O ženách ve veřejném prostoru a v médiích jsme si povídaly s Jitkou Adamčíkovou, mediální analytičkou a jednou ze zakladatelek spolku Ženy v médiích, a s Markétou Kos Mottlovou, analytičkou z organizace Fórum 50 %. Ptáme se, proč je žen v médiích stále tak málo, jakým překážkám musí čelit a proč je tak důležité, abychom společně bojovali proti násilí a obtěžování žen, které jsou vidět a slyšet.
Jitka Adamčíková prezentovala statistiky české mediální sféry, které nejsou nijak překvapivé. Česko se může pochlubit slušným podílem žen v žurnalistické profesi (45 procent oproti 48 procentům v EU), mezi studujícími žurnalistiky a ve věkové skupině do třiceti let novinářky dokonce převažují (56 procent). Potom však dochází ke zlomu, který souvisí s mateřstvím. Po pauze se sice novinářky do redakcí vracejí, nicméně málokdy dosáhnou na vedoucí pozice. Z 28 hlavních zpravodajských redakcí jen dvě vedou ženy, což je pouze sedm procent, zatímco ve Velké Británii je tento podíl 35 procent, ve Finsku 36 a v USA 44 procent.
V médiích se české ženy setkávají s obdobnými bariérami, jaké se vyskytují v jiných oblastech pracovního trhu – ať už jde o horizontální segregaci a koncentraci žen v méně prestižních pozicích, nebo velmi náročné slaďování práce a péče. Práce je čím dál více prekarizovaná, velkou roli také hrají „old boys networks“. Výsledkem mimo jiné je, že v mediální sféře a ve zpracovávaných tématech často chybí ženská perspektiva a priority, přestože ženy konzumují mediální obsah v obdobné míře jako muži, včetně třeba ekonomických témat.
Co se týče zastoupení žen v žurnalistice a jejich postavení v rámci mediálních organizací, tradičním nástrojem je tvorba různých strategií a akčních plánů týkajících se rovnosti a diverzity. Příkladem může být Plán diverzity a inkluze britské BBC na roky 2021 až 2023, který si kromě jiného stanovuje za cíl, aby 50 procent zaměstnanců tvořily ženy, 20 procent představitelé etnických menšin a 12 procent lidé s postižením. Mediální organizace mohou taktéž využít možnosti genderového auditu.
Jelikož se blíží 25. listopad, tedy Mezinárodní den proti násilí na ženách, mluvily jsme o typickém verbálním násilí, se kterým se veřejně činné ženy setkávají. Podle studie Mezinárodního centra pro novináře, do které přispělo přes devět set novinářek ze 125 zemí světa, zažily tři ze čtyř novinářek online ponižování, vyhrožování a obtěžování. Čtvrtině žen aktivních v médiích na internetu někdo hrozil přímo fyzickým násilím a pětině sexualizovaným násilím. Každá pátá pak zažila útok i ve fyzickém světě, který přímo souvisel s online výhrůžkami. Nejvíce jsou online šikaně vystaveny novinářky, které se zaměřují na genderová témata, lidská práva a sociální politiku; v ČR je pak rozbuškou téma migrace.
Online násilí má negativní dopad na duševní zdraví, vede k autocenzuře či opouštění veřejného prostoru a diskusí (viz nedávný odchod Lindy Bartošové z twitteru). Právě „hejty“ a nenávistné projevy jsou také jedním z důvodů, proč je ve viditelných funkcích tak málo žen. Nejde tedy jen o ženy v médiích, ale o všechny ženy působící ve veřejné sféře. Kromě političek, které se s výhružkami a útoky setkávají často, jde například i o vědkyně nebo aktivistky.
Tématu genderově podmíněného násilí na političkách a veřejně aktivních ženách se věnuje nejnovější projekt Fóra 50 % nazvaný #StopNenavisti, který si klade za cíl jednak zmapovat situaci u nás, jednak šířit osvětu o různých formách násilí, kterému jsou ženy ve veřejném prostoru vystavovány.
A co můžeme proti nenávistným projevům a obtěžování dělat? V prvé řadě je nesmíme bagatelizovat a musíme se vůči nim vymezovat a upozorňovat na ně, ať už se dějí nám, nebo jiným ženám – i těm, se kterými například politicky nesouhlasíme. Dále je žádoucí, aby se útoky začali systematicky zabývat lidé ve vedení institucí, v jejichž rámci ženy působí, ať už jde o politické strany, redakce, nebo volené sbory. Spolek Ženy v médiích nedávno vyzval ve svém prohlášení právě redakce k tomu, aby aktivně vytvářely bezpečný prostor pro ženy, které v nich působí.
I nadále nás zajímají vaše názory a zkušenosti, ale i dotazy, nejen k tématu dnešní epizody, ale obecně z pracovního života. Dejte nám vědět na sociálních sítích nebo na e-mailu [email protected].
Podcast vzniká s podporou české pobočky nadace Friedrich-Ebert-Stiftung.