Foto Alarm / Jan Bělíček
V posledních měsících se o TikToku celosvětově diskutuje jako o možné bezpečnostní hrozbě a nástroji, který může mít špatný vliv na vývoj našich společností i duševního zdraví. Tématem je také napojení společnosti ByteDance na čínskou vládu a establishment. Skutečně ale Ústřední výbor Komunistické strany Číny zajímá, jaká videa s koťátky momentálně sjíždíte? Proč by to pro něj mělo být zajímavé a je na místě si z podobných věcí dělat legraci? Na všechny tyto otázky v nejnovějším Kolapsu odpovídá digitální antropoložka Marie Heřmanová působící na Sociologickém ústavu Akademie věd České republiky.
V čem podle tebe spočívá kouzlo TikToku?
Byla to po dlouhé době platforma, která přišla s něčím novým. Dobrá otázka je, jestli je TikTok vůbec ještě sociální síť. Pro mě je její užitečnou definicí „platforma založená na obsahu generovaném uživateli“. Sociální sítě nejsou úplně dobré označení, každá platforma je sociální jinak. Hlavní zlom u TikToku je, že primární interakce je mezi uživatelem a algoritmem, nikoli nezbytně s jinými uživateli.
Často se kritizují sociální sítě kvůli bublinám, což TikTok nabourává.
S bublinami je to složitější, ale je to určitě užitečný koncept. Tento koncept z roku 2012 původně popisoval to, co se děje třeba při vyhledávání na Googlu, který nám nabízí věci, o nichž si myslí, že jsou pro nás relevantní. Efekt bublin v oblasti sociálních sítí vůbec není tak velký, jak jsme si dlouho mysleli. Toto ukazuje celá řada výzkumů z poslední doby.
Jak to tedy je?
Na sítích se běžný uživatel potká s mnohem větší diverzitou názorů, než by se potkal jinde. Bez sociálních sítí jsme byli v bublinách možná ještě více, ale méně jsme si to uvědomovali. Sociální sítě toto spíše zviditelňují tím, že nás konfrontují s jinými názory. Naše reakce je ale často taková, že se proti jiným názorům začneme vymezovat.
Čili to vede nakonec k polarizaci?
To tak může být. Ale byla bych opatrná s obviňováním toho algoritmu. Je to dost na uživatelích.