Ilustrace Alarm
Poslechněte si pátý díl naší tematické série zaměřující se na izraelsko-palestinský konflikt v hlubších souvislostech. Tentokrát je řeč o mírových dohodách z Osla, o tom, co jim předcházelo a co po nich následovalo. Ve dne 13. září 1993 byla ve Washingtonu v Bílém domě podepsána takzvaná Mírová dohoda z Osla, v níž došlo k dohodám mezi Organizací pro osvobození Palestiny a izraelskou vládou. OOP díky tomu poprvé uznala existenci státu Izrael a Izrael naopak uznal OOP jako zástupce palestinského lidu. Proč k této dohodě dochází právě v tento moment? Co jí předcházelo a jak na ni reagovala palestinská i izraelská strana? O tom si budeme v dnešním Kolapsu povídat s Břetislavem Turečkem, bývalým zpravodajem Českého rozhlasu na Blízkém východě a dnešním vysokoškolským pedagogem na pražské Metropolitní univerzitě.
Na začátek se asi musíme zastavit u označení mírových dohod. Pro spoustu lidí je to matoucí. Uzavřeny jsou v roce 1993 ve Washingtonu a pak v roce 1995 v egyptské Tábě. Jak se do nich dostalo to Oslo?
On to byl trochu delší proces postupného sbližování, uznávání legitimity jednotlivých aktérů. Tento zatím asi nejnadějnější mírový proces odstartovaly tajné rozhovory, které iniciovalo právě Norsko. Proto to byly dohody z Osla, přestože patronát nad nimi později převzaly Spojené státy. Proto na té ikonické fotografii před Bílým domem vidíme s Jicchakem Rabinem a Jásirem Arafatem amerického prezidenta Billa Clintona, nikoliv norského prezidenta nebo jiného diplomata.
Proč musela ta jednání probíhat vůbec tajně? Bylo nepřijatelné, aby byly obě strany vidět na veřejnosti spolu?
Kontakty mezi Palestinci a Izraelci už existovaly delší dobu. Byly tady kontakty bezpečnostního rázu ve smyslu vyjednávání mezi nepřáteli. Ten mírový proces pak startovali lidé z levice, různí mírový aktivisté a tak dále. Všechny tyto rozhovory byly neoficiální, protože stýkat se s Palestinci kolem Jásira Arafata bylo tehdy trestné. Měli status teroristické organizace. To vzájemné uznání obou stran předcházelo uzavření dohody z Osla. Do té doby bylo potřeba tyto kontakty držet v utajení. V Izraeli i Palestině mělo a do dneška má jednání s nepřítelem o kompromisu zapálené odpůrce. Jednání bylo utajené taky proto, aby špičky establishmentu měly „klid na práci“ a aby se ta jednání nestala předmětem vnitropolitických debat dřív, než k nějakým dohodám vůbec dojde.