Foto David Shankbone, Flickr, CC BY-SA 2.0
Když André 3000 poskytl u příležitosti uvedení své nové desky New Blue Sun rozhovor, reportér magazínu GQ nemarnil čas a rovnou se ho na úvod zeptal, proč jako svůj dlouho očekávaný comeback nenatočil rapové album. Ta otázka samozřejmě visí ve vzduchu, André Lauren Benjamin patří mezi nejlepší rappery historie, s OutKast udělal hned několik neprůstřelných alb i globálních hitů. Před sedmnácti lety se ale odmlčel a výjimečně se zjevuje jen na hostovačkách svých kolegů. Jeho první sólově vydaná deska místo rapových bangerů obsahuje meditativní skladby většinou přesahující stopáž deseti minut. Míchají se tu vlivy new age hudby, ambientu a spirituálního jazzu, André 3000 v nich nerapuje, jen hraje na nejrůznější dechové nástroje.
Léčivá new age hudba osmdesátých let zažila poslední roky nečekaný návrat, který nepochybně souvisí s celkovou globální nervozitou světa stiženého různými krizemi.
„O čem bych měl asi tak rapovat? O tom, že jsem si zašel na kolonoskopii?“ odpovídá reportérovi s úsměvem André, který za dva roky oslaví padesátiny. O rapu pak mluví jako o disciplíně, která je dost fyzická a dá se dost těžko provozovat v pozdějším věku. Jako hlavní důvod ale ve vší vážnosti jmenuje skutečnost, že rapovat se má o věcech, které člověk žije, a protože on už nic zajímavého neprožívá, nemá smysl, aby bral do ruky mikrofon. Rozhovor se nese v uvolněném duchu a někdy se zdá, že André má tendence svoji novou nahrávku trochu shazovat.
To je ostatně cítit i z názvů skladeb. Hned první se v překladu jmenuje: „Přísahám, že jsem chtěl natočit ,rapové‘ album, ale tohle je doslova, kam mě zavál vítr.“ Další pak v názvu jmenuje duchovní postavy Gándhího, Dalajlámu a Ježíše Krista spolu s triem masových vrahů. Je to ale zcela zbytečné ironizování, New Blue Sun se možná na oko tváří jako vztyčený prostředníček očekávání Andrého rapových fanoušků, ale zároveň lehce obstojí i bez svého podvratného kontextu.
Minimalistické motivy kláves a kytary tady vytváří podmanivý měkký background, v němž se proplétají hypnotické melodie Andrého dechů – flétny, basového klarinetu a dalších nástrojů. Písně z New Blue Sun zní jako jarní rozkvetlá zahrada, v níž se můžeme volně pohybovat a objevovat skrytá zákoutí. Času je dost, písně trvají kolem deseti minut a pomalu tak balí posluchače do hřejivých tónů. Možná někdo podotkne, že se v hudbě vlastně vůbec nic neděje, ale to je nakonec podstata new age žánru, na který deska otevřeně navazuje.
Zvuková oáza vyrovnanosti
Léčivá new age hudba osmdesátých let zažila poslední roky nečekaný návrat, který nepochybně souvisí s celkovou globální nervozitou světa stiženého různými krizemi. V opulentních reedicích teď vycházejí nahrávky, které se před čtyřmi dekádami šířily na kazetách, často byly produktem DIY scény prvních průzkumníků zvukových možností tehdy nově dostupných syntezátorů. Dnešní posluchači pak mezi hromadami dobového balastu „meditační hudby“ objevují zapomenuté klenoty.
Comeback new age vrátil na pódia některé zapomenuté osobnosti, ať už to je zenový guru s citerou Laraaji nebo japonská skladatelka Midori Takada. Přišli ale i mladí hudebníci, kteří na vrcholy žánru navazují. Mezi nejagilnější labely na tomto poli patří losangeleské vydavatelství Leaving Records. Právě z něho se rekrutují spolupracovníci, kteří s Andrém 3000 natočili New Blue Sun – multiinstrumentalista Carlos Niño nebo producent Matthewdavid.
S prvním jmenovaným se rapper údajně seznámil v jednom losangeleském obchodě s organickými potravinami, kam chodí nakupovat celebrity. Niño ho prý tehdy pozval na koncertní poctu Alice Coltrane, klíčové postavy spirituálního jazzu sedmdesátých let. To jsou další tváře současného new age obrození. Tehdy i dnes hudbu a životní styl propojoval zájem o duchovní témata a wellness, nejsilnějším motivem byl nicméně vždy eskapismus. Touha utéct s pomocí hudby z vřavy moderního světa, do zvukové oázy vyrovnanosti, která nám pomůže najít vnitřní klid. Na New Blue Sun nicméně André 3000 utíká hlavně pryč od své rapové kariéry.
Rap mě zabíjí
Ve stejný den jako New Blue Sun vyšla i nová deska detroitského rappera Dannyho Browna nazvaná Quaranta podle číslice čtyřicet v italštině. Brown, kterému letos bylo 42 let, už v názvu tematizuje svůj věk a v textech kreslí ponurý obraz stárnoucího rappera, který tuší, že už ho v životě nejspíš nečeká komerční sláva. První věta, kterou Brown na desce pronese je: „Tahle rapová věc mi zachránila život a taky mi ho zároveň posrala.“ Následně se ptá sám sebe: „Podívej se na sebe: čtyřicet a pořád děláš tuhle sračku? Kdy přestaneš? Kdy tě bůh přinutí odejít?“
Brown fanoušky uhranul na začátku minulé dekády na mixtape XXX a následně dokončil svoje nanebevzetí na dvojalbu Old, které nedávno oslavilo desáté narozeniny. Byly to nahrávky plné energických bangerů a hyperaktivního rapu, už tady ale o sobě Brown mluvil jako o někom, kdo se cítí být generačně jinde než všichni ti mladí rappeři z žebříčků. Pár let na to začal poslouchat Joy Division a točit bezvýchodné desky o drogové závislosti jako Attrocity Exhibition, o jejíž vydání se postaral londýnský label Warp.
Na Quaranta zní Brown zmučeně, je to trochu jako kdyby se mu z rapu stala monotónní, úmorná práce, ale nemůže ji už opustit, protože nic jiného neumí. I v této depresivní poloze je ale autentický, jeho bezmoc je doslova hmatatelná. V textech se to hemží odkazy na fentanyl a další otupující drogy a po natočení desky skončil Brown na odvykačce. „Myslel jsem si, že můžu oddělit rap od života, ale byl sem blázen,“ konstatuje v úvodní skladbě, v níž shrnuje to, jak si rapový hédonismus, který kdysi oslavoval, pomalu vybíral svoji daň.
Brown na Quaranta naznačuje, že s rapem se dost dobře nedá stárnout, protože vydržet jeho smrtící tempo by znamenalo podepsat si dobrovolný ortel. Když se ale vzdal soupeření s mladými rappery a vrhl se do experimentálních, abstraktních produkcí, ukázal cestu, kudy se může žánr vydat. I díky Brownově odvaze vyrostl rap za poslední dekádu do nevídané šíře – jako houba do sebe vsákl vlivy ze všech možných směrů a dnes už je těžké určit, kde je jeho zvuková hranice.
Věková bariéra v něm ale pořád zůstává patrná, rapper po čtyřicítce je v absolutní špičce dál anomálií. Jediný, kdo to dokázal prolomit, byl Jay-Z, který před šesti lety natočil své zatím poslední album 4:44, když mu bylo 48 let. Místo tradičních rapových témat na něm ale řešil svoji nevěru a hrozící rozpad manželství. Není to rozhodně nejlepší deska v jeho kariéře, ale dosáhla na platinové prodeje a tři nominace na Grammy.
Hip hop jako žánr (a kultura) oslavil letos v létě padesátiny, počítáno od prvního večírku Kool Herca v newyorském Bronxu, a tak je jasné, že s žánrem stárnou i jeho protagonisté. Snoop Dogg ve dvaapadesáti letech vydává tento týden své dvacáté studiové album Missionary. Produkoval ho Dr. Dre a tak po rozpačitých předchozích deskách můžeme čekat pokus o návrat k zašlé slávě. O dva roky mladší Nas vydává kritikou ceněné desky, ale s prodeji je to horší, což ostatně platí i o sólových počinech Black Thought z The Roots. Eminem předloni stihl vydat desku Music To Be Murdered By těsně před padesátými narozeninami a doputovat s ní na číslo jedna amerického žebříčku, ale k jeho nejlepším nahrávkám má hodně daleko. Na rapové scéně se zatím ještě nehraje na zásluhy a právě z tohoto nesmlouvavého světa se teď chce André 3000 vysvobodit.
Vstoupit do nového proudu
André 3000 experimentoval s výlety mimo hip hop dávno. Jeho polovina dvojalba Speakerboxxx/The Love Below, která OutKast vynesla Grammy pro nejlepší album a prodalo se jí šestnáct milionů kusů, je napájená z vlivů soulu, funku nebo R&B a André na ni místo rapu víc zpívá. Ještě dřív infikoval tracky OutKast drum’n’bassovými beaty nebo elektrem. Když ale oficiálně ukončil svoji rapovou kariéru, rozhodl se jít ještě dál. Předzvěstí bylo pouze internetem šířené EPčko Look Ma, No Hands, které André vydal u příležitosti Dne matek v roce 2018 jako vzpomínku na své rodiče, kteří předtím zemřeli v rozmezí několika let. S pomocí Jamese Blakea tady napsal a zaranžoval sedmnáctiminutovou jazzovou skladbu, v níž hraje na basklarinet. Už tady prokázal výjimečný cit pro načasování a melodii.
Víc než první Andrého skutečná sólová deska je ale New Blue Sun kolaborativní album, které těží ze spolupráce s výjimečnými osobnostmi, jako jsou kromě už zmiňovaného Niňa třeba jazzový klavírista Surya Botofasina nebo kytarista Nate Mercereau. Album se rodilo ze společných jamů ve studiu, které využívaly metodu samplingu v reálném čase. A ačkoliv deska nese stopy pečlivého editování, ty nejkouzelnější momenty zcela určitě vznikaly díky momentální souhře náhod.
New Blue Sun snese srovnání s výraznými jazzově-ambientními deskami posledních let, jako je třeba Promises, kterou v roce 2021 natočil titán spirituálního jazzu Pharoah Sanders a producent Floating Points s pomocí Londýnského symfonického orchestru. První jmenovaný s ní uzavřel svoji kariéru rok před smrtí. Někoho možná napadne deska Space 1.8 od belgické hudebnice Nala Sinephro, která vytváří podmanivou atmosféru kombinací syntezátorů a pedálové harfy.
Snad má Andrého jméno potenciál uvést rapové posluchače do světa kosmického ambientu a představit jim hudbu, která je úplně odlišná od toho, co obvykle konzumují. Největším rapperovým vítězstvím je nakonec to, že dokázal to, co jen hrstka slavných muzikantů – úspěšně vykročit ze „svého“ žánru a přirozeně vstoupit do úplně jiného.
Autor je redaktor Alarmu.