Foto Parlophone / Warner Music
„Pulp byli o sexu, Oasis o chlastání, ale Blur byli ti chytří. Proto jsem je měl rád,“ říká hudební publicista Jiří Špičák a vysvětluje, jak posledně jmenované kapele ke slávě pomohla obroda Velké Británie v devadesátých letech, kdy se po dlouhých letech vlády konzervativců dostal na post předsedy vlády labourista Tony Blair. Takzvaná Cool Britannia byla tehdy všude – ve výtvarném umění, ve filmu i v hudbě. Mimo to vznikl i vágní pojem britpop, který měl hlavně za cíl posilovat pozici ostrovních kapel a vytvořit protiváhu americkému grunge. Blur patřili k hlavním představitelům britpopu, byť k Británii byli vždy kritičtí. „Vysmívali se figurkám z britského každodenního života, točili satirické šlehy na britské maloměšťáctví,“ dodává Špičák.
Dnes se Británie nachází ve zcela jiné pozici. „Británie není cool, a o tom je částečně i ta deska. Je to izolovaná, odříznutá země. Komerčně úspěšná kapela, která mluví o současné Británii, jsou Sleaford Mods, kteří jsou postavení na tom, že je to tam opravdu strašně v prdeli a hrozně to tam smrdí,“ říká Špičák. Blur si na nové desce ze své země už moc legraci nedělají. „Je to konzervativní, melancholická deska,“ myslí si Karel Veselý. Zasmušilost Damona Albarna na desce převážně složené z balad hraje svojí roli, ale to, co na nahrávce funguje nejsilněji, jsou dvojhlasy – momenty, kdy nejde přeslechnout, že desku natočila kapela. Ostatně sami Blur o The Ballad of Darren mluví jako o první skutečně kapelní desce od roku 1999, kdy vydali album 13.
I když se Blur na The Ballad of Darren vydali do nebezpečných vod vzpomínání stárnoucích mužů, jejich deska není patetická, neglorifikuje mládí ani jeho nezřízenost. Nahrávka sice mluví o konkrétních zkušenostech a zážitcích kapely, Albarnovy textařské kvality ji ale otevírají i jiným demografickým skupinám, než jsou bílí muži přes padesát. Ohlížení se zpátky, revidování vlastní cesty, uvědomování si fuckupů ale i neochoty jít jinudy podle Michaela Peštové může fungovat v každém věku. „Je to univerzální pocit,“ poznamenává moderátorka.
Na začátku srpna podaly na zpěvačku a rapperku Lizzo žalobu její bývalé tanečnice. Obviňují ji z fatshamingu a sexuálního obtěžování. V souvislosti s touto kauzou se posádka Soundsystému zamýšlí nad tím, jak jako posluchačstvo reagujeme, když se začne hroutit obraz, který nám hudební oblíbenci nebo oblíbenkyně ukazují. Nejnovější deska Sundial americké rapperky Noname, kterou v úvodu zmiňuje Michaela, působí v kontrastu s kauzou jako balzám. Rapperka je na ní kritická, nebojí se calloutovat mnohem větší hvězdy, než je ona sama, jako třeba Rihannu nebo Beyoncé, ale z desky je jasně cítit, že tím nastavuje zrcadlo hlavně sama sobě a ohledává, kde sama selhává.
V nejnovějším dílu samozřejmě také najdete tipy na další novou hudbu, informace o stavu Karlovy zahrádky i zážitky z letních hudebních festivalů.
Playlist
Young Thug – Business Is Business
Julie Byrne – The Greater Wings
NewJeans – Get Up
Arthur Russell – Picture of Bunny Rabbit
Noname – Sundial
Jessy Lanza – Love Hallucination
Joanna Sternberg – I’ve Got Me
Blur – The Ballad of Darren
Buďte v obraze s playlistem Soundsystému, který upozorňuje na zajímavé nové desky.