dost zásadní roli, stejně jako pocit, že nikam nepatříte. Zejména u těch, kteří zažili nepřijetí ze strany svých rodin nebo romských i neromských komunit.“
Na různých místech po Evropě, včetně České republiky, je o queer Romech slyšet zhruba od roku 2009 a podle Fremlové se viditelné hnutí LGBTIQ Romů mobilizovalo v uplynulé dekádě taky díky činnosti organizací jako Ara Art. „V knize popisuji, jak se například v Česku, ale i jinde po Evropě, za poslední tři dekády rapidně zlepšilo postavení LGBTIQ lidí v porovnání se situací Romů, která se nijak zásadně nemění,“ odpovídá Fremlová po e-mailu.
„Zároveň ale píšu i o tom, jaký vliv na postavení LGBTIQ lidí, včetně queer Romů, má v posledních pěti až sedmi letech antigenderové hnutí.“ Dále podotýká, že mezi neromskou většinou v LGBTIQ komunitě jsou také jedinci, kteří mají ke queer Romům mnohdy rasistické postoje. „Taky zkušenost LGBTIQ Neromů s homofobií neznamená, že by automaticky měli pochopení pro Romy. Stejně tak zkušenost některých heterosexuálních Romů s rasismem automaticky neznamená, že budou mít pochopení pro LGBTIQ osoby včetně queer Romů a budou je přijímat.“
O to silnější a důležitější jí přijdou počiny jako Detvianský sen. „V situaci, kdy čelí popírání své identity, práv a lidství, jde o jasné vymezení sebe sama, ukázku odolnosti, lidské důstojnosti a hrdosti na to, kým queer Romové jsou,“ hodnotí Fremlová. To potvrzuje také sám Vojtech Klinec, který se prý doteď „držel zpátky“ a neprojevoval se tak, jak by to cítil a chtěl. „Plánuji být nebojácný a být tím, kým jsem.“ Vedle hudby navíc vystupuje také jako drag queen, romská princezna Kassandra.
V singlu, který teď hýbe internetem a který se také objeví na připravovaném albu, zpívá o strachu z budoucnosti. „Byl ve mně od malička: vycházel z toho, když jsem viděl, jak se společnost chová ke queer lidem,“ podotýká Vojtech Klinec, kterému se v písni Detvianský sen podařilo vystihnout pocity i obavy visící ve vzduchu s tím, jak stoupá vliv krajně pravicových stran nejen ve střední a východní Evropě. „Chtěl bych žít autentický a spokojený život. Nezaměstnanost na Slovensku je velký problém, dvojnásobně pro člověka, který je queer a Rom. Ten největší strach je, že si nebudu moct vybudovat svoje bezpečí, jaké si zaslouží každý člověk.“
Autor je hudební publicista a vysokoškolský pedagog.