Foto Store Norske Leksikon, CC BY-SA 1.0
Marii Čermínové známé pod pseudonymem Toyen je věnována čím dál větší pozornost mezi odbornou i laickou veřejností. Její nekonvenční ženství se stalo symbolem pokrokovosti. Ale kým byla Toyen, o jejímž životě a osobnosti koluje řada mýtu, ve skutečnosti? Jaká je pravda o ženě bez rodiny a partnerských vztahů, která o sobě ráda mluvila v mužském rodě? Filmová režisérka a spisovatelka Andrea Sedláčková se rozhodla rozkrýt mýty, které o sobě sama Toyen stvořila. Výsledkem jejího bádání je televizní dokument v produkci České televize, na který navázala poutavou knižní biografií, která nedávno vyšla v nakladatelství Prostor.
Co vás jakožto filmařku motivovalo k tomu zpracovat téma významné malířky Toyen?
Nápad na dokument nebyl můj, přišel z České televize a měl se vztahovat k plánované výstavě Toyen. Myšlenka mě nadchla i přesto, že mé povědomí o Toyen bylo spíše povrchní. Byla mi však blízká svým ženským příběhem spojeným s politikou a uměním.
Na doporučení pana doktora Srpa jsem vyloučila pasáže týkající se sexuálních témat, aby kniha nepůsobila bulvárně.
Věděla jsem, že téma musím uchopit nějak jinak, a vzhledem k tomu, že se nevědělo nic o jejím životě, rozhodla jsem se pátrat tímto směrem. Při práci na dokumentu jsem objevila řadu informací a bylo mi líto, že na ně ve filmu nebyl prostor. Tak vznikla myšlenka navázat životopisnou knihou.
V čem je vaše pojetí nové?
Zejména se liší od kunsthistorického diskurzu. Například jsem nechtěla, aby ve filmu vystupovali kunsthistorici se svou odbornou mluvou. Těchto filmů už jsem viděla spoustu a vím, že laik u toho prostě po chvíli vypne. Moje kniha je biografie, takže se odlišuje od mnoha existujících odborných monografií zkoumajících autorčino dílo tím, že jdu opět převážně po linii malířčina života a osudů jejích obrazů. Prioritou bylo, aby si text zachoval jistou šťavnatost, která bude přístupná všem, nejen odborníkům.
Jak je podle vás možné, že její život nebyl historiky umění důkladně prozkoumán, a proč se ujal názor, že o Toyen existuje jen minimum osobních informací?
Panem doktorem Srpem mi bylo vyloženě řečeno, že kunsthistorik by se takto důkladně životopisnou složkou nezabýval. Většina literatury týkající se osobního života Toyen je v podstatě opsána z pár základních zdrojů. Chodila jsem do archivů, mluvila s pamětníky a sběrateli, prošla dobové noviny a memoáry a na začátku jsem ani netušila, co všechno objevím. Je opravdu zajímavé, že se nepokusil pátrat někdo přede mnou, ale asi si všichni mysleli, že už to někdo podnikl a nic nenašel, takže se stále dokola opakovalo, že život Toyen je zakryt neprodyšným tajemstvím.
Reagovali na knihu odborníci z řad z kunsthistoriků?
Ano, nějaké reakce byly. Bylo mi například řečeno, že jsem jim pěkně vypálila rybník a že je skutečně nepochopitelné, že se nikdo životům Toyen a Štyrského takhle podrobně nevěnoval. Pan doktor Srp, který mi dělal odborného poradce a rukopis několikrát četl, mě občas podrobil jízlivé kritice, když jsem tam měla nějaké nepřesnosti. Veřejně mě pochválil až při křtu, z čehož jsem měla velikou radost.
Které hlavní mýty Toyen obestíraly, a vy jste vyvrátila?
Zejména je to mýtus o její rodině. Sama totiž tvrdila, že žádnou neměla. Toyen se přitom s rodinou stýkala, dokonce bydlela u své sestry. Dále stvořila mýtus o nepolíbené ženě bez vztahu a s nejistou sexuální orientací. Tou také nebyla a dokládá to řada milenců, které se mi podařilo potvrdit. A co se týče mýtu o její chudobě, ukázalo se, že byla spíše skromná a šetřivá a také velice samostatná.
Máte nějaký názor na to, proč Toyen záměrně upravovala fakta ze svého života?
Co se týče jejích partnerů, když si to člověk seřadí, tak se ani nediví, že nechtěla, aby se o ní vědělo, že v jednu chvíli šla takzvaně z náruče do náruče a navíc s muži, kteří ji pravděpodobně finančně podporovali. Možná byla její tajnosnubnost také důsledkem členství v anarchokomunistickém hnutí, takže žila poměrně nebezpečným životem. Ani později ve Francii Toyen nesdělovala nic o sobě, a pečlivě škatulkovala své jednotlivé světy, aby se mezi sebou neprolínaly. Lidi navzájem neseznamovala a ani o nich nemluvila. Nejspíš to nebyl kalkul, prostě to tak měla nastavené a přátelé to akceptovali. Toyen by se asi nelíbilo, co jsem o ní našla.
O Toyen koluje ještě jeden, současný mýtus, a to ohledně její genderové identity. Knihu jste pojmenovala „první dáma surrealismu“. Znamená to, že se přikláníte k tomu, že se Toyen hlásila k ženskému pohlaví i přes to, že o sobě hovořila i v mužském rodě?
Toyen měla mnoho milenců a asi by ty pány překvapilo, kdyby se dozvěděli, že vedli homosexuální vztah. To, že Toyen hovořila v první osobě mužského rodu, bylo součástí image, kterou si vytvořila, a jistě i snahy být s muži rovnoprávná. Existují dopisy, které psala v roce 1935 Jindřichu Honzlovi a Vítězslavu Nezvalovi v první osobě mužského rodu, takže o sobě takto mluvila nejen ve dvacátých, ale i ve třicátých letech. Dále se zachovaly různé dopisy z pozdější doby, kde už ale píše v ženském rodě. Také paní Veltruská, která se s Toyen stýkala v Paříži dvacet let, mi říkala, že malířku nikdy neslyšela o sobě mluvit v mužském rodě.
Kniha má obrazovou přílohu obsahující dosud nepublikované fotografie. Předpokládám, že se jich řada do knihy nedostala. Budou vydány třeba v digitální podobě jako přílohový materiál k nahlédnutí na internetu?
Ne, to je strašně komplikované kvůli autorským právům, která patří množství vlastníků, takže to není možné. Také z tohoto důvodu jsme se rozhodli nedělat e-knihu, protože práva na reprodukce jsou hrozně drahá.
Takže e-kniha nikdy nevznikne?
Ne. Navíc tato kniha je svým způsobem také pocta Štyrskému a Toyen, kteří milovali knihy jako umělecké předměty, a tak se mi ani nechce ji pouštět do digitálního světa.
Toyen je známá také díky svým vazbám na francouzské surrealisty. Myslíte, že se kniha dočká cizojazyčného překladu?
Samozřejmě bychom si přáli, aby vyšla i ve francouzštině. Nejspíše se o to budeme s nakladatelem snažit. Prodejnost je zatím výborná – i s ohledem na vysokou cenu knihy. U nás je Toyen obecně obrovský fenomén díky její nezávislosti, ale ve Francii bylo obdobných umělkyň přece jen víc.
Je něco, co se do knihy nedostalo?
Historie falz malířčin děl. Našla jsem dvě. V jednom případě se s největší pravděpodobností o falzum skutečně jedná, v druhém Toyen sama nejspíš vytvořila duplicitní obraz. Dále jsem byla nucena redukovat korespondenci Heislerovy milenky Drahomíry Vandasové, kterou se mi podařilo nalézt a byla nádherná. Nebo se tam nedostal dlouholetý právní spor Toyen ohledně použití jejích ilustrací v knize, ke kterému nedala svolení. Celé to bylo hrozně komplikované a Toyen těm dvěma nešťastným pachatelům dělala skutečné peklo. Mrzí mě, že jsem to do knihy nedala, protože to také vypovídá mnohé o její povaze. Zejména o její důslednosti a nesmiřitelnosti.
Je něco, co jste s ohledem na Toyen cenzurovala?
Ani ne tak cenzurovala, ale na doporučení pana doktora Srpa jsem vyloučila pasáže týkající se sexuálních témat, aby kniha nepůsobila bulvárně. Některé pikantní situace z deníku Jindřicha Honzla se do knihy dostaly, ale ohladila jsem je, protože v původním znění působily skutečně vulgárně. Ani Nezvalův pornografický sen o Toyen jsem do knihy nezapracovala. Osobně si myslím, že se přátelé Toyen těmito „sprosťárnami“ stávají skutečnými, protože většinu aktérů knihy dnes vnímáme spíše papírově, ale poslouchám, když mi někdo něco doporučí, proto jsem to do knihy nedala.
Vyvstaly v souvislosti s rešeršemi nějaké otázky, na které jste nezískala odpověď?
Otevřená je otázka, co bylo příčinou odchodu Toyen od rodiny v tak brzkém věku a následné popírání její existence. Zda se jednalo o násilí, či dokonce sexuální násilí. Také těhotenství mohlo vést k jejímu vyhazovu z domu. Ve smíchovských matrikách jsem hledala stopu po samovolném potratu, ale nic, co by směřovalo k Marii Čermínové, jsem nenašla. Také jsem strávila dlouhé noci nad seznamy odložených dětí, které existují ve Francii. Otázkou je, jestli vůbec kdy byla těhotná. V obrazech Toyen a zejména Štyrského se vyskytuje téma nenarozených dětí, což vede ke spekulacím o jejím mateřství. Ale nic z toho nemám podložené, i když v knize jsem si dovolila tuto otázku vznést. Ale jinak těch slepých, neúspěšných stop bylo mnoho.
Takže o Toyen zatím nevíme vše a na knihu by se dalo navázat?
Byla bych moc ráda, kdyby se v souvislosti s knihou někdo ozval a doplnil chybějící fakta. Dokonce existuje jeden soukromý archiv – nikdo neví, co je jeho obsahem a co se s ním stane, až jeho majitel nebude. Dále se nabízí například zpracovat knižně české anarchokomunistické hnutí, jehož byla členem. Když jsem si o něm chtěla něco přečíst, nic moc jsem nenašla. Do tohoto tématu jsem měla chuť se ponořit, ale musela jsem si nastavit limity, za které nemůžu jít. Na knihu jsme neměli žádný grant, a i tak jsem s ní strávila dva roky intenzivní práce.
Je něco, co byste ráda zmínila a na co se vás ještě nikdo nezeptal?
Zatím se mě nikdo nezeptal na přítelkyni Jindřicha Heislera Drahomíru Vandasovou, o které zatím existovaly v literatuře pouze zmínky pod čarou. To je moje skrytá láska, jsem ráda, že jsem ji vytáhla ze zapomnění, kam i díky Toyen zapadla, a kdybych mohla, tak jí věnuji o tři kapitoly více. Nebo samostatnou knihu…