„Vražda Jicchaka Rabina byla politicky nejúspěšnějším atentátem v moderních dějinách,“ říká Marek Čejka

Je tady další díl speciálu podcastu Kolaps, ve kterém se díváme na izraelsko-palestinský konflikt v hlubších souvislostech. Dnešní díl se zaměřuje na nestátní a teroristický odboj. Hostem byl publicista Marek Čejka.

Je tady další pokračování speciálu našeho podcastu Kolaps, ve kterém se zaměřujeme na historické souvislosti aktuálního konfliktu v Pásmu Gazy. V dnešním díle se podíváme na aktivity Organizace pro osvobození Palestiny, Hamásu, ale i radikálních uskupení na izraelské straně. Pokusíme se pochopit dynamiku těchto radikálních, ozbrojených skupin a zrekonstruovat širší dějinný a společenský kontext, který v české debatě často chybí. Hostem aktuálního dílu je politolog Marek Čejka, který se dlouhodobě specializuje na dění na Blízkém východě a zejména pak v Izraeli a Palestině.

Kdybychom mohli vystopovat počátky nestátního ozbrojeného odporu na území dnešního Izraele a Palestiny, kde bychom měli začít?

Zásadní je určitě období britského mandátu Palestina, tedy přibližně mezi první a druhou světovou válkou. Především ve třicátých letech najdeme nějakou předzvěst prakticky všeho, co se v tom palestinsko-izraelském konfliktu dělo po roce 1948.

Co konkrétně máte na mysli? Jaké organizace zde působí?

Najdeme zde zárodky budoucího politického systému obou dvou stran a zároveň také oba radikální tábory. Připomenul bych knihu izraelského historika Hilela Cohena s názvem 1929. Rok nula izraelsko-palestinského konfliktu.

V čem je ta kniha důležitá?

Řada lidí má pocit, že konflikt začíná až založením státu Izrael. Jiní ho stopují až někam do starověku. Jeho začátky ale můžeme sledovat u nepokojů v roce 1929.

Co se tehdy stalo?

Je to vzpoura části arabského palestinského obyvatelstva proti Britům, ale také proti sionistům. Dochází zde k takzvanému hebronskému masakru, kdy byla ve městě Hebron zmasakrována komunita apolitických, ultraortodoxních Židů ze strany arabsko-palestinských nacionalistů. V něčem je to analogické k útoku ze 7. října. Těch obětí bylo mnohem méně, ale mělo to podobně brutální charakter. Je ale zajímavé, že většina místních Židů měla dobré vztahy s arabskou populací v Hebronu a tyto spřátelené rodiny mnohé před tímto útokem ukryly a zachránily stovkám lidí život. Násilí tady vždy dělala jen velmi okrajová část společnosti a to platí dodnes. Násilí je spojeno s určitou částí radikalizovaného obyvatelstva, ať už jsou to nacionalisté nebo islamisté.

Čtěte dále