Grafika Juliána Chomová
Ve vztahu ke klimatické krizi je česká společnost plná paradoxů. Jedním z nich je fakt, který vyplynul z průzkumů veřejného mínění během posledních několika let. Ačkoliv se zdá, že klimaskepticismus je u nás na ústupu a významná většina české společnosti nezpochybňuje fakt, že ke změně klimatu dochází, v otázce, co s tím dělat, je Česko podstatně méně jednotné. Vyplývá to mimo jiné i ze studie Česká (ne)transformace 2022, která mapovala postoje Čechů a Češek právě k zelené tranzici, Zelené dohodě pro Evropu, jednotlivým zdrojům energie a dalším tématům.
Studie je plná nečekaných zjištění. Například nejvíce preferovaným zdrojem energie je pro většinu lidí v Česku obnovitelná energetika, za níž následuje energie jaderná (což už tak překvapivé není) a teprve daleko v závěsu se nachází energie uhelná a další fosilní varianty produkce elektřiny. Bez zajímavosti není ani to, že Češi a Češky příznivě vnímají konkrétní opatření na řešení změnu klimatu, ale s podstatně větší skepsí přistupují k velkým politickým strategiím, jako je zmíněná Zelená dohoda nebo obecný plán zelené transformace.
Trend posledních let je jasný: v Česku sílí obavy nejen z klimatické krize, ale také z politických, ekonomických a sociálních změn, které s sebou přinesou pokusy o její řešení. Tomu se přizpůsobuje i takzvaný klimaskepticismus, který proměňuje svoji formu. Zpochybňování existence změny klimatu a její zapříčinění lidskou aktivitou je u nás sice čím dál vzácnější, nicméně v době, kdy se zpochybňování klimatické vědy stává čím dál komplikovanějším v důsledku sílících dopadů klimatické krize a narůstajícího společenského uvědomění, obracejí fosilní zájmy svou pozornost na samotnou zelenou transformaci.
Podcast vznikl díky podpoře Heinrich Böll Stiftung.